Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

Ulver - ATGCLVLSSCAP (2016)  ochutnávka  naše recenze

Těch 80 minut v práci a při práci zvládám, ale cíleně doma - to mě fakt děsí. K novým Ulver bez rozvažování přihodím všecky ty bezva přívlastky - osobití, nekonvenční, tvůrčí, originální a já nevím co. Ale trávit s nimi čas v rozsahu kratšího celovečerního filmu asi nedokážu.

// Garmfrost: Já jsem konečně nadšen, že mi Ulver dali nevšední nahrávku. Nemám problém vydržet pomale hodinu a půl s maximální pozorností, doplněnou o fantazii kouzlenou vlčím fluidem. Jeden z topů roku for me!

// Victimer: Oceňuji zaujetí a improvizační sílu Ulver, ale mně tahle deska nakonec moc nedala… Ne tolik jako některá jiná vlčí alba. Neříkám, že se mi nelíbí, to není pravda, ale zkrátka si nejsme souzeni.

Hexvessel - When We Are Death (2016)  ochutnávka  naše recenze

Naopak trávit čas s novými Hexvessel je mi poslech od poslechu příjemnější a příjemnější. Jejich předchozí výraz ztichlého lesa toho měl do sebe hodně, ale jejich současná rocková tvář mi sedí snad ještě víc. Pro mě zatím jedna nejmilejších nahrávek letoška.

My Dying Bride - The Dreadful Hours (2001)  ochutnávka

Vrátil jsem se nazpět a vrátil jsem se opět s chutí. Po Angel And the Dark River má nejvíc nejlepší deska My Dying Bridea neptejte se mě proč. Prostě ji mám rád.

// Garmfrost: Krásná deska z dechberoucími místy.

Liveevil - Black Tracks (2016)  ochutnávka

Jeden poslech a dost. Vždycky když slyším podobně “invenční” domácí desku, nevím, jestli je to tragické nebo komické, a hlavně jsem vždycky přesvědčen, že hůř už být nemůže. A pak vždycky přijde nahrávka, jako je tato. Ať už v ní hledám domácí odpověď na Pain, na dance verzi Tiamat, na Lindemanna nebo na účes Wayna Statica, nenacházím nic, s čím bych chtěl být spojován. Jeden poslech a dost.

Zun - Burial Sunrise (2016)  ochutnávka

Tohle je na doporučení redakčního kolegy. Prý psychedelický rock. Prý John Garcia z Kyuss, Sera Timms z Ides Of Gemini a Gary Arce z Yawning Man pěkně pohromadě. Prý výborná deska a vyprodaná vinylová limitka na cestě zpoza oceánu. A víte že jo?! Do téhle desky je radost se dostávat...

A pak by toho bylo ještě asi hodně. Na vlnách blues rockové pohody se pohupuju s novým Joe Bonamassou, opět a opět se vracím k aktuální desce Oranssi Pazuzu, vytáhl jsem Vertikal od Cult of Luna, kteří už mi čekají v pořadí s čerstvou věcí Mariner, a taky doháním loňskou záležitost od Marka Knopflera.

// Victimer

Skuggsjá - A Piece for Mind & Mirror (2016)  ochutnávka  naše recenze

Skuggsjá, to je učebnicové propojení současnosti s minulostí. Hudebně, myšlenkově, celkovým naturelem. Díky oběma hlavním personám se tak děje v maximální hloubce a koncentraci. Od téhle desky nelze odtrhnout pozornost, jsem jak na trní, pořád musím dávat další a další poslechy. Jsem přesvědčen, že je venku nový kandidát na zásadní alba tohoto roku. Více v recenzi.

Sarpanitum - Blessed Be My Brothers (2015)  ochutnávka  naše recenze

Poslední deska Sarpanitum je učiněná lahůdka. Košatý death metal, plno atmosféry a zlé aury. Mňam! Je dobře, že Mold neváhal a tohle album podřídil rozboru. Já jsem nadšen, takto kvalitní prácička se jen tak neslyší. Vychutnávám si plnými doušky a chodím spinkat s naditými oušky.

Obsidian Kingdom -  A Year With No Summer (2016)  ochutnávka

Zatím ne-ne. Na předchozí desce jsem docela ujížděl, u novinky si zatím vyčítavě hledím do přehrávače. Určitě to není nic špatného, odpudivého nebo tak něco, ale zatím mě zaujalo jen pár motivů a nálad, ta celková je taková roztáhlá a fádní. Experimenty nebyly Obsidian Kingdom nikdy cizí, nejsou jim ani tady a teď, ale albu to nijak nepomáhá, spíš naopak. Nejsem schopen se do té desky naplno ponořit, umět ji uchopit, pořád mě odkopává. Asi ji nebudu mít rád.

