Článek: Nedělní poslech 63

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 63

Victimer17.12.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Mistralth a její debutové album "My Grief".

Mistralth patří do kategorie kapel, které doopravdy existují snad sto let, ale dokopat se k regulérní nahrávce je pro ně nadlidský úkol. Založení datované do roku 1998, pak nějaké to promo, ještě jedno a ... nic. Až letos. Tříčlenná formace se znovu postavila na nohy, spojila se s ruským labelem GS Productions a nahrála své debutové album My Grief.

Sedm skladeb na základech doom metalu, ale také s prvky deathu, gotiky a atmosférického koření. Z trojice bude nejspíš nejvíce povědomý Daniel Neagoe, který v současnosti mydlí blány u Shape of Despair nebo Clouds a na štíru není ani se zpěvem, což dokazuje jak zde v Mistralth, tak v dalších projektech.

To čekání se nakonec vyplatilo. My Grief je poctivý materiál, který sice zdatně opisuje zaběhlá pravidla jmenovaných žánrů, ale má na ně svojský pohled, jenž nepodléhá parazitování ani pohodlí ve vatě. Hodně poslechová záležitost, které nechybí chytlavé melodie a zajímavá řešení v jinak skromných a doomově autentických podmínkách. I střídání čistého a krkavčího vokálu je ku prospěchu věci, hned je v tom zdánlivém mrtvolnu o něco živěji.

My Grief je ve své podstatě doom metalová deska, doplněná o pár dobře volených drobení, kdy zejména gotické vsuvky (ať už vokální nebo hudební) si lze velmi dobře vychutnat. Je melancholická, stejně jako dřevní, mystická a druhé housle nehraje ani co do dramatizace projevu a správného načasování. Inu, zkušenosti tu jsou a ty se také do celkové podoby debutu nesmazatelně otiskly. Zmínil jsem termín poctivost a za ním je třeba si stát.

My Grief je spolehlivou volbou pro ty, kteří si v soukromí rádi zapláčou, ale nemusí se u toho zrovna strhat utrpením. Kvalitní a vyvážená melancholie stříklá podzimem a tmou příměstských uliček. Určitě doporučuji vyzkoušet!

Kapela: Mistralth
Album: My Grief
Styl: gothic / doom metal
Vydáno: 7/2017
Země: Finsko
Vydavatel: GS Productions
Odkazy: bandcamp / facebook

Současná sestava kapely:
R.K. - zpěv, texty
Daniel N. - bicí, zpěv
Juha S. - hudba, texty

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)