Článek: Nedělní poslech 73

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 73

Victimer11.3.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Insect Ark a její album Marrow Hymns.

Dvě ženy, dva nástroje, pár efektů a dvě alba na kontě. Tři roky od sebe a naposledy poprvé pod Profound Lore. Pár neznámých jsme vyřešili ve dvou větách a dál bych na čísla už nijak významně nehleděl. U rekapitulace ale ještě zůstaneme. Za vznikem Insect Ark stojí Dana Schechter, která projekt uvedla v činnost a v počátcích si vystačila úplně sama. Pak jí najednou začalo být smutno, a tak se k ní v roce 2015 přidala souputnice Ashley a začala éra Insect Ark jako dua.

Novinka Marrow Hymns představuje obě ženy jako bytosti prahnoucí po skepticky orientované hudbě založené na basech, dobře tažených blánách a syntetických doprovodech definujících hudbu Insect Ark jako experimentálně náladovou. A ona náladová skutečně je. Jen si nezakládá na mocné epice a pokládá za zbytečné další přemrštěné požadavky na pevný a jednoduchý základ. Umí však tento základ přemístit z roviny tuhých kytar do roviny magií posedlé syntetiky.

Na pevných a jednoduchých základech doom metal Insect Ark stojí jen z jedné své části. Na strohé rytmice, obyčejném vybavení a pár výrazových změnách. Nic převratného, nic okázalého, jen další z variant, jak si vystačit s minimem a snažit se předvést víc než standard. A díky tomu, že kapela včas poodkryje svou druhou, experimentální tvář, je Marrow Hymns albem, které můžeme vidět o něco výš, než běžnému standardu odpovídá.

Zprvu uťáple rezonující doom metal se dokáže rozehrát do roviny zvukové neotřelosti a hledá si prostor jinde, než tam, kde nechali kabáty Black Sabbath a jejich nohsledi. Insect Ark se v průběhu alba mění v rituál, v sympaticky zadoomanou hru beze slov s trochou dronující esoteriky a celkově rozlehlejším polem působnosti. Najednou se v dálce umí rozeznít mlhový opar, slunce přestane ostře pálit a bosé nohy ucítí chlad noci.

Někde během páté skladby Slow Ray začnou Insect Ark pošilhávat jiným směrem, aby v následující psychedelické jízdě Sea Harps definitivně zlomili odpor předvídatelnosti a dál už album vedli pouze v rovině flekatých experimentů a divokých snů. A ty jim sluší víc, než klasika o dvou, třech akordech.

Kapela: Insect Ark
Album: Marrow Hymns
Styl: experimental doom metal
Vydáno: 2/2018
Země: USA
Vydavatel: Profound Lore
Odkazy: bandcamp (label) // facebook

Sestava:
Dana Schechter - baskytara, synths
Ashley Spungin - bicí, synths

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

VashCZ / 4.5.19 10:16

Je mi 26 a před 7 lety jsem si koupil své větší lepší aktivní reproduktory k počítači. Zvuk supr a tak, ale pořád to nebylo ono, tak jsem si v podstatě pořídil před třemi roky repro za 20 tisíc + zesilovač. Pořád to nebylo ono, proběhla výměna zesilovače za 2000W aby nenastával cpipping. No nic nepomohlo. Onen fenomén loudness war jsem slyšel už tehdá před deseti lety na hloupém mikrosystému, jen jsem nevěděl, že to je tohle ono. Zkrátka hudbu už 3 roky poslouchám tak desetinu času co dříve a když jdu někam na koncert, tak jsem stejně tak zklamaný. Občas na méně známy kapely přijde jejich "zvukař" ke zvukařům, který to v životě nedělal a pak se to dá poslouchat, ježto na to vůbec nešahá :-D. Jedinou hudbou 100% nepokaženou je živá orchestrální hudba. Nebo opery. Kdo by to byl řekl, že něco takovýho budu poslouchat.... Ale když mi dnes stačí ze skladby sample několik sekund a vím, že je to sračka, tak se nedá nic dělat :-D. Ježto poslouchám český alternativní hardrock/metal či jak se nadává tomu, co hráli známé/í Kurtizány a The Switch, nevidím moc žádnou změnu u českých kapel. Když je relativně v pohodě dynamika nástrojů, tak má zase stejné volume hlasitá i tichá část skladby. Co se týče vinylu, tak i tam se to dá pokazit, ne že ne.