Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 69

Nedělní poslech 69

Sarapis11.2.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Bloodmoon a její desku Supervoid Trinity.

Druhou únorovou nedělí po čase zase trochu zpomalíme, zamažeme si holínky od bláta a prověříme naši trpělivost epickými rozjezdy, pomalými tempy a štědrými stopážemi, během nichž by se klidně dalo i něco uvařit. Kapela, jejíž název patrně není výsledkem filozofické disputace jejích členů, se na poli doom metalu pohybuje od roku 2010 a letošní čerstvá nahrávka Supervoid Trinity je jejím druhým studiovým počinem po pět let starém debutu Voidbound (mezitím stihli též splitko s podobnými sludge/doom blázny Trapped Within Burning Machinery). Bloodmoon mají prázdnotu (čili void) asi opravdu rádi, což korunují nejen tuctovým názvem, ale také vlastními silami vymyšlenou škatulkou grey metal. Tím ale veškeré pochybnosti o hoších z Kalifornie končí a zůstávají už jen jistoty a pozitiva.

 

 

Bloodmoon si sice nelízli pro začátek ty nejlepší karty, ale spolupráci s umělkyní Shelby Ulibarri si musí sami pochvalovat. Mě vlastně zaujali nejdřív právě obalem nového alba a teprve poté dostala šanci i hudební náplň, která s démonickým vizuálním doprovodem vcelku věrně koresponduje. Vyhrožoval jsem táhlými rozjezdy a pomalými tempy - a je to skutečně vypovídající charakteristika (tedy alespoň pro ty, kteří se takovým prvkům chtějí vyhnout) -, nicméně v Nedělním poslechu je Supervoid Trinity především kvůli tomu, co nabízí navíc. Tím jsou hlavně prvky postupné stavby a gradace skladeb, rozjímavé time-outy před nadcházejícími nápory (jak to umí třeba Ahab nebo samozřejmě Neurosis) a vokální barvitost. Ve světle těchto obohacení je třičtvrtěhodinová doomová procházka vlastně ještě milosrdná a lehce stravitelná. Taktéž zvukový kabát je slušivý, procesy nahrávání a mixu proběhly pod dohledem Grega Wilkinsona, který v tamějších kruzích doomu a příbuzných podzemních špín platí za uznávanou osobu za mixpultem.

 

Supervoid Trinity je zpomalenou oslavou prázdnoty ve třech rozměrných kapitolách. Chcete-li pozvednout číši společně s Bloodmoon, máte mimořádnou příležitost. Album je skrze bandcamp k dispozici ke stažení za dobrovolnou cenu jen do dneška.

 

 

Kapela: Bloodmoon
Album: Supervoid Trinity
Styl: doom metal (grey metal)
Vydáno: 01/2018
Země: Spojené státy americké
Vydavatel: vlastní náklad
Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava:
Patrick Mulholland - baskytara
Jason Goldie - bicí, zpěv
Peter Tomis - kytary, zpěv



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 2.6.18 9:18

Na Grave Upheaval nemusí mít člověk zálibu v death metalu (já obecně ten žánr nemusím) a přesto ho to album přirazí ke zdi a dostane ho tam, kam chce. Ty záhrobní výdechy, ten pocit, že se neustále něco děje v pozadí, ten přehlučněnej dětskej pláč snad ve třetim songu (fuj!), ta deska je fakt děsivá. Jestli u mě vyvrcholil minulý rok vývoj black metalu novým albem od Throane, tak tenhle rok to jsou pro death metal Grave Upheaval. Potěšila nostalgická zmínka o Musique od Theatre of Tragedy, která byla mojí první kazetou z období, kdy jsem nastoupil na střední a skrze tamní metalisty jsem začal být zasvěcován do toho, že existuje i jiná hudba než System of a Down, Rammstein a Offspring. Ačkoli Raymond, který se neustále cpal k mikrofonu, byl skutečně nesnesitelný, tak hudebně to byla dost bohatá deska, hádám ale že s ní tehdy museli nasrat dost svých fanoušků. Každopádně na památku je dle tohohle alba stále pojmenována moje složka s hudbou.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky