Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

David Bowie - Blackstar (2016)  ochutnávka   naše recenze

Těžko by šlo na první letošní měsíc hledat silnější album, a to i bez okolností, které následovaly po jeho vydání. Navzdory nemoci a jistotě blížícího se konce Bowie dotáhl do konce desku, o které se bude mluvit a psát ještě dlouho. Kolega Mirek skládal poklonu ve své recenzi, já tak činím teď.

Cult Of Luna - Vertikal (2013)  ochutnávka  naše recenze

V tom množství hudby kolem jeden zapomíná na jistoty, ale když už se k nim vrátí, je to zážitek. Vertikal mi přes nadšení po jeho vydání vyrostlo až na moje nej album Cult Of Luna, a to jsem měl svého času dojem, že Somewhere Along The Highway nemůže být překonáno ničím a nikdy. Stalo se. Ve světě padělatelů a napodobitelů je tahle deska a tahle kapela záchytným bodem a dokladem toho, že jedinečnost nezmizela.

// Vic: Taky mám “Vertikal” za tu dobu, co dozrávalo a měnilo můj vztah k němu, ze všech desek Cult Of Luna nejraději. Je nejpropracovanější, nejdetailnější a s nejsilnější atmoškou.

// Sorgh: Atmosféra téhle desky je neskutečná, plechová, nelidská. Tohle byl jeden z adeptů na album roku 2013.

Swallow The Sun - Hope (2007)  ochutnávka

Na poslech nové trojdesky jsem ještě nenašel ani čas, ani odvahu. Možná chyba, nevím. Ta minulá mě minula o koňskou délku a tak stále platí jistota v podobě New Moon a ještě staršího předchůdce Hope. Kombinace finských melodií a doomařské melancholie svého času učinila ze Swallow The Sun ceněné talenty a vlastně by mě samotného zajímalo, co ony tři nové disky nabízejí (asi hodně muziky…), a kam a zda vůbec se Swallow The Sun posunuli.

// Sarapis: Shodou okolností jsem si nedávno osvěžil (resp. osvěžoval) New Moon a bylo to fajn. No, sice je to chvilama slaďárna, která cukne zubem natotata, ale dá se to přejít. Zákusek z cukrárny taky nemám každý den. Obecně vzato mám ale radši jejich "beznadějnější" nálady, kterých se na New Moon a Hope i tak najde stále dost.

Carnival In Coal - Fear Not (2001)  ochutnávka

Přijdou na člověka chvíle, kdy chce udělat něco jinak, porušit zajetá pravidla a trochu si zablbnout. Carnival In Coal. Dlouholetá terapie pro všechny podivné spády, kterých není moc, ale když přijdou, je potřeba vědět, jak je uspokojit. Carnival In Coal.

// Vic: Dobrej blázinec. Ale člověk musí mít na tyhlety frantíkovský úlety (další třeba Igorrr a různé avantgardní spolky), kdy je strašná legrace osolit si kafe nebo zabít domácího mazlíčka vysavačem, fakt náladu…

// Bhut: výtečnej úlet, kterej prostě nemá chybu. Já tu desku vlastně nikdy nepochopil, ale vždycky jsem se u ní báječně bavil a lámal smíchy. Škoda, že neumím francouzsky, možná by mě odrovnala i desátá skladba - hádka někde na pavlači nebo co…

// Mirek M.: Souhlas! Avantgardní kabaret s lehce ujetým smyslem pro humor, můžu dosud...

// Sorgh: Karneval na chvíle, kdy už nevím co by. Někdy mě to strašně baví, jindy zas přemýšlím co to je za p…..nu.

Stone Temple Pilots - Purple (1994)  ochutnávka

Loni nás opustil i Scott Weiland, jehož Stone Temple Pilots snad není třeba představovat. Byl to kus práce. Purple bylo album, které kapelu nakoplo ke hvězdám, i když vysoko jako třeba Cobainova Nirvana nikdy nevyletěli. Ale stačilo to, Purple žije dál a troufám si říct, že bude žít ještě dlouho.

// Victimer

David Bowie - Blackstar (2016)  ochutnávka   naše recenze

Blackstar je hudební zpovědí génia na sklonku života. Bowie byl jedinečný umělec, kterého je nutné si vážit za jeho přínos hudbě, neboť to byl právě on, kdo v mnoha případech režíroval pop/rockové klima a nabádal ostatní k větší hudební svobodě. A zrovna na takové se nikdy nezapomene. Paradoxně jsem až na Blackstar našel něco, co je mi tak blízké, že je to až nebezpečné… O desce roku je prakticky rozhodnuto už v jeho prvních pár dnech, nic silnějšího neočekávám.

Oranssi Pazuzu - Värähtelijä (2016)  ochutnávka

Oranžový Pazuzu hýří aktivitou, třetí deska za necelých pět let je toho důkazem. Opět to bude běh na dlouhou psychedelickou trať, kdy bude stát v cestě nejeden výmol a záře z kosmu prosvětlí údolí zmijí a houbiček jen když se mu zrovna zachce. Ale jak se do alba nořím hlouběji a hlouběji, líbí se mi víc a víc. Větřím větší odvázanost a další rozměr vychytávek a nových prvků. Ještě bude legrace.

Yen Pox - Between The Horizon And The Abyss (2015)  ochutnávka

Svět Yen Pox je daleko od běžné civilizace, na jiné planetě a v jiném čase. Němá hudba v okovech dark ambientu s prvky industriálu umí být dost dynamická na to, aby nebyla jen ponurým příběhem z jícnu Země. Právě větší živelnost, než je u podobných projektů běžné, mě k Yen Pox přitahuje. Původně jsem chtěl jejich příběh zpracovat v rámci samostatného seriálu, ale už mi lásko ubývá sil… takže dnes aspoň takto.

Satyricon - Rebel Extravaganza (1999)  ochutnávka

Když už jsem se v minulých týdnech vracel k Thorns, respektive Mayhem, nebylo od věci si připomenout chladně strojírenské období Satyricon. Kazeta z Redblacku je stále doma, obal neporušen, pocity drtících kostí pod ozvěnami řetězů a sirén stále plné obav a pohledů přes rameno. Ideální stav si vše pár dní opakovat a civět z okna na opuštěný areál chátrající fabriky. Filthgrinder, no love machine!

// Mirek M.: Jedna z mých nejoblíbenějších black metalových desek vůbec a tvůrčí vrchol Satyricon. Geniální nářez…

// Bhut: Neskutečnej odvaz pro tuhle kapelu. Neprávem opomíjená nahrávka, která stojí sice stranou od, řekněme, klasické tvorby týhle kapely. Jo, je to skvost.

// Sorgh: Určitě nejlepší album od nich. Vytrysklo jako magma a následné Volcano už je jen takovej lepší standard.

Jesu/Sun Kil Moon (2016)  ochutnávka

Kooperace tuhých hradeb Jesu a Kozelekova folkového drmolení není v případě nového alba úplnou novinkou, ale poprvé to zašlo tak daleko. Dnes dokonce až na hranici osmdesáti minut. Broadrick umí pořád krásně malovat slunce do louží a jeho kolega funguje stylem “co na srdci, to na jazyku”. Někdy z toho jde až hlava kolem, člověk není u Jesu zvyklý na nějaké velké vyprávění. Rozhodně mě ale tahle nová spolupráce zaujala a za pár týdnů bych ji rád připomenul formou recenze.

Blut Aus Nord - Memoria Vetusta III: Saturnian Poetry (2014)  ochutnávka

Tohle album jsem nějak zazdil, svého času jsem měl Blut Aus Nord už plné zuby. Byli všude a pořád a žádná velká změna, impuls. Velké závěry ohledně této desky ze mě nedostanete, mám ji puštěnou pouze pro pocit zanedbaného poslechu této kapely a neznalosti nahrávky jako takové z výše zmíněných důvodů. Obal ale nádhera, tyhle scenérické malůvky já rád.

Dying Fetus - Stop At Nothing (2003)  ochutnávka

Ani promyšlená řezničina Dying Fetus čas od času neuškodí. A protože mi na tomto albu kapela sedí nejvíc, jsou to návraty logické a umím si je pořád vychutnat. Úplně postačí, když se rozjede první vál Schematics a už to se mnou šije… Ani poslech této desky ovšem nemá nic společného s nějakými rozbory a chytračením. Volno, trhej!

Vedle věcí, které jsem připomenul podrobněji, mě samozřejmě neminuly novinky Borknagar a Ulver. Na první se zpívá strašně moc a na druhé strašně málo. Setkání jsou to zatím letmá, ale obě desky naznačují, že to nakonec půjde i s tím, co mi na obou zatím vadí. V rámci fascinace Bowiem jsem se spolu s ním vrátil až do sedmdesátek, kdy na albu Low spolupracoval s Brianem Enem a byla to spolupráce vážně vydařená. Až teď jsem se dostal k poslední sólovce Chrise Cornella, která konečně usměrňuje písničkáře tam, kde je jeho pravé místo. Dead Can Dance se na Anastasis stávají stále kouzelnějšími a ještě ve větší pohodě, než se zdálo v době vydání. Swans na Filth prskají stejně nevábně jako dnes, poslouchat střízlivý to prakticky nejde a sovička Queller od strnulých doomerů Nadja naopak funguje pořád skvěle. Polozapomenutý britský doom Indesinence docela zaujal a od věci nebyl ani další rychlý dvojprůlet Djatlovovým průsmykem, kam po padesáti letech od utajované tragédie zavítali Kauan. Když je ta zima...

// Bhut

Abysmal Grief - Strange Rites Of Evil (2015)  ochutnávka

Jestli existuje lepší pohřební kapela, tak ať mi někdo řekne její jméno. S takovou vážností, lehkostí a vlastně i primitivností je servírováno nefalšované pohřební umění. Koncem ledna jsem se byl podívat v Sedlcké Kostnici. Tamější umění je víceméně totožné s tímto dílem. Nádhera! Memento Mori.

Ministry - Dark Side Of The Spoon (1999)  ochutnávka

Já mám rád všechny desky téhle vyjeté bandy. Některé více, některé méně a některým jsem se svého času věnoval málo. To teď napravuji a objevuji ukryté krásy prostředních alb (hranice počínají žalmem a končí prvním dílem z trilogie o Bushovi, neb tyhle kousky znám vesměs zpaměti). Asi nejvíc mi v hlavě zůstala temná strana příboru a není to jen kvůli profláklé Bad Blood (díky soundtracku k jedničce Matrixu).

Type O Negative - October Rust (1996)  ochutnávka

Jednoznačně moje nejoblíbenější album Type O Negative. Ale jedním dechem dodávám, že další desky jsou v těsném závěsu, zejména Life Is Killing Me, nebo World Coming Down. Na trní je všechno, co tahle kapela dokáže - experiment, hitovka, báječně tahaná melancholie i ten strach...

// Sarapis: Ano, tady to mám stejně. October Rust žeru taky úplně nejvíc. Akorát že v závěsu mám Bloody Kisses:) Type O Negative měli opravdu originální zvuk, hlavně kytary zněly, jako když čistíte rýny. K tomu mručení ze sklepa tehdy ještě ne-nebožítka Petera a tuny šťavnaté invence a chytlavosti. Obzvláště tohle album jim do smrti nezapomenu!

Oranssi Pazuzu - Värähtelijä (2016)  ochutnávka

Řeknu vám, těžkej kalibr teda… Možná je to předčasně unáhlené, ale už teď si črtám zápis o kandidátovi na desku roku. Uvidíme, zda jde o počáteční nadšení, či kvalita přetrvá. Zatím se nemohu nabažit.

Tři Sestry - Zlatí hoši (1996)  ochutnávka

Hehe, po hooodně dlouhé době dávám větší prostor v přehrávači taky českým kapelám. No, přiznám se, že Tři Sestry jsou pro mne něčím výjimeční. Jde patrně o to, že jejich hudba mne provázela určitou fází věku a s jejich hudbou mám spojené hned několik nezapomenutelných zážitků. Třeba to, jak jsem jim v 11 letech dělal bedňáka, když jsem v létě o prázdninách jezdil se strejdou zvukařem po pár akcích. Jej… to už je dlouho… Ale k věci. Tři Sestry mám rád do desky Do Evropy nechceme včetně. Pak už můj zájem citelně klesá… Důkladným poslechem a studiem všech do té doby vydaných desek se mi do dneška nejlépe poslouchají Zlatí hoši. Buď je to tím, že to je první album po kruté tragické ráně, která soubor postihla, čímž zní deska poměrně vážněji. Nebo prostým dospěním v tvorbě hudby. Zkrátka tohle album mám nejradši.

Krucipüsk - Amen (2009)  ochutnávka

Amen je album, které je takové samo o sobě těžko přístupné. Je to další fáze jejich tvorby, která má jakýsi vizionářský podtext. Nebo aspoň tak na mne to všechno působí. No a ukázku, kterou přikládám, nemůžu dostat z hlavy a to nejen kvůli melodii, ale i poselství v ní ukryté.

Pražský Výběr II - Vymlácený rockový palice (2007)  ochutnávka

Nechci řešit, co Kocába vedlo k tomu, aby album v takové sestavě vydával. Ostatně od klasických výběrů jej odlišil římskou dvojkou. Nicméně jde o nesmírně chytlavou desku, které nechybí psychedelie šmátrající v dávném Československu, zájem o moderní postupy a ráz skladeb a taky určitá Ropotámovská poťouchlost. Na žebříčku oblíbenosti Pražsko Výběrovských desek je sice na čtvrtém místě (Straka v hrsti, Výběr(Selection), Běr, Vymlácený rockový palice), ale rozhodně ne s nějakým zvlášť špatným hodnocením. Líbí se mi a působí na mne velmi svěže a nápaditě. A třeba teprve nyní jsem objevil skrytou identitu tajemného Schizoidního klubu, o kterém se na desce zpívá (slyš ukázku), vždyť je to přece Holešovický Cross! Možná jsem objevil Ameriku, ale co už :)

// Garmfrost

David Bowie - Blackstar (2016)  ochutnávka   naše recenze

Není nutné přemýšlet o tom, které album mě v lednu zasáhlo nejvíc. Blackstar mě rozsekalo ještě před tím, než jsem se dozvěděl, že Bowie zemřel! Dokonalé, dechberoucí skladby na pomezí jazzu i art rocku s Davidovým ohromujícím fluidem dělá z jeho závěrečné nahrávky dílo hodné bohů. Všechny okolnosti kolem vzniku i ty co desku doprovázely, činí z desky fenomén. Ale co budu mlátit prázdnu slámu. Kolega Mirek desku krásně rozpitval a mluví mě z duše. David Bowie byl geniální až do konce!

Haemoth - In Nomine Odium (2011)  ochutnávka

Díky zlým přátelům jsem si uvědomil, že jsem minul toto skvělé album francouzské bestie, jež vás rozmete po všech koutech galaxie. Nikdy před tím ani potom nenatočili Haemoth nic lepšího (špatnějšího). Syrovost, bestialita i atmosféra zabalená do ohavného balení zkušebnoidního charakteru.

Death - Human (1991)  ochutnávka

Ano, ano! Těším se na duben na Flédu, kde zahraje sice jen revival, ale složený z bývalých členů tohoto skvostu. Human jsem vždy miloval nejvíc ze všech desek Death nejvíc. Asi i proto, že se zde krásně kloubil death metal s progresivně technickou velkolepostí. Vše hezky vyvážené. Chucku, tvůj odkaz je nesmrtelný!
// Bhut: Věc Suicide Machine z této nahrávky vyloženě žeru!!!

Obscura - Retribution (2006)  ochutnávka

A německá hvězda technického deathu Obscura budou hrát taky na Flédě! Démonický debut mám pořád nejraději. Kapela se zde zatím hledala a to hledání je úžasné!!! Těším se na novinku moc a moc!

Chthe'ilist- Le Dernier Créspuscule (2016)  ochutnávka

Kanadské technické bahníčko dokáže ponořit posluchače do bažiny smrtelného snu, udivit ho geniálními zpěvy, které se nebojí ani chorálů, špičkovou virtuozitou i brutální jízdou. Překvapení měsíce! Recenze jest povinností.

Deluge - Aether (2015)  ochutnávka

Nevím, jak je možné, že mi tato francouzská parádička unikla. Zamiloval jsem do toho zvláštně divokého mixu post blacku i hard coru spolu s poutavostí shoegaze pod povrchem, že se zpětně rozparádím v recenzi. Druhé překvapení měsíce!

Oranssi Pazuzu - Värähtelijä (2016)  ochutnávka

Vesmírné toulání plné barevných sklíček, hašiše a skrytého zla v nanočásticích vetkané do nového díla Oranssi Pazuzu chutná převelice. Možná bych si troufl i říct, že se mi líbí nejvíc z dosavadní diskografie kapely. Je však brzy takto hodnotit, neboť zatím se s deskou jen oťukávám.

Borknagar - Winter Thrice (2016)  ochutnávka

Na následující dvojici jsem čekal jak pes na žrádlo. Miluju to! A nezklamal jsem se. Už minulá fošna Urd mi šmakovala velice a nejinak tomu je s Winter Thrice. K partě zpěváků se přidal i bájný Garm a tak spokojeni musí být všichni. Hudebně se žádné překvápko nekoná, ale nevadí. Dokonce i Vintersorgovi to pěkně pěje. Obzvláště pak řve. Nacházíme se v epických vodách, kde nalezneme odkazy i k úplně starým časům. Odklon od progrese neznamená zamrzlictví či zpátečnictví. Také zde platí, že se zatím oťukáváme, na názor si dám čas a odstup. Zatím dobrý.

Ulver - ATGCLVLSSCAP (2016)  ochutnávka

Přemýšlím, že bych mohl opakovat co jsem napsal výše. Ale u Ulver to mám trochu jinak. Přes počáteční rozpaky a neschopnost dostat se do nitra nahrávky, jsem vevnitř a naznávám, že to roste… Tu a tam poznám nějakou starší věc, která zde dostala jiný kabátek, jindy jsem překvapen neuchopitelností, dávno to pohřbenou vlastností nahrávek Ulver. Bude to ještě běh na dlouhou trať, ale po letech jsem u vytržení…

// Ruadek

Agent Fresco - Destrier (2015)  ochutnávka

Islandský hermetismus je věc neskutečná. Tolik invence i na běžně vystavěné rockové nahrávce, která mohla pouze bavit hitovostí a dobrými refrény. Ale ona pochází ze země ledu a nekonečných planin, kde žijí lidé, co to v sobě mají přehozeno trochu jinak. Agent Fresco předvádí geniální formu rockové desky, která se nedá jakkoli pojmout, to se musí slyšet. Je to erupce v mnoha fázích vzniku, hluk v kontrastu s -až- zženštilým zpěvem a mnoha divokými aranžemi. Opravdu příjemné překvapení.

Arcane -  Known​/​Learned (2015)  ochutnávka

Až po ukončení redaktorského žebříčku svých osobních TOP jsem zjistil, že mám další adepty na posty nejvyšší. Arcane to splnili bezezbytku. Na první poslech progresivně laděná parta co zapadá do škatule dnešních, moderně znějících, prog kapel. Všechny ty postupy a klasický zvuk. Hodně zajímavé je ale jít hlouběji, ono to kupodivu jde ještě hodně daleko. 2CD odkrývá úžasný hudební zážitek, kdy se kapela pouští do hodně odvážných kompozic, postavených na výrazném pěveckém projevu. Zjistit včas, kdo stojí za mikrofonem, a dát mu veškerý prostor, to je zásadní krok. Výborná alternativa pro milovníky Leprous a nejen jich. Ale chce to čas…

Keosz -  Seclusion EP (2015)  ochutnávka

Keosz from Slovakia. Kdo by to byl řekl, napadlo mě častokrát. Keosz na svém BandCamp profilu úspěšně mapuje svůj vývoj, který se vždy opíral o silné atmosférické ambientní plochy, aby se dostal do současnosti - jeho pojetí future garage / 2 stepu je neskutečně dobré. Dokonce bych řekl, že tohle dohání světové špičky žánru. Zkreslené vokály, nádech mlžných krajin, v náznaku lze ucítit niterné pocity osamění a toulek krajinou. Rytmy vychytané do posledního beatu, hodně slušné basové linky, zvukově vyladěné. Sakra chlape, jen tak dál.

29 - free ambient electronic sampler / SPM  ochutnávka

Spotted Peccary Music je malý nezávislý label ze Severní Ameriky, který rok co rok vydává sampler / výběr toho nejlepšího ze svých interpretů. 29 k sobě řadí obrovské plochy ambientu z řad úplných novinek i - a to především - ostřílených syntezátorových mágů. Proti ambientu, jaký produkuje tento label, jsou produkce moderních zástupců scény, úplně jiný svět. Tento výběr mi sedl přímo dokonale, lepší výběr ambientu jsem snad nikdy v životě neslyšel. Ten závan starých časů z remasterovaných skladeb (některé až 25let staré) je úžasný a neopakovatelný.

Goblin Rebirth - Goblin Rebirth (2015)  ochutnávka

Italové Goblin Rebirth a jejich hororová taškařice. Čistě instrumentálně pojatý rokec vychází z kolébky jejich vlasti - hororové privilegium, které ve své době nemělo konkurenci. Vlivy Suspirie, Tenebre nebo Profondo Rosso. Ona ta kostra je vlastně vždy jednoduchá, ale ta okolní atmosféra, to panečku žrádlo. Lahůdka pro hororové cvoky, mezi které se už léta letoucí počítám…

// Mirek M.: Málokterá kapela se může pochlubit hned dvěma reinkarnacemi. Jednou z nich je kultovní italská progresivní sebranka Goblin, jejíž bývalí členové vydali v roce 2015 hned dvě alba. První vyšlo pod hlavičkou Goblin a to druhé - zajímavější a psychedeličtější  - zas pod hlavičkou Goblin Rebirth. K tomu se vracím častěji…

