Článek: Nedělní poslech 59

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 59

Victimer19.11.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Bootblacks a její album "Fragments".

Robotický post punk, horor pop, nebo třeba neo new wave? Kdo rád škatulkuje a nezláme si při tom jazyk, jistě si u zařazení amerických Bootblacks pošmákne. Kapela jedním okem pošilhává po odkazu Joy Division a New Order a tím druhým po starých dobrých Depeche Mode a dalších, kdo je slepě následoval. Bootblacks jsou jako pojítko zmíněných veteránů nové vlny a převedení jejich specifik do současnosti. Střet temně rockového stínobraní, zbytků punkující divočiny a její přeměny v jednoduchou, ale účinně bublající elektroniku.

Fragments je druhým albem (dnes již) čtveřice a plně vystihuje výše zmíněné. Návrat osmdesátek, odvážných vlasových kreací, při kterých znovu dojde svému opodstatnění maminčin lak značky Lybar, slušivých oblečků a hlavně souznění s celým tím časem, na který padá prach, ale díky takovým kapelám, jako jsou Bootblacks, je zároveň pořád mezi námi.

Mezi námi nostalgií a novoromantismem opletenými čtyřicátníky, kterým možná řídne onen vlasový útvar na hlavách, ale hlava jako taková ještě funguje jako dobře promazaný stroj. Bootblacks hrají libivý, přímočarý mix syntetiky a kytar, písničky neexhibují a drží se svých stínů, stejně jako klasické délky tří, čtyř minut. Temný, gotický vokál je samozřejmostí. Amíci jsou šikovní, ví jak na to a jsou to oni, kdo byl pro podobné retro sypané do mladých snílků z přelomu tísiciletí stvořen. Dobrá volba, za tím si stojím.

Kdo je nakloněn takto laděným novým kapelám obracejícím své sluneční brýle (sloužící pouze jako módní doplněk, neboť slunce díky jejich hudbě vůbec nevyšlo) dávno do minulosti, je vítán. Ostatní možná projeví náklonnost k poslechovce o dvou akordech a líbivé elektronice na pomezí Vince Clarka a lepší videohry. Tvrdší jádro vyvrhelů nechť vůbec nemarní svůj čas.

Kapela: Bootblacks
Album: Fragments
Styl: cold wave / post punk
Vydáno: 9/2017
Země: Spojené státy americké
Vydavatel: Manic Depression Records
Odkazy: bandcamp / facebook

Současná sestava kapely:
Panther MacDonald - zpěv, klávesy
Alli Gorman - kytara
Roger Humanbeing - bicí
Barett Hiatt - klávesy, programování

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.