Článek: Nedělní poslech 56

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 56

Sarapis22.10.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Primordial Rigor Mortis a jeho stejnojmenné EP.

Zvláštní spojení vědy, fantazie a metalové agrese skrývá krátkometrážní nahrávka projektu Primordial Rigor Mortis ze Švédska. Nejen oprašováním dinosauřích kostí živ je paleontolog. Toto povolání jistě skýtá i mnohé stinné stránky, jako například náročné papírování nebo všude číhající rutinu, takže není divu, že i vědci potřebují občas vypustit páru. Paleontolog Mats E. Eriksson vypouští páru pomocí decibelů.

Hlavní myšlenkovou náplní projektu je pocta starým fosíliím. Ne, nemám na mysli hanlivé označení dříve narozených rodinných příslušníků, tady jde skutečně o seriózní výzkum, který je zvláštním hnutím mysli svého tvůrce najednou součástí metalové scény. Už jen ten nápad spojit vědeckou (s prominutím) suchařinu s láskou k metalu stojí za pozornost, v cestě za splněním snu však Mats zašel ještě dál. Do osidel svého konceptu nalákal známá jména a kredit nahrávky je najednou někde úplně jinde.

Možná radši nevědět, na kolik ho tato kratochvíle vyšla (i když paleontolog na tom asi bude trochu líp než třeba... hmm... filozof), ale určitě je hezké, že harcovníci jako Karl Sanders nebo Snowy Shaw kývli na spolupráci chlapíkovi v bílém plášti s pytlíkem sádry v ruce. Možná, že tím rozhodujícím faktorem byla přesvědčivost materiálu z pera Tomase Anderssona, který jinak brousí nože v Seance. Neméně zajímavá je též vizuální práce od Joea Petagna, tedy muže, který se proslavil např. obaly pro Motörhead. Joe se svého úkolu zhostil mistrovsky a 250 potenciálních majitelů vinylu (k dnešnímu datu zbývá 40) s touto obálkou může chrochtat blahem.

Primordial Rigor Mortis je v toku času nejspíš jen bezvýznamná miniatura, ale možnost dát jí nedělní šanci prostě nešlo nevyužít.

&amp;lt;a href="http://primordialrigormortis.bandcamp.com/album/primordial-rigor-mortis" data-mce-href="http://primordialrigormortis.bandcamp.com/album/primordial-rigor-mortis"&amp;gt;Primordial Rigor Mortis by Primordial Rigor Mortis&amp;lt;/a&amp;gt;

Kapela: Primordial Rigor Mortis
Album: Primordial Rigor Mortis (EP)
Styl: power/thrash/death metal
Vydáno: 9/2017
Země: Švédsko
Vydavatel: vlastní náklad
Odkazy: bandcamp

Sestava:

Mats E. Eriksson - autorství konceptu a textů
Tomas Andersson - všechny nástroje a autorství hudby

hosté:

Fredrik Andersson - klávesy
Snowy Shaw - zpěv
Johan Larsson - zpěv
Charles Rytkönen - zpěv
Mattias Ia Eklundh - kytara
Karl Sanders - kytara

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.