Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 81

Nedělní poslech 81

Jirka D.29.7.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Baptists a její album "Beacon of Faith".

Kapela Baptists pochází z kanadského Vancouveru a patří k interpretům, kteří příliš nehledí na hranice mezi metalovým zvukem, hardcore punkovým nasazením a crustovým kostitřasem. Všechno nebo nic, chtělo by se napsat, což může a nemusí být pravda. Pokud totiž Baptists něco určitě nechtějí, tak vyhovět všem. Jejich muzika není od toho, aby se líbila. Jejich muzika má totiž každého pořádně profackovat.

 

Baptists band

 

Beacon of Faith je v pořadí třetí nahrávkou (debut Bushcraft vyšel v roce 2013, druhá deska Bloodmines o rok později) a její vydání na podzemně věhlasných Southern Lord snad netřeba dál komentovat. Ostatně zatím všechno, co kapela vydala, vyšlo tam. Záruka kvality? To je otázka, ale minimálně slušná pozvánka k poslechu by jako jedna z odpovědí být určitě mohla.

 

Co Baptists nabízí? Především dost nekompromisní a do značné míry hardcorem zatíženou jízdu. Disonanci, neklid, nervní kytarové vyhrávky, bicí mašinerii a nepříčetného vokalistu. A taky určitě kapelu víc na živo než pro poklidný domácí poslech. Ale ani ten se nijak zásadně nevylučuje, protože těch třináct skladeb akorátně dlouhé desky Beacon of Faith lze v pohodě sjet bez větší újmy na zdraví a vybavení bytu.

 

Asi nijak zvlášť nepřekvapí informace, že tuhle desku nahrál Kurt Balou (Converge) a masteringem pošramotil Brad Boatright. Proč ne, výsledek je ostrý jako břitva, ale nikdo vás nenutí holit se třikrát za den. Závěrem snad jen zmíním skladbu Eulogy Tmplate, která se vymyká dvou až tříminutovým vypalovačkám a se svými šesti a půl minutami a pomalým tempem představuje takovou zajímavost na jinak dost energickém tripu napříč deskou. Dál není o čem dumat.

 

 


 

Kapela: Baptists

Album: Beacon of Faith

Styl: metallic hardcore / crust

Vydáno: 5/2018

Země: Kanada

Vydavatel: Southern Lord

Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava:

Andrew Drury - vokály

Danny Marshall - kytara

Shawn Hawryluk - baskytara

Nick Yacyshyn - bicí



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky