Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

Naxatras - Naxatras (2015)  ochutnávka

Tohle je lahůdka z Řecka. Nahráno na pásy živě bez dalších procedur během jednoho dne, skvěle smícháno a citlivě masterováno. Kromě báječného zvuku je deska prodchnutá duchem druhé půle šedesátek, z každého koutu koukají The Doors, ale přesto jsou Naxatras sví. Psychedelie, pohoda, klídek, nádherný poslech a vesmír strašně blízko. Must have!

Cloudkicker - Let Yourself Be Huge 10” EP (2011)  ochutnávka

Moje nejoblíbenější deska od Cloudkickera. Kompaktní, malá, krásná, tak akorát. Koupil jsem si ji více méně naslepo tak, že jsem ji kdysi přihodil k jiným, ale ona postupně vyrostla, emancipovala se a ty ostatní přerostla. Vlastně jeden z mých nejoblíbenějších desetipalců, s těma od Radiohead.

Forgotten Silence - Sonique voyeurisme (2015)  ochutnávka

Živáček od Forgotten Silence tu ještě nebyl. Ono mnoho těch živáčků od domácích kapel nebývá (proč asi) a taky ne každý live záznam stojí za poslech. Na Sonique voyeurisme jsou Forgotten Silence zlí, tvrdí a skoro bych řekl nejtvrdší. A taky uvěřitelní a s vymazlenou CD edicí. Slovní spojení parciální lak si zapamatujte, při prohlížení bookletu se vám bude hodit.

Riverside - Love, Fear And The Time Machine (2015)  ochutnávka

Poslouchám, poslouchám a líbí. Asi nejsem tak nadšen jako u minulého alba, ale spokojen rozhodně ano. Mariusz Duda a jeho Riversidesi vybudovali výtečnou pozici a jejich muzika patří k tomu nejlepšímu, co v daném žánru vzniká. Novinka na tom nemění vůbec nic.

Paradise Lost - Symbol of Life (2002)  ochutnávka

Paradise Lost patří k mým stálicím a s jejich diskografií to mám tak, že si příliš nevybírám. Ano, slabší kousky jsou, ale Paradise Lost jsou velká kapela a něco takového si můžou dovolit. Symbol of Life mám snad skoro nejraději - nejen díky obsahu, ale i díky krásné sbírkové edici. Vracet se k této desce je snadné a velmi příjemné - trocha nostalgie a hodně nestárnoucích skladeb.

// Mirek M.: Ortodoxnější fans Paradise Lost možná budou prskat, ale i já považuji “Symbol of Life” za jeden z vrcholů tvorby kapely. Mám ho dokonce asi úplně nejraději. Pánové sice zněli uhlazeněji, více melodicky a moderněji, než je u nich zvykem, ale skvělých nápadů měli na rozdávání a téměř každá skladba je potenciální hitovka. Nemluvě o famózním coveru Dead Can Dance “Xavier” na limitované edici alba…

// Victimer

Lana Del Rey - Ultraviolence (2014)  ochutnávka

Lana je milá mladá dáma, její písničkářství hladí stejně jako bolí, a to upřímně rád vyhledávám. Prochází se trním, kdy její jemná kůže pocítí ostrou bolest a ta se usadí v myšlenkách. Lana o ní pak se zvláštním zaujetím vypráví. Je to v ní a to je ten největší dar. A ještě jedna informativní na závěr - novinka “Honeymoon” na Echoes své místo mít bude.

Ahab - The Boats Of Glen Carrig (2015)  ochutnávka

Ahab jsou pány situace. Jejich oceánský pohřeb je maximálním zážitkem a je tak trochu jedno, kterou z jeho monstrózních vln se necháváte unášet. Doom metal Ahab, to je ta nejvyšší možná kvalita žánru. Novinka mi zatím ještě neřekla vše, ale co jsem byl schopen si z ní odnést, je velmi příjemné. Na Ahab se mi líbí jakási lehkost a samozřejmost, se kterou si sedají do předních řad smutečního sálu a byť jsou to škaredí Němci, truchlit umí překrásně. Muzikantský nadhled lidí, kteří se pro takovou hudbu narodili, to se zkrátka pozná.

Aborym - Generator (2006)  ochutnávka

Aborym je čas od času dobré vypustit a nechat proběhnout po areálu zbídačené fabriky. V případě desky “Generator” se tahle situace dlouho nekonala, šlo jen o to ji napravit a znovu uvést do chodu. Směs orchestrální špíny a industrializace, která mě poslední dny opravdu zle pronásleduje. Je tu něco jako nová závislost po letech.

// Mirek M: Rozhodně skvělá deska, i když osobně mám raději alba s Attilou za mikrofonem, jehož psychopatické a morbidně působící hlasové rejstříky dodávají tvorbě kapely tu správnou atmosféru. Prime Evil byl určitě důstojným nástupcem, ale i tak už mi na “Generatoru” cosi chybí…

My Dying Bride - Feel the Misery (2015)  ochutnávka

S alby legendárních My Dying Bride je to u mě hodně na střídačku. Naštěstí mají desek jako máku, a tak si vždycky vyberu. K “Feel the Misery” se mi moc nechtělo, dlouho jsem neměl tu správně nahlodanou náladu, ale nakonec si mě sama našla. První poslech dost rozpačitý, další už náramné. Tu atmosféru, která si s velkolepostí spíš vyká a přesto je vznešená, je třeba trošku pohledat. Moc se mi líbí obal se starým logem, tohle je prostě pravá doomová klasika, nač hledat neotřelé výjevy, když je to tak prosté. Není tu sice nic, co by mě uchvátilo a proškolilo ve jménu věčného smutku, ale tohle album má co říct, na to vemte jed. Jen mu dát víc než jednu, dvě, tři šance…

// Jirka D.: Novinka je fajn a vlastně zcela naplňuje moje představy o tom, jak by My Dying Bride měli znít. Možná je taková deska v roce 2015 anachronismus, možná se přece jen raději budu vracet do historie, ale Feel The Misery je fajn, nezávisle na mém úhlu pohledu.

Gravity Kills - Superstarved (2002)  ochutnávka

Gravity Kills jsem objevil někdy v roce 1996 v tehdejším týdeníku Big Beng! V jednom z čísel byla velmi pozitivní recenze na jejich debut. Nikde jsem tuhle desku nemohl sehnat, až po drahně letech se to povedlo. Dojmy? Spíš takové normální, nic neobyčejného. Doba holt pokročila. Zkoušel jsem dál a dnes jsem se zastavil u alba “Superstarved”. A jak Gravity Kills přiblížit? Co třeba kombinace Pitchshifter a Nine Inch Nails? Ta nezní přece špatně.

Broken Hope - Loathing (1997)  ochutnávka

Stará vzpomínka na uchvacující death metal řezníků z Chicaga, ještě s vrchním chrličem hlenů Joem Ptackem v sestavě. Dodnes si pamatuji, jak jsme u kámoše v jeho bytě hltali každý název kapely kompilace magazínu Rock Extremum, která byla vtipná v tom, že na ní bylo pořád něco špatně. U Broken Hope třeba název skladby. Tehdy jsem se poprvé dotknul zla Gehenna nebo bojovníků Bal-Sagoth. Nejinak tomu bylo i s Broken Hope. “Loathing” válcuje, Ptacek byl démon a celá tahle deska roluje tenisky směrem nahoru. Když si ji pustím na kole, musím se pořád chechtat. Člověk jede tichou přírodou a v uších mu zní dokonalý odběr orgánů, no krása.

// Bhut

Crib45 - Marching Through The Borderlines (2014)  ochutnávka

Nebudu mlžit a řeknu, že kapela hodně čerpá inspiraci od Neurosis. Stejně byste to poznali :) A baví mě to. K tomu snad netřeba ani nic dodávat...

Marriages - Salome (2015)  ochutnávka  naše recenze

Nějaké povídání od mne najdete už v recenzi. Tady jen zdůrazním, že jde opravdu o zdařilou nahrávku, která se těžko oposlouchá a funguje na první dobrou. Prostě silná deska.

Abyssal - Antikatastaseis (2015)  ochutnávka

Uklidňující muzika, něco takovýho bych mohl poslouchat pořád… Chystám recku za sto bodů.

Gnaw Their Tongues -  Abyss Of Longing Throats (2015)  ochutnávka

Další ze společníků, kteří se mnou často tráví čas v MHD, během osamělého večera, či při ranním vstávání. Neuvěřitelné hudební peklo.

Prúdy - Zvoňte zvonky (1969)  ochutnávka

Psychedelický rock Československa, který, jak se zdá, nestárne.

Wohnout - Pedro se vrací (2002)  ochutnávka

Jako by to bylo včera, když jsem od spolužáka dostal výpalek tohoto CD. Před časem jsem zase bloumal regaláma jednoho oblíbeného bazárku s muzikou, když v tom pánové obsluhující vytasili do přehrávače právě tuhle desku. No, neváhal jsem a koupil, samozřejmě. To album mne prostě baví. Řekl bych, že je to Wohnoutí vrchol. Texty, muzika, detaily... všechno je prostě zábava a radost poslouchat. Třeba hned titulní a úvodní song je black metal jak prase :D Však zkuste ukázku.

