Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 75

Nedělní poslech 75

Victimer8.4.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Drowse a její aktuální album "Cold Air".

Kyle Bates a pár přátel. Tak by se dala personálně popsat záležitost jménem Drowse. Abstraktní (snad rocková) hudba, která má nejblíže k protnutí žánrů drone, shoegaze a jakési formy dream rocku. Je to náčrt linek, sdělení, které ve skutečnosti teče někde dole pod mnoha vrstvami překrývaných zvuků. Halucinace, která je ve skutečnosti jemná jako pírko a když je jí šoufl, tak blinká chmýří odkvetlé pampelišky. Je začátek jara, vše se probouzí a po další dlouhé zimě bude za pár dní krajina hrát barvami. Stejně jako hudba Drowse.


Její jaro je ale poněkud rozmazané. Pod práškama a v deliriu. Chce si hrát, je milé, přítulné a občas i zahřeje, ale střízlivé rozhodně není a ani být nemůže. Album Cold Air vznikalo v těžkých osobních podmínkách hlavního protagonisty, kterého svíraly deprese, alkoprohřešky a vůbec těžká deka nahlodané citlivky. Pak tohle album zní jak zní. Jako pohádka na dobrou noc, kdy si uspávané dítě uvědomí, že maminka při čtení nepůsobí zrovna jistým dojmem, občas nesrozumitelně drmolí a z nosu se jí spustila krev. Asi si po večeři něco šlehla.

 

www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/drowse.jpg


Ve skutečnosti bychom však mohli hovořit o příjemném shoegaze albu, protože při všem tom rozostření a neurčitosti je to docela poslechová záležitost. Kdyby nebyla tak zpitá, mohla by dostat víc prostoru v běžných domácnostech, třeba jako pozadí vrcholných příprav sobotního oběda. Ale tak to není a věřím, že ani nebude. Kyle Bates natočil pocitovou zpověď, kdy mu zřejmě nebylo úplně nejlíp, ale než aby se oháněl bohapustou depresí, snažil se svou křehkou duši obarvit a připodobnit snu. V něm se odehrávají nesouvislé představy nepokoje mysli, ale také něco na způsob naděje, protože mně osobně hudba Cold Air evokuje i pohled ven z okna a třeba zrovna do té jarní krajiny.


Ne všechny duše jsou odolné vůči nalomení. Hudba Drowse nezní jako hudba člověka, který to má spočítané, ale jako hudba někoho, kdo je exrémně citlivý a snaží se to sdělit. Ve vší zakalenosti a za záclonou normálního fungování. Je nás určitě víc, kdo podobné stavy zná, ačkoliv se s nimi každý vypořádává po svém. A jedno takové vypořádání představuje také album Cold Air.

 

 


Kapela: Drowse
Album: Cold Air
Styl: drone pop / shoegaze
Vydáno: 3/2018
Země: Spojené státy americké
Vydavatel: Flenser Records
Odkazy: bandcamp / facebook


 Sestava:
Kyle Bates - hudba, zpěv
+ hosté



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky