Článek: Nedělní poslech 80

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 80

Victimer17.6.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Bong a její album "Thought And Existence".

Osmdesátý Nedělní poslech jsme pojali trochu jinak, než je pro tuto rubriku běžné. Nepředstavíme si kapelu, která začíná, nebo se o ní příliš neví, ale dnes si představíme kapelu, o které se u nás příliš nepíše. Řeč bude o Bong. O příležitostných kamenících a hlavně meditačních mistrech v oboru doomové hypnózy. Jejich aktuální deska, která je venku sotva pár dní, se jmenuje Thought And Existence a je to deska s pořadovým číslem osm. A tím je asi řečeno vše.

Bong jsou veteráni. Těch osm desek provází dlouhá řada jiných kooperací, ve skutečnosti se kadence jejich vydávání pohybuje v rytmu několika kousků za rok. Až teď byl tři roky klid... Osobně se Bong věnuji stejně příležitostně, jako oni ostřejším výpadům skrze dlouhej kouř, pohodu, doom. Doom Bong, to je spirituální cvičení, "longvehicle" skladby, během kterých za hlubokého dumání usíná věčným spánkem kde co, někdy i nástroje samotné kapely. Je třeba dávat pozor a plně se oddat meditaci.

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/bong%20band.jpg

Poslední materiál ovšem funguje jako stravitelná kletba rychlosti. Dvě táhlé skladby, ve kterých se prolíná okultní mlhovina s chytlavou, sladkým medem ulepenou linkou znějící z nekonečných dálek. První song The Golden Fields je nádherná záležitost. Doprovázená hlubokými nápěvy a beroucí si z možností časoprostoru to krásné a souměrné. Bong zde dokazují, že jsou v dlouhých plochách jako doma a není jim cizí ani přitažlivá pochmurnost.

Druhá věc Tlön, Uqbar, Orbis Tertius zdárně sekunduje, oprostí se od vokálu a rozprostře se na celých 19 minut. Osciluje mezi středním a pomalým tempem a přemítá nad tím, co se povedlo ve skladbě první a skrz tlumené ozvěny to připomíná. Působí o něco sterilněji, a byť se dotýká netušeného a v prostoru vesmíru nedotknutelného, dala by se klidně ocejchovat jako kraut doomová varianta díla stejného jména od argentinského spisovatele J. L. Borgese.

Bong, to je sázka na jistotu a v případě alba Thought And Existence si nemusíte lámat hlavu nad jeho neprostupností a složitými manévry. Tohle je deska na pohodu. Prostorová, psychedelická a svým způsobem i chytlavá a přitažlivá. Tahle deska je dobrá volba.

Kapela: Bong
Album: Thought And Existence
Styl: psychedelic doom
Vydáno: 5/2018
Země: Spojené království
Vydavatel: Ritual Productions
Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:
Dave Terry - baskytara, vokál
Mike Smith - bicí
Mike Vest - kytara

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.