Výčet TOP mi pro tento měsíc prostě nestačí, takže bych se rád podělil o doporučení z některých věcí, co mi prolétly ušima a prostě se nevešly. Přátelé instrumentálních kompozic určitě postřehli poslední desku Caspian, která je doslova učebnicí post-rocku. Perturbator a jeho Terror 404 - to je takový soundtrack do nočního klubu v osmdesátých letech. Zato noví Tempel death-blackově drtí jako minule, ještě syrověji a ještě agresivněji. A pouze instrumentálně. A nakonec bych zmínil djentové zjevení Vola s deskou Inmazes. Kapela, co chce hrát rockové skladby, ale dostala djentový záchvat. Retro? Toho není nikdy dost: Ozric Tentacles - Jurassic Shift z devadesátého třetího roku. Psychedelický mazec, na němž je překvapivá jedna věc - jsou tu slyšet jasné dubové základy, a to nejen v úderech paliček na blánu. Experiment a zásadní deska svého žánru, lze-li jej určit.

// Sarapis

David Bowie - Blackstar (2016)  ochutnávka   naše recenze

Poslouchat Blackstar je jako navazovat kontakt se záhrobím. Smrt Davida Bowieho zcela jistě pozměnila pohled na jeho poslední nahrávku, stejně jako ovlivnila prodejnost, jejíž ukazatele neříkají nic jiného, než že to byl opravdu brilantní tah. Nezbývá než věřit, že v tomto ohledu se jedná o sekundární následek, nikoli záměr, a že nejdůležitější bylo umělecké sdělení. To je opravdu silné. Skladby mají skličující atmosféru, Bowieho hlas má v sobě stáří, vzdor, stopy bolesti i smíření. Jakkoli jde o vážnou věc (nejen smrt, ale i nesmírné utrpení způsobené tríznivou formou nemoci), cítím v celém konceptu jistý britský úšklebek. Něco jako srandičky a sprosťárny na pohřbu Grahama Chapmana. Jestli má nahrávka nějaké mouchy či méně výrazná místa (podle mě jich pár je), celý koncept a atmosféra díla je zastiňují. Vyšší princip pohlcuje všechny pochyby. Ani já už nepochybuji, že jde o mimořádný umělecký počin v kontextu dekád.

Faith No More - King for a Day … Fool for a Lifetime (1994)  ochutnávka

Nemám to tu poprvé, ale to vůbec nevadí. Vracet se ke starým deskám Faith No More je moje oblíbená činnost, vždy jedné z nich propadnu na několik dní. Tentokrát padl prst na "King for a Day...". Řeknu vám, v jedné věci mám jasno. Až budou první jarní paprsky slunce osvětlovat pivní kruhy v mé sklenici během víkendové redakční bečky, chci aby vedle tlachání kolegů hrálo tohle album. Skrze zlatavé dno pohlédnu na zářivá nebesa a od života nebudu chtít nic víc. Taková je to pohoda.

// Mirek M: Tohle je moje nejoblíbenější deska od Faith No More. Nejvíce šílená, experimentální a kontrastní a především plná skvělých a zábavných hudebních nápadů.  

// Vic: Když tahle placka vyšla, rád jsem ji moc neměl, nákaza Angel Dust byla až příliš silná. Spíš jsem se ke Kingovi vracel postupně po letech a vždycky mě uměl potěšit. Asi tak učiním znovu.

Steven Wilson - Hand.Cannot.Erase (2015)  ochutnávka  naše recenze

K Wilsonově poslední sólovce jsem hledal cestu mnohem déle, než půl planety přede mnou, ale občas to tak prostě mám. Legrační je, že touto dobou už má tento umělec venku další desku (i když složenou z přebytků), takže to vypadá, že ze svého skluzu se už nevyhrabu. To ale není podstatné, královna loňského roku - deska "Hand.Cannot.Erase" - řádně stiskla obě hemisféry k sobě konečně i mně a víte co? Poslouchám to furt! Z tohoto vědra se dá pít snad donekonečna. Čím víc piju, tím větší žízeň mám. Další důkaz, jak se dá z hudby udělat báječná droga.

Flying Colors - Flying Colors (2012)  ochutnávka

Nepamatuji si přesně, jak k tomu došlo, ale najednou jsem se dostal k náhlé volbě mezi Winery Dogs a Flying Colors (asi jsem chtěl nahlédnout po dlouhé době Portnoyovi pod kopák) a víc mě v dané chvíli zaujali Flying Colors. Pojem superskupina ve mně nevyvolává jednoznačné pocity, ale tohle se skutečně povedlo. Mike Portnoy, Steve Morse, Neal Morse, Dave LaRue a mně nepříliš známý Casey McPherson dali na debutu dohromady silný materiál, z něhož je cítit uvolněnost a radost z umělecké svobody. Prosluněný hard rock nepostrádá chytlavost i prog rockovou rafinovanost, v suverénním a přirozeném podání to pak celé zní jako sladký odpočinek v nadýchaných peřinách. Následující Second Nature vyšlo už před dvěma lety, ale já si zatím plně vychutnávám prvotinu, protože....protože se zkrátka nemohu odtrhnout!

// Sorgh

Abbath - Abbath (2016)  ochutnávka

Abbath mě mile překvapil. Přestože sem nad ním už skoro zlomil hůl, chlapík se předvedl. Immortal tam budou vždycky, ale přesto si myslím, že tam panda vložil i něco nového. Líbí se mi to.

// Bhut: Našlapuji opatrně, ale líbí se mi to :) A ty doplňující promo fotky jsou k popukání… hlavně, jak se Abbath cpe hot dogem :D

Steven Wilson - 4 ½ (2016)  ochutnávka

Zase zajímavá deska typických tvarů. Některé skladby jsou jasným reliktem předchozí řadovky, jiné pocházejí z odlišných zdrojů. Zase je co pitvat, čím se kochat.

Borknagar - Winter Thrice (2016)  ochutnávka

Tady je to v podstatě stejné jako posledně. Marně hledám něco výrazného, pořádný drajv, který by rozbil tu melodicko-hymnyckou auru, která se mi zajídá. A ze souboje tří zpěváků vychází jako vítěz zcela očekávaně Garm, tady jako host.

NOD NOD - s/t  ochutnávka

Opět se vracím k vinylu této výrazné kapely. Kombinace pomalého tempa, naléhavého vokálu a podladěného soundu mě bere za uši.

// Bodin

Borknagar - Borknagar (1996)  ochutnávka

Pamatuji si na tu chvíli, kdy jsem před léty dával roztřesenou rukou do přehrávače zbrusu nové CDčko neznámých Borknagar. O svém debutovém albu předem prohlásili, že to bude deska, na kterém nám ukážou jak by měl vypadat black metal jak si ho představují oni. A výsledek? Ten měl položil do kolen. Naprosto syrově znějící skladby, s velkou melodikou na pozadí a se skrytými vyhrávkami mě přesvědčil, že s touto “all-star” kapelou je do budoucnosti sakra počítat. To se také naplnilo.

// Vic: Chatrč v lese je skvělá. Špinavá od uhlů a s vrzavou podlahou od neustupující mlhy. Taky se rád vracím, jen tak s dekou v batohu...   

// Mirek M.: Borknagar byli geniální již na svém debutu, který je zároveň syrový a divoký, ale skrývá v sobě i zárodky pozdějšího majestátu.

Troum - Acouasme (2015)  ochutnávka

Tento industrial/dark ambientní projekt není na hudebním poli žádným nováčkem. Troum vydali za necelých devatenáct let pěknou řádků alb a různých kolaborací s jinými umělci. Nové album představuje na hudební ploše alba temně vyšinutý neveselý soundtrack odněkud z podzemí, tak jak ho mám rád.

Borknagar - Winter Thrice (2016)  ochutnávka

Po poslechu debutového alba jsem se těšil na album aktuální a byl natěšen, s čím Borknagar příjdou. I když album vyšlo v druhé polovině měsíce, stalo se téměř mým nejposlouchanějším v lednu. Winter Thrice bych mohl popsat jako nejuzpívanější album v diskografii Borknagar, ale opravdu to stojí zato. Jako celek se tohle album poslouchá samo, je slyšet, že si pánové dali opravdu záležet. Je ještě brzy na konečný verdikt, ale je opravdu cítit, že tohle je silné kafe a snad i jedno z top alb v celé diskografii Borknagar.

Ulver - ATGCLVLSSCAP (2016)  ochutnávka

Konečně jsem se nejenom já dočkal nového alba norských experimentátorů Ulver, které nese prapodivný název "ATGCLVLSSCAP". Poslouchat tohle album je jako mít v sobě drogu. S každým dalším poslechem tohle album kvalitativně roste, na druhou stranu může některým připadat nezáživné nebo dokonce nudné. Kdepak, tohle album má sílu, tah, zdravý cit pro rozvíjení skladeb a poslouchá se celkem samo.

Abbath - Abbath (2016)  ochutnávka

Zní to na můj vkus až moc hodně Immortalovsky. Abbathova kytara a zpěv je nezaměnitelná, ale debutové album mistra zní hodně svěže a chytlavě. Celkový dojem je tedy více než dobrý.

// Vic: Prostě Abbath. Ještě dvě, tři desky a můžeme mu říkat Kabbath. Trochu přístupné Immortalí zimy z At the Heart..., trochu Íčko a všechno se to vlastně dalo čekat. Ale pořád je to dobře zvládnuté, fajn randál na úrovni.

// Mirek M.: Jasně, kdo má naposlouchané Immortal či projekt I, toho Abbathův debut nemá absolutně čím překvapit, ale i tak se poslouchá velice příjemně a fanoušky jeho domovských bandů rozhodně nezklame...

// Sarapis: Prý Kabbath!:-DD

// Mirek M.

David Bowie - Blackstar (2016)  ochutnávka   naše recenze

O vrcholném epilogu Davida Bowieho už jsem se rozepsal v recenzi, nicméně musím ho uvést i zde, neboť za měsíc leden mi toto album dělalo společnost suverénně nejčastěji. “Blackstar” je pohlcující a nadčasový hudební klenot, který se jen tak neoposlouchá.

Borknagar - Winter Thrice (2016)  ochutnávka

Tak na tohle jsem se těšil jak malé dítě. Už předchozí řadovka “Urd”, která se nesla ve znamení Vortexova návratu, byla luxusní chuťovkou. A novinka “Winter Thrice” kruh uzavírá. Najdeme na ní totiž všechny dosavadní zpěváky seskupení včetně slovutného Garma, který si s gustem zahostoval ve dvou skladbách. Zasloužený prostor tentokráte dostává i Lazare a využívá ho rovněž bravurně. Elitní pěvecké “čtyřspřeží” doprovází vpravdě epický hudební doprovod, ale nezapomíná se ani na syrovější blackové pasáže. Parádně vyvážená deska!

Steven Wilson - 4 ½ (2016)  ochutnávka

Redaktorům Echoes ještě nestačily uschnout trenýrky zvlhlé nadšením z Wilsonovy poslední desky “Hand.Cannot.Erase” a mistr hned zkraje roku servíruje nové EP, na němž najdeme “přebytky” z nahrávání předchozích dvou řadových alb a slušivou předělávku skladby “Don’t Hate Me” od Porcupine Tree. Ačkoliv je ještě brzy na nějaké soudy, naše vzájemné seznamování probíhá velmi příjemně a není opět nouze o strhující momenty. O žádný nezáživný hudební odpad se v žádném případě nejedná.

Ulver - ATGCLVLSSCAP (2016)  ochutnávka

Zatímco kolegové již do novinky kultovní sebranky Ulver údajně úspěšně pronikají, já zatím spíše tápu. Albem se prokousávám poměrně ztěžka a i když mé sluchovody občas zaujme zdařilý hudební motiv, jako celek mi to zatím moc smysl nedává. Tahle kapela je nicméně moje velká srdcovka, takže pořád doufám, že si její nejnovější deska časem “sedne” a nakonec jí docením.

Votum - :Ktonik: (2016)  ochutnávka

Zajímavý objev na poli progresivního metalu z Polska. Melancholicky zabarvená tvorba, svěží nápady, tajuplná atmosféra a charismatický zpěvák určitě potěší ucho nejednoho fanouška tohoto žánru. Proč jen nevznikne něco podobně zajímavého i tady?

David Bowie - Outside (1995)  ochutnávka

Po smrti Bowieho jsem se jako spousta dalších ponořil do jeho diskografie a osvěžoval si vrcholná alba. Pokud pominu novinku, mou největší srdcovkou zůstává poslední mistrovo koncepční dílo “Outside”, na němž se po letech vrátil k plodné spolupráci s dalším hudebním vizionářem Brianem Enem. Více než sedmdesátiminutový epos působí hudebně nebývale moderním a svěžím dojmem i po dvaceti letech od svého vzniku. Stejně jako “Blackstar”, k níž má hudebně patrně nejblíže, je ovinut potemnělou atmosférou a jeho pojetí je rovněž silně experimentální a nadžánrové. Úžasná, pestrá a strhující nahrávka, která by neměla minout nikoho, kdo se o Bowieho tvorbu zajímá.