Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// As A New Revolt - Txrx

rapcore

listopad 2018

Atypeek Diffusion / Sand Music

9 skladeb, 37 minut

facebook

As A New Revolt je duo, kde Manu Barrero obstarává rap a elektroniku a Julien Lhuillier hraje na bicí. Pokud vám to snad přijde jako dost podezřelá kombinace, tak vězte, že výsledek je minimálně z mého pohledu výborný, a to z několika důvodů.

Asi bych měl hned zkraje napsat, že Manu Barrero má hlas (a způsob frázování) hodně blízký Zacku de la Rochovi a protože jsem vždycky byl velký fanda RATM, sedí i tahle jejich elektronická verze. Vlastně od prvního poslechu jsem měl dojem, že někdo udělal album remixů RATM s de la Rochou za mikrofonem, možná s lehkých střihem drzounů Beastie Boys a zlostí The Prodigy. Navíc to, co tady jede v čistě elektronické lince, hodně podobně dělal Tom Morello na kytaru.

As A New Revolt je především hodně živelná muzika se vztekle vyrobenou elektronikou, které by každý soudný producent ostříhal křidýlka, ale mě právě tahle syrová a zlostná verze sedí skvěle. Deska překypuje energií, drajvem a troufám si tvrdit, že dokáže rozhýbat i mrtvolu. V rámci mnohdy dost nezáživného prohrabávání promo nahrávek je tohle jeden z důvodů, proč to člověka baví. S As A New Revolt zůstaneme kámoši.

// I, Useless - Twister

alternative / indie pop

září 2018

Atypeek Music

10 skladeb, 28 minut

bandcamp // facebook // homepage

This is my first album, hope you like it. Srdíčko na to. I, Useless je jednočlenný projekt z Francie, který za pomocí celkem zábavně jednoduché elektroniky a několika dalších nástrojových stop (třeba akustická kytara, violoncello, piano a další) dává dohromady hromadu uvzdychaného, popového sentimentu. Ono taky není divu, když hned zkraje promo-informací se píše o tom, že deska je about the death of a friend, ale hned o kousek dál se spěšně doplňuje, že don’t worry, everything’s gonna be ok.

Asi už jste pochopili, že tady se vedle sebe snaží existovat dvě úplně jiné nátury (myšleno posluchač versus hudební deska) a že tohle soužití je odsouzeno k naprostému krachu ještě dřív, než by snad něco reálného mohlo vzniknout. Deska Twister se navzdory svému názvu táhne, utápí v přecitlivělých pasážích a určitě nemá ambice oslovit posluchače, který má rád aspoň trochu energie a pro odpočinek si chodí třeba za José Gonzálezem.

Nic proti. Asi se najdou ti, kterým něco takového sedne a nemusí to být nutně vyznavači genderových studií. Hudební svobodě se meze nekladou a extrémy se najdou všude.

// Speaker Bite Me - Future Plans

experimental rock

říjen 2018

PonyRec.

5 skladeb, 38 minut

discogs // facebook

Podle všech dostupných informací jsou Speaker Bite Me celkem zaběhlou dánskou kapelou, která letos nejen že vydává své šesté řadové album, ale současně vydává novou desku 11 let po té předchozí. A to bez rozpadu, přestávky, stále sem tam s koncertem a nějakým životem kolem kapely. Mířím k tomu, že historie této formace je relativně dlouhá a sahá až kamsi do raných 90. let.

Experimentální rock v jejich podání je minimálně v úvodu desky lehká shoegaze mlhovina, tak trochu hlukařina, tak trochu směs nepravděpodobných zvuků, místy lehounce jazzová intimita (závěr Sweet Expectations) a taky hromada psychedelie. Někdo by klidně řekl post-rock, proč ne. Místy. Kompozičně i aranžérsky jde o kus svojské práce, kterou se budete muset naučit mít rádi, tedy pokud něco takového budete chtít. Future Plans se jako deska nepoddává snadno, nemá nosné melodie a nemá ani mnoho něčeho jinak příjemného, čeho by se mohl posluchač jednoduše chytit. Hudba pro náročné? Částečně ano, částečně umělecká licence.

Hranice mezi ojedinělými nápady a lehkou vykolejeností je zde docela tenká a jak se někde přistihnu, že poslouchám se zájmem a napětím, tak hned vzápětí mě napadá řada nepříjemných otázek o smyslu toho všeho. Speaker Bite Me je z tohoto pohledu alternativa částečně hodná pozoru a částečně alternativa, která už opustila reálný svět. Což je ještě docela dobrá vizitka, protože těch zcela mimo je poslední dobou na můj vkus až nějak moc.

// Svin - Virgin Cuts

experimental

září 2018

Mom Eat Dad Records

9 skladeb, 42 minut

bandcamp // facebook // homepage // discogs

Svin jsou oříšek, který jde nejsnadněji rozlousknout prostým konstatováním hudebního experimentu, jenž si dal za úkol poslat žánrové hranice na hranici a zapálit je. Svin představují naprostou svobodu, ničím nespoutanou hudební fantasii, ale taky posluchačsky zcela nevstřícný a nevděčný kus čehosi. Schválně jsem se začetl do promo materiálů, kde se hudba této kapely popisuje jako (a neodvažuji se překládat do češtiny): a sonic loophole between noise-infested rock, droney landscapes, new age minimalism and dusty afrotripping; etheric chords from the keyboard merges with almost hip-hoppy drumbeats and psychedelic guitar -patterns.

A teď se přihlásí ten, kdo si pod tím něco představil.

Asi je mi celkem jedno, že deska Virgin Cuts byla nahrána během jednoho dne, i když po pravdě je z ní cítit jistá spontaneita a přirozenost. Jinde by to byla přednost, zde je to podružný detail zakrytý těžkou dekou fantaskních (ne)hudebních představ autorského tria, s nimiž lze svádět boj, anebo je lze hned opustit, protože na vyrovnanou partii to nevidím ani omylem. Mezi Svin a posluchačem bude podle mě vždycky ležet široký příkop, který nejen že nikdo zcela nepřekročí, ale málokdo se o to vůbec pokusí. Tvrdit opak znamená lhát si do kapsy nebo se vydávat za něco, co není pravda.