Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Pojítkem tohoto dílu je země původu, o které se tu bavíme jen vzácně, ale přesto ji zkoumáme ze všeho nejvíc. Je to území, na které klademe nejvyšší nároky a zároveň tvůrcům dokážeme maximálně odpustit. Známe historii scény, její vývoj a máme i pochopení pro zvuk a specifický styl komponování, neboť chápeme kontext historie působiště a dokážeme se snadno napojit na umělecký záměr, kteří nám hudebníci předložili. Minimálně se o ono kýžené prolnutí myslí snažíme a tváříme se, že chápeme. Stačí jedno přikývnutí, či mrknutí a prostě …víme. Ačkoliv tuto oblast pročesávám s neobvykle velkým zanícením a nadšením, málokdy se objeví tolik hybatelů, které mě donutí k hlubšímu rozboru. Nuže, konečně… zde jsou některé střípky, u kterých se můžeme chvíli zastavit a náležitě rozjímat.

Arzhaabat
In Veligrad Shadows

2023
ČR
MA

Pro fanoušky: Bone Awl, Ash Pool, Zarach ’Baal‘ Tharagh

Je to tak špinavý, až jsem chvíli váhal, jestli se mi to líbí nebo ne. Ale nakonec jsem si řekl, že to přeci jen něco do sebe má a že ta autenticita je vlastně naprosto v pořádku, ba co víc, že je žádaná. Takže syrovost tomuto projektu opravdu nechybí, stejně jako vztek a agrese, která trochu pramení i z toho, že se do toho raw blacku vrtá vliv punku nebo agresivního hardcore, chcete-li. Je to jednočlenný projekt a jak je dobrým zvykem, autor má mnoho dalších, z nichž mohu jmenovat třeba Chevallier Skrog, což je taky dost svérázná muzika. Nenajdete tu nějaký záchytný bod, nějaký chytlavý refrén nebo něco vyloženě hitového. Tady se jde na dřeň podstaty syrového blacku, a to včetně ušmudlaného zvuku, který je přesto dobře snesitelný a přívětivý. Mě se ta běsnota nakonec zalíbila, a ačkoliv to z grafiky obalu nevypadá, veselých barev tam opravdu mnoho není. Minimálně sympatická by měla být tematická složka o Velehradu, který, jak víme, nevíme, kde přesně ležel. Na Moravě je hned několik tipů, kde sídlo říše mohlo být, ale prokazatelně nemůžeme hovořit o žádném. Takže příjemná špetka tajemna stavící na reálných základech. Tím se nám otvírá téma pohanství, které volně přechází v následující kapelu.

Dreven
Lament Of The Fath Sincere

2024
ČR
MA / BC

Pro fanoušky: Ancient Rites, Graveland, Drudkh

Sestava kapely Dreven je mi neznámá, ale jako lokace původu se uvádí Praha. Je to kapela s malou historií – založena byla roku 2021 a po malém demu přišla s velkou nahrávkou Lament Of The Faith Sincere, která ovšem vyšla pouze digitálně. Zato je dostupná na všech myslitelných moderních platformách a já bych tu mohl vyřknout myšlenku, že mi takové jednání přijde protichůdné. Na jedné straně máme kapelu vzývající tradice, slovanství, mytologii, přírodu a všeobecné souznění s takovou stylizací a na straně druhé moderní band existující na všech populárních sociálních zákoutích internetu, a přesto s absencí hmotného nosiče. Mě to prostě nejde k sobě. Hudebně si plusové body však nasbírali poctivým řemeslem a smyslným folklorním blackem, který se ovšem obejde bez takové té obecně vnímané hopsavé nálady. Takže žádné veselo pidlikání, ale těžší nálada, zádumčivé až přemýšlivé rozjímání. Řekl bych, že i právě proto stojí kapela za pozornost. Že nesklouzává k oblíbenému hopsasa hejsasa, ale snaží se být patřičně vážná a tajuplná. Správné pohanství.

Nirrti
Cyberpsychosis

2024
ČR
MA / BC

Pro fanoušky: Altari, Transcending Bizarre?, Pensées Nocturnes

Další z řady záhadných skupin, u které přesně nevíme, kdo ji tvoří. Nevadí. Mě se líbí, že je to netradiční hudba, která stojí za poslech. Nirrti je psychedelický black metal s avantgardním přesahem. Má to poťouchlé emoce, které někde působí rozverně a jinde správně vyšinutě. Je tam možná špetka Oranssi Pazuzu a možná i trochu těch Arcturus, ale pořád je to dost vlastní svérázná muzika, co se nebojí vstoupit do divokých vod. Kupříkladu nedávno jsem zkoušel psychedelickou bandu White Hat a to mi dalo dost zabrat, abych nakonec došel k závěru, že tomu už nerozumím. Nirrti jsou mi blíž. Mají totiž v sobě živoucího ducha blacku, který hovoří vlídně, a ačkoliv se nacházíme v azylu pro choromyslné, je mi s ním vlastně docela dobře. Má to nápady, šmrnc a zajímavý vývoj, takže o nudu se nezakopává. Správný psycho je i ten obal, a tak to tady furt dokola prostě klokotá. Kdo chce znát víc, musí to aplikovat sám na sebe.  

Husova Kaple

Českobratrská církev evangelická oficiálně vznikla v prosinci 1918, přesto za sebou měla více jak stoletý fungující aparát, jež byl oficiálně uznán Josefem II. a jeho Tolerančním patentem v roce 1781. To totiž vznikají takzvané protestantské církve, které zejména od poloviny devatenáctého století usilovali o sjednocení. Po roce 1900 už se obecně hovoří o evangelících. První válka svázala jednotlivé geneze do jedné, a tak tu od té doby máme jednu větev, která v sobě semknula různé. Ten vývoj je samozřejmě mnohem detailnější a vyžaduje mnohé studium, avšak v tuto chvíli si vystačíme s vědomím, že v časech první světové války, tehdy zvané jako Velká válka tu ještě neexistovalo jednotné evangelické uskupení, ale několik dílčích pramenů, kdy jedni přijímali podobojí, jiní ctili kalich a další výrazněji poukazovali na české reformace. Oblibu všichni sdílí u Jana Husa, a tak se v obci poblíž Českého ráje formuje spolek, který by rád své vědění šířil ve společné modlitebně.

V roce 1912 spolek evangelíků v Sobotce od obce kupuje pozemek, kde hodlá postavit svůj kýžený svatostánek. Radní však uvalili na koupi podmínku, že modlitebna musí stát do dvou let, což později o rok prodloužili. Avšak členů církevního sboru bylo málo a prostředků na výstavbu ještě míň. Trvalo dlouho, než se položil základní kámen, což se stalo až právě v roce 1915. Hotovo bylo v listopadu 1916 a vzniklá kaple nesla moderní prvky své doby, které v sobě zahrnovaly i kubismus. Evangelíci kapli využívali až do nedávných devadesátek a od té doby budova chátrá. Nyní je v soukromém vlastnictví.

Nalákat do nepřístupného objektu skrytého v ulicích obce Sobotka není nijak zvlášť jednoduché, ale zasaďme si cíl opět do širšího plánu a snadno zjistíme, že v obci je památek vícero. Vypíchnout musím unikátní zámek Humprecht, který by za všechny měl postačit. Obec samotná má příjemná zákoutí a řadu architektonicky zajímavých staveb.

Fotografie jsem pořídil 11. července 2022