Článek: Nedělní poslech 73

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 73

Victimer11.3.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Insect Ark a její album Marrow Hymns.

Dvě ženy, dva nástroje, pár efektů a dvě alba na kontě. Tři roky od sebe a naposledy poprvé pod Profound Lore. Pár neznámých jsme vyřešili ve dvou větách a dál bych na čísla už nijak významně nehleděl. U rekapitulace ale ještě zůstaneme. Za vznikem Insect Ark stojí Dana Schechter, která projekt uvedla v činnost a v počátcích si vystačila úplně sama. Pak jí najednou začalo být smutno, a tak se k ní v roce 2015 přidala souputnice Ashley a začala éra Insect Ark jako dua.

Novinka Marrow Hymns představuje obě ženy jako bytosti prahnoucí po skepticky orientované hudbě založené na basech, dobře tažených blánách a syntetických doprovodech definujících hudbu Insect Ark jako experimentálně náladovou. A ona náladová skutečně je. Jen si nezakládá na mocné epice a pokládá za zbytečné další přemrštěné požadavky na pevný a jednoduchý základ. Umí však tento základ přemístit z roviny tuhých kytar do roviny magií posedlé syntetiky.

Na pevných a jednoduchých základech doom metal Insect Ark stojí jen z jedné své části. Na strohé rytmice, obyčejném vybavení a pár výrazových změnách. Nic převratného, nic okázalého, jen další z variant, jak si vystačit s minimem a snažit se předvést víc než standard. A díky tomu, že kapela včas poodkryje svou druhou, experimentální tvář, je Marrow Hymns albem, které můžeme vidět o něco výš, než běžnému standardu odpovídá.

Zprvu uťáple rezonující doom metal se dokáže rozehrát do roviny zvukové neotřelosti a hledá si prostor jinde, než tam, kde nechali kabáty Black Sabbath a jejich nohsledi. Insect Ark se v průběhu alba mění v rituál, v sympaticky zadoomanou hru beze slov s trochou dronující esoteriky a celkově rozlehlejším polem působnosti. Najednou se v dálce umí rozeznít mlhový opar, slunce přestane ostře pálit a bosé nohy ucítí chlad noci.

Někde během páté skladby Slow Ray začnou Insect Ark pošilhávat jiným směrem, aby v následující psychedelické jízdě Sea Harps definitivně zlomili odpor předvídatelnosti a dál už album vedli pouze v rovině flekatých experimentů a divokých snů. A ty jim sluší víc, než klasika o dvou, třech akordech.

Kapela: Insect Ark
Album: Marrow Hymns
Styl: experimental doom metal
Vydáno: 2/2018
Země: USA
Vydavatel: Profound Lore
Odkazy: bandcamp (label) // facebook

Sestava:
Dana Schechter - baskytara, synths
Ashley Spungin - bicí, synths

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Milix / 13.7.18 13:15

Hmm, kolik mě to stálo času , úsilí i financí než jsem přišel na to , že problém není v mém technickém zařízení ale ve zdroji který se snažím kvalitně reprodukovat.Na vše jsem přišel úplně náhodou, vcelku už nešťastný jsem si myslel že prostě špatně slyším a téměř jsem rezignoval.Potom mě ale napadlo vytáhnout s krabic svůj starý gramofon a tape deck včetně LP desek a audiokazet které jsem si nahrával před cca 25-30 léty a pochopil jsem že , slyším naopak právě velmi dobře. Znovu mám radost z hudby kterou mám rád a to napříč celým spektrem různých žánrů.O kvalitu reprodukce jde především , pochopil jsem.Tohle poznání mě donutilo se více zajímat co se to děje , máme mnohem lepší technicé možnosti ale výsledek je horší než dříve. Nakonec jsem velmi zredukoval svůj novodobý archív hudby a dnes už si dávám hodně velký pozor na to co si přinesu domů. V tomhle je vlastně i odpověď na to proč jsou LP desky opět na výsluní , není to jen nostalgie a ani lepší technická kvalita ale technologické možnosti které nedovolují zkazit tak úplně a jednoduše nahrávku jako na digitálních nosičích. Reprodukovaná hudba má dávat radost a ne být příčinou toho proč nás bolí hlava.