Článek: Nedělní poslech 6

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 6

Garmfrost28.8.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Imperceptum a EP Entering the Domains of Complete Nonexistence

Atmosférické černoty není nikdy dost. Když jsem přemýšlel nad nahrávkou, kterou bych rád představil v našem novém seriálu, uvědomil jsem si, že o německém one man projektu Imperceptum se toho moc nepíše, neví se o něm a je to velká škoda. Důvodem bude možná novost pojmu Imperceptum. Přece jen existuje pouhé dva roky a až letos vydává své první nahrávky. Na začátku roku vyšlo Collapse of Existence a teď v létě EP Entering the Domains of Complete Nonexistence. Zpozornět by měli (nejen) milovníci Darkspace, protože k jejich vesmírnému šílenství má Imperceptum nejblíže.

Samozřejmě to takto jednoduše říct nejde, protože byť jsou obě nahrávky hrány v pár tónech s minimem změn, je podstata kupodivu ohromující, mnohé spodní vrstvy odhalující, do spousty proměn se vtělující a ještě více emocí vzbuzující. S lehkostí překračujeme hranice mezi krutou zběsilostí blacku v mnoha jeho formách, funeral doomu a hlavně všudypřítomného ambientu. Rád bych prozradil nějaká fakta týkající se kapely samotné, ale vím jen, že vše si nahrál a zachroptěl týpek, říkající si Void. Obě nahrávky si natáčí sám a poskytuje je ke stažení - za cenu, kterou si sami určíte - na svém bandcampu. Podzemí jak má vypadat. Přitom z obou nahrávek čiší ryzost, vášeň a (sice s mantinely) hráčská variabilita.

EP samotné se od debutu moc neliší, ale jakýs takýs vývoj znát je. Ve dvou kompozicích obsažené v necelé půl hodině. Což není v rámci ambientu nijak dlouhá stopáž. Velice sympatické se mi jeví, že Entering the Domains of Complete Nonexistence nenízasaženo monotónností. Ani přehnanou temnotou. Spíše si připravte skafandry, vyhlédněte si kosmickou loď, protože budete létat černou dírou do cizích galaxií. Občas se dostanete do vesmírné bouře i občas vás popadne nostalgický stesk po domovině.

Doufám, že si Imperceptum všimne nějaký šikovný label a pomůže Voidovi v šíření jeho vizí. Anebo také ne… Tato hudba zaujme stejně jen pár pološílených duší, které rády zkoumají podzemní svět a Imperceptum jim to skvěle umožní. Tudíž není důvod hledat cestu na světlo...

Kapela: Imperceptum

Album: Entering the Domains of Complete Nonexistence EP

Styl: atmospheric black/funeral/doom metal

Vydáno: 7/2016

Země: Německo

Vydavatel: vlastními silami

Odkazy: bandcamp, facebook

Současná sestava kapely:

Void – všechno

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.