Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 84

Nedělní poslech 84

Garmfrost16.9.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Exlimitir a její album It Weighed Itself in Silver.

Někdo v neděli odpočívá a relaxuje u pohádky, nebo spí ukryt novinami před zraky ostatních. Jiný čte, další se toulá po výletech. Jsou i tací, co pracují, nebo dokonce pijí… Ano, je to tak! Ať už děláte co chcete, zkuste si vyčlenit zhruba půl hodiny na poslech abstraktních vizí technicky poblázněného death metalu. Kanadský projekt či kapela (další z řady, co vše kolem sebe tají) Exlimitir vydal bez pomoci labelu v únoru debut It Weighed Itself in Silver, který šíří na svém bandcampu.

 

 

Je čas, abychom si pověděli, co o Exlimitir vlastně víme. Co říkáte? Nevíme prakticky nic. Na metal archives je uvedena lokace Ottava a vznik letos. Nic víc. Jak mě ale odpověděl v jednom rozhovoru nejmenovaný vzteklý čert - je to vůbec důležité? K čemu vědět, kdo hraje na co? Za Exlimitir hovoří muzika. Muzika těžko uchopitelná, technicky i poslechově náročná. Zvukově podomácku laděná, ale dravá a návyková. Na mysl mi přišli finští Demilich, kteří se v podobném marastu kdysi rádi rochnili. Před časem jsem recenzoval kanadské Chthe'ilist a jejich neskutečnou nahrávku Le dernier crépuscule. Právě jejich rukopis, geniální basu a neafektovaný growl mi It Weighed Itself in Silver vzdáleně připomíná. Je možné, že je Exlimitir nějakým tajným projektem někoho z této kapely? Nebo se jedná o pouhou náhodu? K čertu s tím!

 

Jisté je, že při poslechu It Weighed Itself in Silver spát ani pracovat nebudete. Zkratovité tempo, prasácký zvuk a klaustrofobická dušnost na jedné straně a rozverná rytmika, šílený řvoun a jazzová improvizace na straně druhé. To jsou pomyslné misky vah pro váš vkus. Pro někoho bude tato zvláštní deska plná chaosu a nevšedních postupů příliš, ale kdo se chce nechat vykolejit a znervóznit, mohl by Exlimitir přijít na chuť. Ale zadarmo to nebude!

 

 

Fear the Auto-Ototoxic cry, fear the Psylent Sound.

Fear the Auto-Ototoxic cry, fear the Psylent Sound…


 

Kapela: Exlimitir

Album: It Weighed Itself in Silver

Styl: death metal

Vydáno: 2/2018

Země: Kanada

Vydavatel: vlastní vydání

Odkazy: bandcamp

 

Sestava:

?

 



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky