Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 75

Nedělní poslech 75

Victimer8.4.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Drowse a její aktuální album "Cold Air".

Kyle Bates a pár přátel. Tak by se dala personálně popsat záležitost jménem Drowse. Abstraktní (snad rocková) hudba, která má nejblíže k protnutí žánrů drone, shoegaze a jakési formy dream rocku. Je to náčrt linek, sdělení, které ve skutečnosti teče někde dole pod mnoha vrstvami překrývaných zvuků. Halucinace, která je ve skutečnosti jemná jako pírko a když je jí šoufl, tak blinká chmýří odkvetlé pampelišky. Je začátek jara, vše se probouzí a po další dlouhé zimě bude za pár dní krajina hrát barvami. Stejně jako hudba Drowse.


Její jaro je ale poněkud rozmazané. Pod práškama a v deliriu. Chce si hrát, je milé, přítulné a občas i zahřeje, ale střízlivé rozhodně není a ani být nemůže. Album Cold Air vznikalo v těžkých osobních podmínkách hlavního protagonisty, kterého svíraly deprese, alkoprohřešky a vůbec těžká deka nahlodané citlivky. Pak tohle album zní jak zní. Jako pohádka na dobrou noc, kdy si uspávané dítě uvědomí, že maminka při čtení nepůsobí zrovna jistým dojmem, občas nesrozumitelně drmolí a z nosu se jí spustila krev. Asi si po večeři něco šlehla.

 

www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/drowse.jpg


Ve skutečnosti bychom však mohli hovořit o příjemném shoegaze albu, protože při všem tom rozostření a neurčitosti je to docela poslechová záležitost. Kdyby nebyla tak zpitá, mohla by dostat víc prostoru v běžných domácnostech, třeba jako pozadí vrcholných příprav sobotního oběda. Ale tak to není a věřím, že ani nebude. Kyle Bates natočil pocitovou zpověď, kdy mu zřejmě nebylo úplně nejlíp, ale než aby se oháněl bohapustou depresí, snažil se svou křehkou duši obarvit a připodobnit snu. V něm se odehrávají nesouvislé představy nepokoje mysli, ale také něco na způsob naděje, protože mně osobně hudba Cold Air evokuje i pohled ven z okna a třeba zrovna do té jarní krajiny.


Ne všechny duše jsou odolné vůči nalomení. Hudba Drowse nezní jako hudba člověka, který to má spočítané, ale jako hudba někoho, kdo je exrémně citlivý a snaží se to sdělit. Ve vší zakalenosti a za záclonou normálního fungování. Je nás určitě víc, kdo podobné stavy zná, ačkoliv se s nimi každý vypořádává po svém. A jedno takové vypořádání představuje také album Cold Air.

 

 


Kapela: Drowse
Album: Cold Air
Styl: drone pop / shoegaze
Vydáno: 3/2018
Země: Spojené státy americké
Vydavatel: Flenser Records
Odkazy: bandcamp / facebook


 Sestava:
Kyle Bates - hudba, zpěv
+ hosté



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky