Článek: Nedělní poslech 68

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 68

Garmfrost4.2.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Moondweller a její desku The Search

Dnešní toulání se pod povrchem nás zavede do širého Ruska za neznámým a tajemným pojmem, který si do názvu vetkal obyvatele měsíce. Tedy Měsíčňan. A dodávám, že je to jméno naprosto trefné. Moondweller sypou(pe) vesmírný black metal poutající v sobě sílu ambientu, nebojí se poutavé atmosféry a to vše v minimalistickém provedení. Že jste tohle slyšeli už mnohokrát? Ano, všechno jsme už slyšeli tisíckrát a není možné překvapit neuchopitelností, progresivní dravostí... A co to zkusit přes pocity?

Kapel, co chtějí znít jako Darkspace běhá po světě nepočítaně a není tedy důvodu propadat falešné domněnce, že Moondweller, ze kterých právě Darkspace smrdí na sto honů, zboří scénu nebo ji touží předělat k obrazu svému. Nevíme, zda se jedná o one-man projekt nebo regulérní kapelu, jestli v sestavě figuruje mimozemšťan nebo transvestit. Víme jen, že The Search je čtyřicet minut dlouhá cesta o šesti chodech. Že rychlostní páčka zůstává povětšinou zařazena na největších obrátkách. Že stejně jako kytarová tremola mají ve skladbách silnou pozici i dlouhé klávesové plochy. Všemu vévodí chlad a vcelku povedená autentická vesmírná prázdnota. Doslova cítíte, že sedíte v raketoplánu, meditujete se svým druhým i třetím já a objevujete v sobě skryté schopnosti vycítit nelidského vetřelce.

Nehodlám soudit jakýkoliv přínos scéně ani zatajování totožnosti. Mým prioritním důvodem představit Moondweller, je očarování z magické hudby tajemného projektu kdesi z Ruska. Více slov není potřeba. Příjemnou neděli všem vesmírným tulákům …

Kapela: Moondweller

Album: The Search

Vydáno: 01/2018

Země: Rusko

Vydavatel: vlastní náklad

Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Michal Z / 2.2.13 23:01

Inu knihu jsem přečetl, v mnohém jsem si utvrdil vlastní postoje, pár chyb napravil, jídelníček a další prvky ve své a rodinné stravě poupravil. Co z toho plyne? Domácí uzené mi zase chutná. Co si neuděláš sám a nebo s přáteli, tomu nelze věřit, pak je tady stát (politici) a lobby koncernů, a ti se budou vždy snažit vetřít za naše dveře. Ne děkuji, nechci apartamy, glutamáty a jiné "bezpečné" "neprozkoumané" prvky v kosmetice. Podívejte se na amíky, 1 dítě ze 100 je autista... jen ať si ten hliník nechají doma a necpou nám svoje návyky a hromadné otupovací praktiky národa skrze žaludek a nitrožilní podávání. Brousím kosy, kuji rýče, chystám dobytčí ohrady, vysázím stromy na kdejaké volné místo, rozžhavím mosaznou dvouplášťovou "povidlovnu" a záhony zryji v mé míře nevídané, sklepy a mražáky nadiji vlastními plodinami... dosti slov, mozoly budou pokrývat mé údy. Ale budu zdráv, když ne ze stravy, tak z pohybu :-). Mimochodem, nedávno vyšel druhý díl Doby jedové, četl už někdo?