Článek: Nedělní poslech 8

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 8

Ruadek11.9.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu The Black Queen a její album "Fever Daydream".

Jak už jste asi u mě zvyklí, nebude to striktně metalové, ale budeme někde jinde. A o tom na druhou stranu vlastně Nedělní poslechy jsou, slyšet trochu jinou hudbu z jiného žánrového spektra. Dnes představíme synthpopové rarachy The Black Queen, kteří hrají to, co svého času Depeche Mode a jim podobní. Hrají to s nasazením a skoro až s patosem té doby, temně a v podstatě slušně promyšleně. Fever Daydream stvořila trojice Greg Puciato (zpěvák Dillinger Escape Plan), Joshua Eustis (NIN, Puscifer) a Steven Alexander (sezóní technik kapel DEP, Nine Inch Nails, Ke$ha). Jejich tvorba je akorát tak syntetická a zároveň živá, aby fungovala chemie mezi posluchačem a skupinou. Nebudu určitě jediný, kdo v tom slyší vlivy post-industriálu a zároveň hitové ambice mnohých darkwave spolků, k nimž se kapela hlásí.

Desítka skladeb je tak akorát na to, aby nás hoši unesli do svého světa a nechali nás plácat se v něm. Dělají to gothickou grácií, jistou syrovostí, s doměnkou, že to v nás cosi zanechá. Ti přístupnější budou jásat, fanoušci dávného synthpopu zavzpomínají na zlaté časy. On je to v jistém smyslu paradox, jak se věci vrací ke svým počátkům. Že tyto spolky tvoří výborné desky, jež jsou vlastně poklonou tomu, co se v nich odráží. A že tomu dají jakousi hodnotu navíc, trochu těch současnějších postupů. Oni vzdáleně připomínají i Oceán, jehož současný návrat je velká věc i pro mě. Našli bychom i stopy 9"N, Puscifer a dalších (jak by také ne, když se dva ze tří přímo podíleli na tvorbě zmíněných kapel). Takže nakonec nezbývá než doporučit vyznavačům temných věcí, které nutně nemusí být metalové, ani nahrané v podzemní továrně.

Hoši vydali tento rok ještě remixovou placku k tracku Secret Scream, což potěšilo i tím, že nezapomínají ani na tyto věci. Že rádi svou věc ohnou a narovnají jinak, prodlouží nebo vynechají zpěv. Dělali to i samotní DM a člověk je fascinován, jak silná základní kostra skladby je a kolik se toho v ní dá změnit, přesto ji lze okamžitě poznat. Kupte nebo jenom poslechněte, nebudete litovat.

Kapela: The Black Queen

Album: Fever Daydream

Styl: synthpop / darkwave

Vydáno: 1/2016

Země: USA

Vydavatel: Universal

Odkazy: bandcamp, facebook

Současná sestava kapely:

Greg Puciato - zpěv

Joshua Eustis - nástroje

Steven Alexander - nástroje

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.