Článek: Nedělní poslech 76

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 76

Sarapis22.4.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Slugdge a její aktuální album "Esoteric Malacology".

Slugdge jsou Britové a metalové anály větrají od roku 2012. Kev Pearson a Matt Moss tvoří nenápadnou dvojici do hlemýžďů zamilovaných bláznů, kteří se neradi fotí a do živého vystupování se dvakrát nehrnou. Přesto mají na svém kontě už čtyři dlouhohrající alba a jejich temné poselství se zejména díky aktuální nahrávce Esoteric Malacology šíří jako plží epidemie.

Jak jsem již předestřel a jak možná bystřejší angličtináři postřehli z názvu kapely, středobodem zájmu lancashirských rezidentů je bezobratlý svět, slizké stopy v trávě a minimální rychlost jakéhokoli pohybu. Kdo se občas na zahrádce potýká třeba s těmi španělskými ludrami, co vlezou všude, všechno sežerou a nedá se jich zbavit, jistě si dovede představit, že s určitou dávkou fantazie a smyslem pro morbidní humor lze svět plžů považovat za docela děsivé místo. Vemte si takovou genocidu pomocí pytlíku soli, to už je docela slušný námět na slimáčí příběh.

Nevím, jak to mají Kev a Matt zařízené na zahrádce, ale hudební kabátek svým hlemýždím fantaziím dávají nadmíru pestrý. Základem je death metal, s kterým si dělají co libo; různě ho překrucují, obměkčují čistými vokály, zahušťují zemitými riffy v rozvážném tempu plžích seniorů nebo zkrášlují volánky progresivního metalu. Řekl bych, že oba autoři mají ve svých domácích sbírkách určitě alba od Gorguts, ale Slugdge jsou výrazně přístupnější a nehrnou na posluchače tolik negace a bolehlavu jako zmiňovaní Kanaďané. Atmosféra je vlivem temných harmonií a různých zvukových doplňků vážná a možná to s lidstvem opravdu nevypadá vůbec dobře, bez ohledu na to, kolik kilogramů soli máme každý doma.

Poslední zprávy hovoří o tom, že rodina Slugdge se rozrostla o basáka Matta Loweho a především Alana Cassidyho, který už několik let nekompromisně válčí za Black Dahlia Murder. Dá se tedy usuzovat, že Slugdge budou v blízké době o další fous více větrat faldy na koncertních štacích. Doporučuji mít oči na stopkách, rozvážně volit každý krok a svůj mobilní příbytek (pokud ho máte) berte všude s sebou. A když už nic, zkuste tuto desku.

<a href="http://slugdge.bandcamp.com/album/esoteric-malacology">Esoteric Malacology by Slugdge</a>

Kapela: Slugdge
Album: Esoteric Malacology
Styl: blackened death/progressive metal
Vydáno: 3/2018
Země: Velká Británie
Vydavatel: Willowtip Records
Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:

Kev Pearson - kytary atd.
Matt Moss - zpěv atd.

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.