Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Action & Tension & Space - Explosive Meditations

instrumental post-rock / experimental

říjen 2019

Kapitän Platte

3 skladby, 40 minut

facebook // soundcloud // bandcamp

O této norské kapele jsme na Echoes už psali, a to konkrétně o albu Skåredalen Funhouse (ZDE), které je aktuálně rok staré mladé. Pro základní info o souboru, a především o nástrojovém obsazení odkazuju na text recenze, kde se vše podstatné dozvíte a možná tak líp pochopíte tuhle novou desku. Ta vznikla během dvou dnů na norském ostrově Karmøy a v zaslaných promo materiálech se k tomu navíc dočtete, jaké bylo počasí, kolik toho napršelo a jak to samozřejmě mělo zásadní dopad na unikátnost nahrávky. (Je docela zajímavé sledovat, jak se často, když muzika nic zásadního nepřináší, odvádí pozornost k úplně podřadným věcem. Níže v textu o Törzs je to úplně stejné).

Explosive Meditations je mnohem víc improvizační než promyšlená deska, což má svůj půvab a samozřejmě i svoje limity. V tomhle případě berte žánrové zařazení do instrumentálního post-rocku jako možnou pomůcku a pouze přibližné určení směru, protože ATC jsou mnohem víc volnomyšlenkářská kapela, která se v tomto ohledu blíží současnému jazzu víc než klasickým poučkám o post-rocku. Za mě to není vůbec špatně, protože klasických kopírek jsou davy, kdežto odvážných experimentátorů jen pár.

Tři skladby na ploše čtyřiceti minut jsou dlouhý čas a ten není zdaleka naplněn tradicemi a zažitými zvyky. Žádná klasická stavba kompozic, žádná jednoduchá pravidla, žádné snadné poučky a snadné odmítnutí. ATC si jedou svůj svět, který vám v mnohém připomene Pink Floyd v psychedelickém období, někde kolem desek Ummagumma a Soucerful of Secret, a možná také něco dalšího. A možná taky nic. Poslech není snadný a není vděčný, ale když o tom tak přemýšlím, stojí za to. Jednou, dvakrát, s ručením omezeným.

// Electric Litany - Under A Common Sky

post-rock / synth pop

listopad 2019

Apollon Records

9 skladeb, 40 minut

facebook // homepage / discogs

Electric Litany patří z dnešního čtyřlístku ke zkušenějším kapelám a jejich aktuální deska Under A Common Sky je už jejich třetí. Předchozí nahrávky vyšly v letech 2014 a 2010 a je docela zřejmé, že s vydáváním nového materiálu tahle kapela nespěchá. Slušelo by se ještě napsat, že EL jsou čtyřčlenná formace z Londýna a že jejich verze post-rocku je z dnešní čtveřice asi nejmíň post-rocková. Což je úplně jedno, jsou to jen slova a strefovat se přesně do žánrových pravidel je stejně dobré jen pro ty, co si nevědí rady sami se sebou.

Muzika téhle kapely nezapře silný dotek elektroniky a dejme tomu synth popu, stejně tak místy až cinematickou rozmáchlost a snahu vykreslovat široká rocková prostranství. V kontrastu s tím se v mnoha pasážích kapela stahuje sama do sebe, působí intimně a procítěně a snaží se hrát na posluchačovy emoce. Ostatně tematicky, pokud jsem to celé pochopil dobře, se deska věnuje nejen přírodním scenériím, ale i lidem, humanitární krizi a skladby nazvané jako Sealight, Under A Common Sky (Refugee), England a podobně mi snad dávají za pravdu.

Naproti ušlechtilým záměrům se ale nedokážu zbavit pocitu jistého patosu a přeslazenosti, která z desky během poslechu odkapává v různé intenzitě a velikosti kapek. Tempo je úměrně tomu pomalé, klávesy hlaďoučké a produkce načančaná jak cukrová vata a je to přesně ten důvod, proč našince docela brzo začne pálit žáha. Můj šálek anglického čaje to rozhodně není.

// Noorvik - Omission

instrumental post-rock

říjen 2019

Tonzonen Records

4 skladby, 35 minut

facebook // bandcamp

Noorvik je jméno jednoho města na Aljašce a taky jedné kapely z Německa, která hraje od roku 2016 a aktuálně vydala svou druhou desku. Ta první se jmenovala stejně jako kapela a podle slov, co si lze přečíst na síti a na všech možných profilech, lze vydedukovat, že zní úplně stejně jako ta aktuální. Ono taky co vymýšlet v mantinelech instrumentálního post-rocku, kdy se sice rozhodnete naplno využít hranice stylu, když všechno myslitelné už udělali jiní před vámi?!

Tahle parta má jednu velkou kliku v tom, že jsou čtyři a mají dvě kytary, takže jejich zvuk je plnotučnější a kytary se skutečně snaží jet si každá vlastní cestu. Tím rozhodně netvrdím, že mají vyhráno, ale potenciál tam je a kapela se sem tam snaží jej naplnit. Sice ničím objevným, pouze standardním řemeslem, které si představíte, když se řekne jméno žánru, a které za pár let bude dávat dohromady umělá inteligence během polední pauzy. Tak neinvenční to je.

Omission je jako deska v podstatě v pořádku, pro méně vyposlouchaného fanouška může představovat docela příjemný poslech, ale pro zorientovaného jedince bude rutinním příběhem bez překvapení a jediné silné zápletky, u které by povolil pásek své citové výbavy a trochu se rozněžnil. Nene, ledovec na obálce nedojme, ani když taje, možná proto, že vypadá jak hromádka koksu. Omission je příliš tradiční a příliš obyčejné album, než aby jakýmkoliv způsobem zaujalo.

// Törzs - Tükör

instrumental post-rock

listopad 2019

vlastní vydání

6 skladeb, 41 minuta

facebook // bandcamp

Podle názvu kapely i desky snad nebude tak velké překvapení, že Törzs jsou z Maďarska a konkrétně z Budapešti. Doplním k tomu tu věc, že jde o trio hrající čistě instrumentální post-rock a aby to neznělo tak nezajímavě a otřepaně, nahráli svou aktuální desku v jeskyni jménem Baradla, která se nachází v maďarském národním parku a jeskynním systému zvaném Aggteleki cseppkőbarlang. Zní to možná zajímavě, ale bohužel je to jediná zajímavost, kterou tahle deska přináší. Všechno ostatní je tradiční, všední a jen těžko to obstojí v konkurenci žánrových soudruhů.

Psal jsem to už mockrát a napíšu to klidně ještě jednou - instrumentální post-rock je naprosto vyčerpaný žánr a přijít s něčím novým a svěžím je téměř nemožný úkol. Mistři svého řemesla (a jména si klidně dosaďte podle libosti ... Mono, Russian Circles, Explosions In The Sky,...) dokážou posunovat žánr v rámci malých krůčků a žádné revoluce vymyslet nelze. Všechno ostatní byly, jsou a budou napodobeniny, které občas dosáhnou na slušný standard, ale většinou zní všechny naprosto stejně, neidentifikovatelně a bohužel v mnoha případech nudně.

No a nějak tak lze pohlížet na Törzs. Jejich desku jsem poslouchal při pročítání kolegova reportu z Mayhem a vlastně jsem si nevšiml, že něco hraje. Jeskynní potenciál naprosto nezasáhl do hudební stránky, která je předvídatelně snadná a naprosto nekonfliktní. Pokud třeba od post-rocku čekáte rozevřená křídla mezi lehkou kytarovkou a vygradovanými pasážemi, budete naprosto zklamaní z unifikovaného a nedynamického soundu téhle desky. Ta prostě plyne, kytara lehce čeří hladinu a jediná odezva na ni je pocit ospalosti. Nemám nic proti, svoje fanoušky si tahle kapela asi najde, ale máte v rockové muzice rádi trochu adrenalinu, tady ho nenajdete.

Nahrávky byly redakci poskytnuty hudební agenturou Creative Eclipse PR.