Článek: Nedělní poslech 58

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 58

Victimer12.11.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Sannhet a její album "So Numb".

Další z Nedělních poslechů si dopřejeme v ryze instrumentálním provedení. Ostatně, šetřit hlasivky je taky někdy třeba. Sannhet je trojka z New Yorku a stejně tak je So Numb trojkou ve výčtu jejich skromné diskografie. Vydání spadlo na bedra renomovaných Profound Lore, hudba zase padá na hlavy citlivějších z nás, kterým je dobře v němém stínu všeobjímající tmy a zároveň v posmutnělých troskách post metalových tónů. Já jsem doposud o jméno Sannhet nezavadil, lížu se tedy rány nevědomosti alespoň formou této krátké prezentace.

Označit kapelu pouze jako post metalovou se mi ovšem příliš nelíbí. Slyším ozvěny starého dobrého post punku, vnímám doteky post rockové atmosféry a celkově zachmuřené aroma toho, co zbylo z v dálce burácejícího metalu. Chybí už snad jenom post office, postgraduál a máme to skoro všechno. Mladým pánům je zkrátka dobře v míchání zmíněného s jasným posláním - poukázat na celkovou atmosféru. Je to náladovka, do které se nehodí zpívat, je to němá zpověď půlnočních iluzí.

Bráno s nadhledem, tihle Sannhet nejsou někým, kdo by rázně rozkopl dveře obýváku způsobem, který by uměl posadit na zadek. Ne ne, v tomto případě to opravdu nehrozí. Hudba Sannhet, to jsou spíš vlny v moři, jednou tiché a jindy zase narážející do skal za městem.

Pokud volíte oddych a nehledáte nic složitého, ani nic výjimečného, můžou to být právě oni, kdo vás na třičtvrtě hoďky uspokojí. Já jsem na tuhle kapelu narazil víceméně náhodou a právě ve chvílích, kdy není třeba nic řešit, si ji občas pouštím. Jako melancholik, vyčpělý gotik a v rozkroku zarudlý snílek. Kdo jste na tom podobně, můžete mne následovat.

Kapela: Sannhet
Album: So Numb
Styl: post metal / post punk
Vydáno: 8/2017
Země: Spojené státy americké
Vydavatel: Profound Lore Records
Odkazy: bandcamp / facebook

Současná sestava kapely:
AJ Annunziata - baskytara
Christopher Todd - bicí, samply
John Refano - baskytara, kytara, smyčky

Thom Wasluck - kytara (host)
Thomas Bartlett - klávesy (host)

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Kobdzey / 25.3.14 12:03

Diky moc za vyborny osvetovy clanek. Jako muzikant i zvukar se pod nej podepisuju treba i vlastni krvi. Diskuze pod nim jen podtrhuje skutecnost,ze jeste stale si spousta lidi tuto problematiku nechce uvedomit - pisu nechce,ne ze neumi,ale proste nechce. Znam to,kdyz lidem zacnu takto vysvetlovat,ze limitaci se ten zvuk deformuje a neprirozene pumpuje,ale pro ne je proste dulezitejsi,ze jejich nahravka prerve ostatni. Nicmene ve svete uz je Loudness War na ustupu a to ze zasadniho duvodu - vetsina novych prehravacu od Apple - Ipady,Iphony,Ibooky,Ibooky a ja nevim jeste co I, maji v sw aplikacich pluginu,ktera,zjednodusene receno, srovnava hlasitost nahravek ze 70-80 let s temi soucasnymi a to tak,ze ty soucasne proste snizi (treba i o 10-20dB) vysledkem je pak fakt,ze ty tzv.moderni vedle tech starych zneji primo strasidelne,coz neni pro ne dobre vysvedceni. Treba Metallica jedno sve totalne prervane album musela vydat znova a tiseji,protoze ji to puvodni fanousci proste hodili na hlavu. O celkove hlasitosti bohuzel casto rozhodovali typ producentu - jak je nazvat - veprova hlava me napada - neb oni razili nazor,ze hlasitejsi je lepsi (v psychologicke rovine hlasitejsi vyplavuje vice adrenalinu do mozku,proto se to lidem zda lepsi). Nastesti se blyska na lepsi casy a lidi jako Dave Pensado,Alan Parsons a mnoho dalsich prednich zvukaru, opet zacinaji udavat trendy svetoveho zvuku a produkce bez pocitu,ze bojuji s vetrnymi mlyny.