Článek: Nedělní poslech 82

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 82

Jirka D.12.8.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme duo Marla & David Celia a jejich album "Daydreamers".

Tentokrát budeme snít. Tentokrát bude nedělní poslech skutečně nedělní, protože s sebou ponese pohodu, odpočinek a svěžest přesně takovou, jakou s sebou přinesl konečně déšť předevčírem. Vypařoval se dřív, než se stačil vsáknout, tak rozpálená ta země byla. Naproti tomu muzika těchhle dvou trempů se, doufám, vsákne a vnikne hluboko do každého, kdo bude ochoten naslouchat a nechat se unášet.

Marla & David Celia

David Celia je z Kanady a Marla, celým jménem Marlene Winkler, zase z Německa. Prý spolu hodně cestovali a taky spolu hodně hráli. Co? Písničky. Kytara, zpěv, táborák a les všude kolem. Jejich muzika, to je písničkářství a taky folk, který zavání hippies šedesátých let a lehce americkým tradicionálem, country a láskou na první dobrou. S kýmkoliv, kdo je zrovna po ruce. Obehráli celý svět, aby se pak usadili v Torontu a dali dohromady to, co se naučili. Výsledek je kolekce jedenácti skladeb Daydreamers.

O čem jsou? Jasně, o lásce. O velkém kopci nostalgie, romantiky a poesie. A taky o harmonii, která z desky plyne zcela přirozeně a omotává svého posluchače nenápadně, ale silně a příjemně. Marla i David mají oba velmi libý hlas a napříč nahrávkou rovnoměrně přenáší zodpovědnost z jednoho na druhého a zase zpátky. Nejde o klasický duet jedna ku jedné, ale o lehkou dominanci, která ale netrvá dlouho a hned vzápětí se podvolí a nechá se ovládnout tím, koho ještě před chvílí ovládala. Připomíná mi to mou ženu.

Možná proto ve mně tahle deska rezonuje, navzdory její naprosté jednoduchosti a žánrovému vykolejení. Jenže muzika je univerzální jazyk a na žánru tak moc nezáleží, když se hraje něco, co nachází odezvu. Doporučení? Pro fanoušky Arbouretum, The Wood Brothers a José Gonzáleze.

Kapela: Marla & David Celia

Album: Daydreamers

Styl: songwriting / folk

Vydáno: 8/2018

Země: mezinárodní

Vydavatel: Elite Records

Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:

Marla – zpěv, akustická kytara

David Celia – zpěv, kytara, klávesy, harmonika, perkuse

Tim Jackson – baskytara

Don Kerr - bicí

Nahrávka byla redakci poskytnuta agenturou Creative Eclipse PR.

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.