Článek: Nedělní poslech 62

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 62

Jirka D.10.12.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme Augusta Rosenbauma a jeho album "Vista".

Za Augustem Rosenbaumem zamíříme do dánského hlavního města Kodaně a současně opustíme svět kytar a rockové či metalové muziky obecně. V dnešním Nedělním poslechu si vystačíme s jedním nástrojem v mnoha jeho podobách a možnostech - tedy pianem, a to pianem v moderním podání a současném uchopení tohoto nástroje. Pokud bych měl nějak nalákat k dalšímu čtení, zkusím přiblížit dnešní Nedělní poslech jako inspiraci pro ty, kterým učarovala tvorba třeba Nilse Frahma.

August Rosenbaum

Augustu Rosenbaumovi je třicet a má toho za sebou poměrně dost. V hudbě nejen nahrávky vydávané coby sólové, ale třeba i ve formě spolupráce s umělci a tělesy jako Quadron, Rhye či Mø. K tomu status jednoho z nejuznávanějších dánských pianistů, nominaci desky Heights (2013) v Nordic Music Prize a National Danish Critics‘ Awards a současně i udělenou cenu v Danish Music Awards. Nechci tím moc šermovat a vytvářet klamné iluze o tom, že tyhle ceny znamenají něco velkého, protože třeba udělený Slavík v našich zeměpisných šířkách znamená ... víte co. Chci tím říct jen to, že s Augustem Rosenbaumem je potřeba počítat a že afinita mezi cenami a schopnostmi přeci jen občas může nastat.

Pokud jsem v úvodu psal něco čistě o klávesových nástrojích a vytvořil dojem čistě klavírní, komorní hudby, trochu jsem kecal a musím uvést na pravou míru to, že album Vista je hodně cinematické, hodně aranžérsky bohaté a i přes poklidný průběh nepůsobí ani v nejmenším monotónně či prostě jen nudně. Paleta možností je u těchto nástrojů prakticky nekonečná a Rosenbaum ji využívá skutečně s fantasií, které - a to pro pořádek dodejme - dopomáhal na Grammy nominovaný producent Robin Hannibal. Výsledek pak překvapuje nejen barevností a bohatostí, ale hlavně i tím, že všechno působí soudržně a celistvě, bez zbytečného vytváření nabubřelé bubliny velkého umění.

Album Vista by tak mohlo představovat poměrně zajímavou zkušenost po posluchače současné náročnější hudby nebo prostě pro ty, kteří rádi experimentují a neradi se omezují čímkoliv tradičním. Ostatně přesně v tomto duchu ke své hudbě přistupuje i Rosenbaum a osobně bych byl hodně na vahách, pokud měl tuto nahrávku jednoznačně zařadit z pohledu žánrového dělení. Najdete v ní prvky moderního jazzu, elektroniky, klasické hudby a především hudby filmové, což může působit jako nicneříkající úniková cesta, ale stejně tak i jako cesta logická a přirozená. Ať už k tomu ale přistoupíme z jakéhokoliv směru, jedno zůstává jisté - Vista se poslouchá výborně a za váš čas by stát mohla.