Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 69

Nedělní poslech 69

Sarapis11.2.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Bloodmoon a její desku Supervoid Trinity.

Druhou únorovou nedělí po čase zase trochu zpomalíme, zamažeme si holínky od bláta a prověříme naši trpělivost epickými rozjezdy, pomalými tempy a štědrými stopážemi, během nichž by se klidně dalo i něco uvařit. Kapela, jejíž název patrně není výsledkem filozofické disputace jejích členů, se na poli doom metalu pohybuje od roku 2010 a letošní čerstvá nahrávka Supervoid Trinity je jejím druhým studiovým počinem po pět let starém debutu Voidbound (mezitím stihli též splitko s podobnými sludge/doom blázny Trapped Within Burning Machinery). Bloodmoon mají prázdnotu (čili void) asi opravdu rádi, což korunují nejen tuctovým názvem, ale také vlastními silami vymyšlenou škatulkou grey metal. Tím ale veškeré pochybnosti o hoších z Kalifornie končí a zůstávají už jen jistoty a pozitiva.

 

 

Bloodmoon si sice nelízli pro začátek ty nejlepší karty, ale spolupráci s umělkyní Shelby Ulibarri si musí sami pochvalovat. Mě vlastně zaujali nejdřív právě obalem nového alba a teprve poté dostala šanci i hudební náplň, která s démonickým vizuálním doprovodem vcelku věrně koresponduje. Vyhrožoval jsem táhlými rozjezdy a pomalými tempy - a je to skutečně vypovídající charakteristika (tedy alespoň pro ty, kteří se takovým prvkům chtějí vyhnout) -, nicméně v Nedělním poslechu je Supervoid Trinity především kvůli tomu, co nabízí navíc. Tím jsou hlavně prvky postupné stavby a gradace skladeb, rozjímavé time-outy před nadcházejícími nápory (jak to umí třeba Ahab nebo samozřejmě Neurosis) a vokální barvitost. Ve světle těchto obohacení je třičtvrtěhodinová doomová procházka vlastně ještě milosrdná a lehce stravitelná. Taktéž zvukový kabát je slušivý, procesy nahrávání a mixu proběhly pod dohledem Grega Wilkinsona, který v tamějších kruzích doomu a příbuzných podzemních špín platí za uznávanou osobu za mixpultem.

 

Supervoid Trinity je zpomalenou oslavou prázdnoty ve třech rozměrných kapitolách. Chcete-li pozvednout číši společně s Bloodmoon, máte mimořádnou příležitost. Album je skrze bandcamp k dispozici ke stažení za dobrovolnou cenu jen do dneška.

 

 

Kapela: Bloodmoon
Album: Supervoid Trinity
Styl: doom metal (grey metal)
Vydáno: 01/2018
Země: Spojené státy americké
Vydavatel: vlastní náklad
Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava:
Patrick Mulholland - baskytara
Jason Goldie - bicí, zpěv
Peter Tomis - kytary, zpěv



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 2.4.19 9:00

Tak jsem to včera projel a... Překvapila mě porce death metalu u Jirky, kde mě hodně potěšili Entombed. Apollyon Son zní fakt divně, ale tuhle sondu musím zkusit. Malignant Eternal taky tak. Aoratos je pecka jako kráva, včera jsem tu desku musel znova celou projet. Černý kov si hodlám koupit. Alastis neznám a prozkouším je. Obal The Sins Of Thy Beloved je čajíček :) Z tohoto období mě vždycky dostalo Vempire od skřivánků Cradle Of Filth, jinak Impia Symphonia od Besatt vládne :D Zed Yago zní dobře, hodně mi to připomnělo Warlock. Rammstein mě vždycky bavili a Manson taky, tam vládne možná nostalgie a nejedna vzpomínka, ale mám je rád. Swans jsem nepochopil, možná bych potřeboval návod. Tam to mám moc těžké. System of a Down a Linkin Park je soundtrack k pubertě. Zmíněná alba znám absolutně z paměti, pozpátku i vzhůru nohama. Zrovna Toxicity jsem toho času nahrával své blonďaté lásce hned za Fallen od Evanescence, aby měla lepší rozhled :D No a Kauan jsou skvělý, hlavně díky tématu, o kterém jsem hodně bádal.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky