Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 63

Nedělní poslech 63

Victimer17.12.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Mistralth a její debutové album "My Grief".

Mistralth patří do kategorie kapel, které doopravdy existují snad sto let, ale dokopat se k regulérní nahrávce je pro ně nadlidský úkol. Založení datované do roku 1998, pak nějaké to promo, ještě jedno a ... nic. Až letos. Tříčlenná formace se znovu postavila na nohy, spojila se s ruským labelem GS Productions a nahrála své debutové album My Grief.


Sedm skladeb na základech doom metalu, ale také s prvky deathu, gotiky a atmosférického koření. Z trojice bude nejspíš nejvíce povědomý Daniel Neagoe, který v současnosti mydlí blány u Shape of Despair nebo Clouds a na štíru není ani se zpěvem, což dokazuje jak zde v Mistralth, tak v dalších projektech.

 
To čekání se nakonec vyplatilo. My Grief je poctivý materiál, který sice zdatně opisuje zaběhlá pravidla jmenovaných žánrů, ale má na ně svojský pohled, jenž nepodléhá parazitování ani pohodlí ve vatě. Hodně poslechová záležitost, které nechybí chytlavé melodie a zajímavá řešení v jinak skromných a doomově autentických podmínkách. I střídání čistého a krkavčího vokálu je ku prospěchu věci, hned je v tom zdánlivém mrtvolnu o něco živěji.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/mistralth%20band.jpg


My Grief je ve své podstatě doom metalová deska, doplněná o pár dobře volených drobení, kdy zejména gotické vsuvky (ať už vokální nebo hudební) si lze velmi dobře vychutnat. Je melancholická, stejně jako dřevní, mystická a druhé housle nehraje ani co do dramatizace projevu a správného načasování. Inu, zkušenosti tu jsou a ty se také do celkové podoby debutu nesmazatelně otiskly. Zmínil jsem termín poctivost a za ním je třeba si stát.


My Grief je spolehlivou volbou pro ty, kteří si v soukromí rádi zapláčou, ale nemusí se u toho zrovna strhat utrpením. Kvalitní a vyvážená melancholie stříklá podzimem a tmou příměstských uliček. Určitě doporučuji vyzkoušet!

 


Kapela: Mistralth
Album: My Grief
Styl: gothic / doom metal
Vydáno: 7/2017
Země: Finsko
Vydavatel: GS Productions
Odkazy: bandcamp / facebook


Současná sestava kapely:
R.K. - zpěv, texty
Daniel N. - bicí, zpěv
Juha S. - hudba, texty



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 2.4.19 9:00

Tak jsem to včera projel a... Překvapila mě porce death metalu u Jirky, kde mě hodně potěšili Entombed. Apollyon Son zní fakt divně, ale tuhle sondu musím zkusit. Malignant Eternal taky tak. Aoratos je pecka jako kráva, včera jsem tu desku musel znova celou projet. Černý kov si hodlám koupit. Alastis neznám a prozkouším je. Obal The Sins Of Thy Beloved je čajíček :) Z tohoto období mě vždycky dostalo Vempire od skřivánků Cradle Of Filth, jinak Impia Symphonia od Besatt vládne :D Zed Yago zní dobře, hodně mi to připomnělo Warlock. Rammstein mě vždycky bavili a Manson taky, tam vládne možná nostalgie a nejedna vzpomínka, ale mám je rád. Swans jsem nepochopil, možná bych potřeboval návod. Tam to mám moc těžké. System of a Down a Linkin Park je soundtrack k pubertě. Zmíněná alba znám absolutně z paměti, pozpátku i vzhůru nohama. Zrovna Toxicity jsem toho času nahrával své blonďaté lásce hned za Fallen od Evanescence, aby měla lepší rozhled :D No a Kauan jsou skvělý, hlavně díky tématu, o kterém jsem hodně bádal.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky