Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 79

Nedělní poslech 79

Sarapis10.6.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Sumerlands a její eponymní debut.

Styl, u kterého jsme mnozí začínali a od něhož se v dospělosti tak často odvracíme.

Heavy metal. Na jedné straně jednoduchost, razance, jasné sdělení světu, na druhé straně naivní texty, absurdní image a problémy s původností. Kdo propadl mocnému kouzlu poctivého kování, zůstane oddán navěky. Komu hevík posloužil jen jako trampolína k "vyšším" metám, ten se k němu těžko vrátí. Tento Nedělní poslech je věnován první skupince dvounožců. Jako produkt pensylvánského hutnictví představujeme Sumerlands.

 

V kapele se potkávají přinejmenším dvě rozdílné generace hudebníků, jejichž portfolia obsahují slušný výčet tu méně tu více zajímavých undegroundových jmen. Z větší části se všichni orientují na probouzení démonů těžkého kovu, kterým nedávají spát ani tentokrát. Sumerlands se rozběhli proti proudu času podobně jako tisíce jiných, ale narozdíl od ostatních si nerozbili hubu hned o první zkopírovaný riff Iron Maiden nebo Accept a ustáli vstupní zkoušku vlastní soudnosti.

 

 

Byť sami Sumerlands v rozhovorech opakovaně vyzdvihují roli zpěváka Phila Swansona, debutové album je vyloženě kytarové. Kytarové riffy hlavního tvůrce Arthura Rizka jsou u všeho první a nejvíc na očích. Naopak vokál je vedlejší a plně podřízen tomu, co káže sladké dřevo. Zatímco Rizkova kytarová práce více než jasně odkazuje k osmdesátkovým texturám á la Ultimate Sin, u Swansonova zpěvu si určitě vybavíte pořízka Brenta Hindse z Mastodon.

 

Sumerlands se ze sebe snaží vymáčknout hitovku podobného formátu jako třeba Shot in the Dark, úspěšní jsou však tak napůl. Skladby se zarývají do hlavy, ale spíše než úžas hrozí po opakovaných posleších únava materiálu na straně přijímače. Tak mluví moje zkušenost. Na vině je především jednotný mustr, s kterým Sumerlands hledají svatý grál. Přesto je debut sympatickým příspěvkem do heavy metalové kroniky, protože čerpá z trochu jiných zdrojů než jak jsme zvyklí od hromady jiných retrofilů a je upečen s nadšením a muzikantskou kvalitou.

 

 

Album: Sumerlands
Styl: heavy metal/hard rock
Vydáno: 9/2016
Země: Spojené státy americké
Vydavatel: Relapse Records
Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava kapely:

Justin DeTore - bicí
John Powers - kytary
Arthur Rizk - kytary, klávesy
Phil Swanson - zpěv



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Michal Z / 2.2.13 23:01

Inu knihu jsem přečetl, v mnohém jsem si utvrdil vlastní postoje, pár chyb napravil, jídelníček a další prvky ve své a rodinné stravě poupravil. Co z toho plyne? Domácí uzené mi zase chutná. Co si neuděláš sám a nebo s přáteli, tomu nelze věřit, pak je tady stát (politici) a lobby koncernů, a ti se budou vždy snažit vetřít za naše dveře. Ne děkuji, nechci apartamy, glutamáty a jiné "bezpečné" "neprozkoumané" prvky v kosmetice. Podívejte se na amíky, 1 dítě ze 100 je autista... jen ať si ten hliník nechají doma a necpou nám svoje návyky a hromadné otupovací praktiky národa skrze žaludek a nitrožilní podávání. Brousím kosy, kuji rýče, chystám dobytčí ohrady, vysázím stromy na kdejaké volné místo, rozžhavím mosaznou dvouplášťovou "povidlovnu" a záhony zryji v mé míře nevídané, sklepy a mražáky nadiji vlastními plodinami... dosti slov, mozoly budou pokrývat mé údy. Ale budu zdráv, když ne ze stravy, tak z pohybu :-). Mimochodem, nedávno vyšel druhý díl Doby jedové, četl už někdo?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky