Článek: Nedělní poslech 62

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 62

Jirka D.10.12.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme Augusta Rosenbauma a jeho album "Vista".

Za Augustem Rosenbaumem zamíříme do dánského hlavního města Kodaně a současně opustíme svět kytar a rockové či metalové muziky obecně. V dnešním Nedělním poslechu si vystačíme s jedním nástrojem v mnoha jeho podobách a možnostech - tedy pianem, a to pianem v moderním podání a současném uchopení tohoto nástroje. Pokud bych měl nějak nalákat k dalšímu čtení, zkusím přiblížit dnešní Nedělní poslech jako inspiraci pro ty, kterým učarovala tvorba třeba Nilse Frahma.

August Rosenbaum

Augustu Rosenbaumovi je třicet a má toho za sebou poměrně dost. V hudbě nejen nahrávky vydávané coby sólové, ale třeba i ve formě spolupráce s umělci a tělesy jako Quadron, Rhye či Mø. K tomu status jednoho z nejuznávanějších dánských pianistů, nominaci desky Heights (2013) v Nordic Music Prize a National Danish Critics‘ Awards a současně i udělenou cenu v Danish Music Awards. Nechci tím moc šermovat a vytvářet klamné iluze o tom, že tyhle ceny znamenají něco velkého, protože třeba udělený Slavík v našich zeměpisných šířkách znamená ... víte co. Chci tím říct jen to, že s Augustem Rosenbaumem je potřeba počítat a že afinita mezi cenami a schopnostmi přeci jen občas může nastat.

Pokud jsem v úvodu psal něco čistě o klávesových nástrojích a vytvořil dojem čistě klavírní, komorní hudby, trochu jsem kecal a musím uvést na pravou míru to, že album Vista je hodně cinematické, hodně aranžérsky bohaté a i přes poklidný průběh nepůsobí ani v nejmenším monotónně či prostě jen nudně. Paleta možností je u těchto nástrojů prakticky nekonečná a Rosenbaum ji využívá skutečně s fantasií, které - a to pro pořádek dodejme - dopomáhal na Grammy nominovaný producent Robin Hannibal. Výsledek pak překvapuje nejen barevností a bohatostí, ale hlavně i tím, že všechno působí soudržně a celistvě, bez zbytečného vytváření nabubřelé bubliny velkého umění.

Album Vista by tak mohlo představovat poměrně zajímavou zkušenost po posluchače současné náročnější hudby nebo prostě pro ty, kteří rádi experimentují a neradi se omezují čímkoliv tradičním. Ostatně přesně v tomto duchu ke své hudbě přistupuje i Rosenbaum a osobně bych byl hodně na vahách, pokud měl tuto nahrávku jednoznačně zařadit z pohledu žánrového dělení. Najdete v ní prvky moderního jazzu, elektroniky, klasické hudby a především hudby filmové, což může působit jako nicneříkající úniková cesta, ale stejně tak i jako cesta logická a přirozená. Ať už k tomu ale přistoupíme z jakéhokoliv směru, jedno zůstává jisté - Vista se poslouchá výborně a za váš čas by stát mohla.

Umělec: August Rosenbaum

Album: Vista

Styl: contemporary piano / cinematic music

Vydáno: 11/2017

Země: Dánsko

Vydavatel: Tambourhinoceros

Odkazy: homepage / bandcamp / facebook

Sestava:

August Rosenbaum - piano

Philip Owusu - hostující zpěv (5)

Nahrávka byla redakci poskytnuta agenturou Creative Eclipse PR.

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.