// Jirka D.: Pro mě rovněž jeden z vrcholů Wohnout, snad společně s Zlýma notama. Celé to úvodní období Wohnout má pro mě dodnes zvláštní kouzlo a takový ten nádech milých vzpomínek a zašlých časů. Měl bych si tu desku zase někdy pustit...

// Garmfrost

David Gilmour - Rattle that Lock (2015)  ochutnávka

Dědoušek David Gilmour se vycajchnoval. Po posledních Pink Floyd, kde víc než art rockem se hýřilo meditační hudbou či ambientem, kde se vzpomínalo a geniální skladatelé se drželi jaksi zpátky, je sólová novinka pana Davida rockovou nahrávkou, kde se také vzpomíná, ale zároveň ukazuje veterána v jeho současném rozpoložení. Zajímavým pokusem můžou být bonusové remixy v elektronickém ladění působící opravdu zvláštně. Pro někoho zpestření, pro jiného rušení, každopádně všechno, jen ne nuda. Jestli album poroste nebo zapadne, ukáže zase jen čas, který nemilosrdně uhání dál jako splašená mašina...

// Jirka D.: Novou Gilmourovu desku si užívám a jsem rád, že se k ní dědoušek David Gilmour ještě dokopal. V základní verzi není překvapivého asi nic, nepočítám-li překrásný zvuk úplně proti trendu doby; ale zrovna Gilmour asi není z těch, kteří by museli cokoliv maskovat hlasitostí. Remixová část mě neoslovuje, ale ta na vinylu naštěstí není :)

Soilwork - The Ride Majestic (2015)  ochutnávka

Na minoulou dvojdesku jsem pěl chválu a myslel si, že líp už nemůže být, že starým časům se to sice nevyrovná, ale furt jim to klukům šlape. Letos mi proto spadla brada až na pupek, jak fenomenální The Ride Majestic je. Ano, jdou na jistotu a nic nového, jak už je zvykem u letitých kapel, neuslyšíte. Skladby jsou plné vášně, agrese i křehkých momentů, moderna se snoubí se starým nářezem. Zpěv je nejlepší z celé kariéry… zbytek si nechám do recenze. Jsem nadšen jako blázen po léku a čekám, kdy už budu mít v prackách fyzický nosič.

// Mirek M: Není to rozhodně špatné album, kluci si u mě celkem spravili reputaci. Nadále si ovšem stojím za názorem, že tahle kapela už má to nejlepší za sebou...

Ahab - The Boats Of Glen Carrig (2015)  ochutnávka

Nebudu se nějak rozepisovat, na to mám prostor v recenzi. Jen řeknu, že vodní smutek je citelný, chladný a mimořádně povedený. I čisté zpěvy se vydařily. Už to není jen takové to tklivé mňandání, ale osobité naříkání, které čas od času vykouzlí krásnou linku, odnášející vás do sféry snů, představ, fantazie...

My Dying Bride - Feel the Misery (2015)  ochutnávka

Konečně se mi zase nevěsta líbí. Po sérii stejných desek se sestupující tendencí jsem ani nečekal, že by mohli znít My Dying Bride tak svěže. Ano je to furt dokola a dá se říct, že každé vrznutí houslí, každé zamečení Aaronovo či zahvízdání kytar jste slyšeli mockrát, ale letos se jim podařilo opět složit skladby tak, aby zněly zajímavě, dokonce mocně a zakomponovat do nich i složky, které zas tak časté nejsou.

Rotting Christ - Lucifer over Athens (2015)  ochutnávka

Nemám nijak zvlášť rád živáky, ale řeckým satanášům se podařil husarský kousek. Celou diskografii ve třiceti skladbách obsáhnout s obrovským tlakem si zaslouží jen uznalý a nadšený potlesk. Jakoby jste byli na koncertě. Právě tohle u většiny živáků postrádám. Sakisovu hordu miluju a Lucifer over Athens mi to jen potvrdil. Bravo!

// Mirek M.

David Gilmour - Rattle That Lock (2015)  ochutnávka

Těžko lze začít něčím jiným, než novinkou jednoho z nejlepších kytaristů všech dob a spoluarchitekta unikátního zvuku legendárních Pink Floyd. Ta překvapuje svěžestí, nápaditostí i žánrovými odbočkami k jazzu či blues. Nechybí samozřejmě ani “floydovské” zvukomalby a na vzniku alba se navíc podílela pestrá škála hostů. “Rattle That Lock” je zkrátka zábavná a pohlcující deska od rockového veterána, který už nemá potřebu objevovat nové cesty nebo si hrát na něco, čím není a přesto jeho tvorba stále patří k tomu nejlepšímu, co hudební scéna nabízí…

Riverside - Love, Fear And The Time Machine (2015)  ochutnávka

Polský progresivní poklad Riverside je tu opět s novou deskou a stále si drží laťku zatraceně vysoko. Oproti předchozímu albu je novinka jemnější a éteričtější, ale právě v těchto momentech jsou pánové nejsilnější. Zmiňovat podmanivou atmosféru, charismatický projev Mariusze Dudy nebo úžasnou kytarovou hru Piotra Grudzińského je asi zbytečné…

Område – Edari (2015)  ochutnávka

Minulé Ozvěny mimo jiné vábily na debut nového projektu Område a jestliže se v souvislosti s ním skloňovala jména jako Ulver, Manes či Thee Maldoror Kollective, pak nelze nesouhlasit. Sem tam se sice objeví nějaké to slabší místo či nedostatek, ale celkově jde o velmi silné nadžánrové album se strhující atmosférou, které lze fanouškům zmíněných kapel s klidným svědomím doporučit.

Voidhanger - Working Class Misanthropy (2013)  ochutnávka

Po delší době jsem dostal chuť na poctivej old school blackovej prasopal a k tomuto účelu mi více než obstojně posloužila zatím poslední řadovka polských úderníků Voidhanger. Nečekejte ani náznak progrese nebo nějaké technické finesy, jen kurevsky našláplou, přímočarou a energickou black metalovou jízdu, zasmrádající thrashem a punkem. Komu tohle spojení nevoní, ruce pryč!

Decoryah - Fall Dark Waters (1996)  ochutnávka

Tahle finská sebranka sice v rámci gothic/doomové scény 90. let spíše zapadla a dnes už si na ní málokdo vzpomene, ale obě její desky patří z mého pohledu rozhodně k tomu nejlepšímu, co tehdy vzniklo. Osobně dávám přednost druhému počinu “Fall Dark Waters”. Ten dodnes miluji pro jeho potemněle psychedelickou a obrazotvornou atmosféru, ale také naprosto originální a nezaměnitelný projev, který lze poměrně těžko zaškatulkovat. V současnosti by se možná použil termín post-metal. Je ohromná škoda, že se po téhle pozoruhodné grupě po roce od vydání tohoto klenotu zavřela voda a od té doby o ní nebylo vidu ani slechu…

// Sarapis

The Angelic Process - Weighing Souls With Sand (2007)  ochutnávka

Hudba jako z jiného světa. Nadpozemská hmota stéká z křídel andělů, zaplavuje sluch a zahlcuje všechny ostatní smysly. Nezbývá než se zastavit a prožít vzácné chvíle naplno a intenzivně. Fantastická nahrávka, která dokáže rozeznít ty nejtenčí struny niterných emocí nakukujících zpoza kontrolovaného vědomí. Anebo jinými slovy, drone/doom nejvyšší jakosti.  

Chelsea Wolfe - Abyss (2015)  ochutnávka

Zpěvačka, které se metalová scéna chytla jakoby do ní odjakživa patřila, vydala novou desku. Byl jsem především zvědavý, co je vlastně na její muzice tak přitažlivého, že je z ní půlka metalistů úplně paf. Dostalo se mi rázné, avšak milé odpovědi. Je to temnota. Dno Macochy dávno před prvním bleskem fotoaparátu, zato se spoustou koster zřícené zvěře. Hutný zvuk, mlžná atmosféra a naděje bez východiska. Moje skepse byla nemístná, Chelsea Wolfe umí a albu “Abyss” možná na konci roku udělím hodnost Vraníka….éé, vlastně vlka.
// Bhut: Láska na první pohled…

// Mirek M: Závada je pravděpodobně na mém přijímači, ale zatím mě to spíš nudí. Rozhodně mi to nepřipadá tak skvělé a úžasné, jak všude čtu.

Pallbearer - Foundations of Burden (2014)  ochutnávka  naše recenze

Tak toto si nechám líbit. Typ doomu odkazující až do dávných Sabbaťáckých dob sice primárně nevyhledávám (holt originál je originál), ale má-li šťávu, nebráním se seznámení. Pallbearer nejsou všedními exhumátory starých mrtvolek, jejich skladby mají v sobě něco charismatického, co by jim spousta vrstevníků mohla závidět. Jednak smysl pro fakt pěkné melodie, druhak vokál Bretta Campbella, který mě velmi oslovuje. Být celé album na úrovni “The Ghost I Used to Be” a zvukově “poctivější”, dávám 10, ani nemrknu. Ve skutečnosti to je v mých očích tak za 8, takže pořád vynikající.  

Uriah Heep - Demons and Wizards (1972)  ochutnávka

Deska, na níž se nachází několik skladeb, které se časem staly takřka nesmrtelnými šlágry napříč generacemi. Slyšet “Easy Livin’” v rádiu mně už sice leze na nervy, ale třeba “The Wizard” nebo “Rainbow Deamon” si vždycky poslechnu rád (poslední jmenovanou i ve Vintersorgově verzi z alba “Cosmic Genesis”). Stejně tak méně profláklé songy jako “Traveller in Time” či úžasný “Circle Of Hands” (basa jede!). Že je závěr alba už jen takový dobový průměr, nemění nic na tom, že Uriah Heep byli slavní právem.

Havlíček, Jaroslav - Petrolejové lampy (2008, pův. vydání 1944)  ochutnávka

Úžasné čtení nejen jako sonda do lidské duše, ale také jako příležitost nahlédnout do světa, který se s tím současným dá na první pohled srovnat jen stěží. Štěpčina selfíčka na Instagramu? Malinova vášeň pro automaty? Závislosti na internetu a posedlost pornem? Divadelní dramaturg by možná zaplesal nad novou koncepcí pojetí tohoto dramatu. Ale když si člověk odmyslí všechen vnějšek, zůstane zase jenom člověk, jehož touhy i malost někdy neznají mezí, ať už žije v jakékoli době. Ten příběh se může odehrát kdykoli. Přesto není obyčejný. Havlíček byl v tomto mistr a škoda jeho předčasně ukončeného života.

// Sorgh

David Gilmour - Rattle That Lock (2015)  ochutnávka

Výborná nahrávka, která ukazuje, že ani na stará kolena mu nedochází dobré nápady. Svižnější skladby chycené jazzem se střídají s táhlými, floydovskými kompozicemi, které jsou pro něj typické. Poslouchám furt.

Naxatras - Naxatras (2015)  ochutnávka

Riverside - Love, Fear And The Time Machine (2015)  ochutnávka

Přijde mi to hodně “anathemovské” jak melodiemi, tak i zpěvem. Album působí hodně zvláštně a neobvykle, je podivně přitažlivé.

// Symptom

The Beatles - Let It Be... Naked (2003)  ochutnávka

Jsem rád, že si po letech Paul McCartney vydupal nové vydání poslední desky The Beatles ve verzi, kterou kapela původně zamýšlela vyslat do světa, tj. “stripped-down” podobu bez produkčních kejklí Phila Spectora.

Oddateee - Halfway Homeless (2008)  ochutnávka

Úvodní song "CrackRock" je taková hitovka, že sám sebe překvapuji myšlenkou: “Já poslouchám hip-hop?!” V žánru se asi neusadím, ale k téhle desce se zase rád vrátím.

Ivan Mládek & The Berounka Syncopátors - V hospodě U šesti trampů (1994)  ochutnávka

Hudba Ivana Mládka se už od dětství táhne mým playlistem jako červená nit dějinami lidstva a vidím v ní víc, než jen lacinou televizní zábavu zlaté éry TV Nova. Ale hlavně - sranda musí být.

Elend - Sunwar The Dead (2004)  ochutnávka

Skutečně strhující dílo, které dokáže současnému posluchači poodhalit taje vážné hudby. Co dodat, dnes již neaktivní formace po sobě zanechala několik velmi pozoruhodných alb z nichž tohle je páté v pořadí a zároveň prostřední z trilogie “Winds”.

Tiamat - A Deeper Kind Of Slumber (1997)  ochutnávka  naše recenze

 Až později jsem pochopil skutečnou krásu této experimentální desky, která určila budoucí výraz kapely a zároveň zůstala zvláštností diskografie, kterou se nepodařilo překonat ani napodobit.

// Mirek M: Pro mě osobně jasný tvůrčí vrchol Tiamat a dosud jedna z mých nejoblíbenějších desek vůbec. Pohlcující psychedelie, podmanivá melancholie, strhující atmosféra, temnota, odkazy na Pink Floyd, co víc si přát? Vizionářské album, které předběhlo dobu…

// Jirka D.: Asi tak nějak. Vrchol, skvost, časté návraty a ikonické album. Takových není mnoho.