Článek: Nedělní poslech 74

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 74

Jirka D.18.3.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Himmellegeme a její aktuální album "Myth of Earth".

V norském Bergenu už se pokud jde o hudbu zrodilo všelicos zajímavého i podivného, ale kam budou v rámci tohoto výběru patřit Himmellegeme, se zatím neodvažuju odhadnout. Tahle pětice je totiž pěticí mladou, neokoukanou a loni v říjnu teprve debutující deskou Myth of Earth, vydanou na domácí značce Karisma Records. To všechno dohromady zatím nezaručuje nic, ale slibovat může všelicos. Minimálně jeden důvod k poslechu...

Himmellegeme band

Zmínka o vydavateli už v podstatě mnohé napoví o hudebním směřování kapely, která si dopřává poměrně vyrovnaným dílem z psychedelického a atmosférického rocku, tedy hraje více méně pomalu, s důrazem na to nedávat na nic důraz a spíš lehce plynout a nechat se vláčet. Je pravda že po síti různě rozeseté zmínky o prog rocku mě nechávají celkem v klidu, protože Himmellegeme nic progresivního netvoří a to že klávesy občas naladí směrem ke zvuku Hammondek (Fish) ještě jaro nedělá. Což nepíšu proto, že bych se chtěl po kapele nějak vozit, protože v podstatě jsem docela dobře spokojen s tím, co hrají bez ohledu na to, za co se to vydává.

Myth of Earth je deska především pro snílky a lenochy, kteří nemají problém současně se zapnutím přehrávače vypínat hlavu a u hudby, jako je tato, třeba jen relaxovat a nedělat nic (fakt to jde). K tomuto nicnedělání jsou Himmellegeme ideální parťáci, u kterých nemám problém s floydovskými výpůjčkami ani absencí něčeho - řekněme - skutečně inspirativního, protože mám stejně pocit, že o to tady vůbec neběží. Kapela se svou hudbou snaží vykreslit prostorný a útulný svět kytarové pohody a využívá k tomu všechny dostupné a legální prostředky - efekty na kytarách, vysoko položený zpěv i slušně zvládnutou produkci.

Jak už jsem uvedl výše, jedná se o první zářez na pažbě diskografie a možná proto je volena opatrná délka krátce převyšující půlhodinku, kterou jsem od vydání v říjnu loňského roku protočil možná víckrát, než jsem původně zamýšlel. Himmellegeme jsou líně se převalující kytarová mlhovina, v níž se ale ukrývá velmi příjemný posluchačský zážitek pro ty, kteří se nenechají hned zkraje odradit nevýrazností prvního dojmu.

Kapela: Himmellegeme

Album: Myth of Earth

Styl: atmospheric / psychedelic rock

Vydáno: 10/2017

Země: Norsko / Bergen

Vydavatel: Karisma Records

Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:

Aleksander Vormestrand - zpěv, kytara
Hein Alexander Olson - kytara
Lauritz Isaksen - klávesy

Erik Alfredsen - baskytara
Thord Nordli - bicí

Nahrávka byla redakci poskytnuta agenturou Creative Eclipse PR.

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.