Virus - The Agent That Shapes The Desert (2011)  ochutnávka  naše recenze

Pro magory Virus mám slabost. Líbí se mi desku od desky víc a víc, jen je s tím vždycky trošku lopota. Ty stálé odkazy na první rozpadlý domov Ved Buens Ende, ta rocková disharmonie a protichůdné myšlenky, Czralovy vyšinuté pohledy do objektivu, zkrátka pošahaná tvorba. Mám pocit, že jsou zbytečně podceňovaní, nebo je spíš chce mít rádo jen pár chovanců.

The Cure - Disintegration (1989)  ochutnávka  naše recenze

Když František, v jehož jméně sídlí Garm i Frost, připomněl tohle časem zaváté album, jen jsem si povzdechl. Je jedinečné, opředené pavučinami, goticky cureovské, prostě parádní. Z Lullaby mám pořád husí kůži, z alba jako takového podivné mrazení, které se opakuje jen u pár vyvolených. U Depeche Mode mi nad ostatními trochu vyčnívá Violator, u The Cure zase Disintegration. Když poslouchám staré Priessnitz, slyším tam staré The Cure, a jeseničtí nebudou jediní, kteří je následovali.

// Garmfrost: Teď jsem si koupil “Pornography” a užívám si stejné krásy jako u “Disintegration”. Pro mě jsou tyto dvě absolutní top jejich tvorby. Nádhera!

Cobalt - Slow Forever (2016)  ochutnávka

Láhev ginu je dopitá, na novinku se musí pomalu a dlouze. Slow Forever je opravdu dlouhá (zase) deska, ale poslouchá se skoro sama. Black´n´rollové výpady krotí vidlácká vůně amerického venkova, klidně bych se nebál ji tam propašovat ještě víc. Na druhou stranu, noví Cobalt zatím nejsou tím, čím pro mne byli na Gin. Dost obyčejně se tvářící deska, nevýrazná, k pivu a točeňáku... Dám jim ještě čas, to je jasné. Zvuk mě ale baví...

// Garmfrost: Nějak mě to nelaplo… cosik tomu chybí.

Alchemist - Tripsis (2007)  ochutnávka  naše recenze

Hezky jsem si je zase našel, klokánky. Alchemistpro mě na poli progresivního metalu znamenají hodně a uznávám každý jejich příspěvek. A k Tripsis mám trochu blíž z toho důvodu, že jsem se jej pokoušel přiblížit formou recenze. Zároveň ale nechci říct, že bych v diskografii kapely dělal nějaké rozdíly, je jednoduše kvalitní. Propojení atmosférického a progresivního kování je mi sympatické tím, že to kapela umí bez nějakých složitých lepení a křečí. Je to vyhlazená, přirozená lajna, po které se dá krásně jít a nezakopávat o šutry. Víc je v článku samotném, se kterým jsem (sám se divím) pořád ztotožněn…

Jinak si podobně jako Jirka zblízka prohlížím novinku Cult Of Luna, nedalo mi, abych si nedal prvních pár poslechů s hravými Mogwai a když maj lítat třísky, tak spolu s Dark Funeral (Diabolis Interium) je to ideální. Po letech se vrátili pohanští náladotvůrci Wyrd, ale ti mě ve skutečnosti bavili jen na The Ghost Album, novinka je jen druholigová směs blacku, doomu a pohanského heavíku… Do další nové fáze se dostal skřet Mortiis, ale ten mě pro změnu bavil jen na Smell Of Rain, ta industriálně metalová éra mi přijde mimo mísu a hlubší invenci celkově. Dorazilo také promo hřmících Rorcal, je ostré a apokalyptické, ale ještě jsem se nedostal do fáze, aby mě donutilo mu trošku víc věřit. Ale ono to třeba přijde, u předchozí nahrávky to přišlo a děly se věci...

// Bhut

Mortiis - The Great Deceiver (2016)  ochutnávka

Dost dlouho trvalo než se mistr Mortiis odhodlal k vydání dalšího alba. Na tu desku jsem se těšil hodně, jelikož jsem cítil, že půjde o výtečný kousek. Alespoň tak na mne působil dosavadní vývoj jeho tvorby. Ovšem novinku si dokážu zasadit jako spojnici mezi albem The Grudge a Perfectly Defect. Hudebně mi tam prostě pasuje nejlíp a kdyby tak v chronologickém sletu alba vyšla, byl bych určitě spokojenější. Tím se dostávám k tomu, že mne novinka oslovuje jen z poloviny. Mortiis zde totiž předvádí to, co už předváděl před deseti lety na The Grudge a vlastně stejný výraz známe už od Ministry z téhož ročníku (trilogie o Bushovi). Na druhou stranu je tam pár záseků, které jsou výtečné a zvedají pomyslnou laťku desky, ale… Prostě jsem čekal víc a jsem zklamaný… a ani nevím komu to dát za vinu.

Wolvennest - WLVNNST (2016)  ochutnávka

Že je žánr doom, potažmo sludge a všechny jejich šroubovice hodně v kurzu, asi každý ví. Dělit zrna od plev je však čím dál těžší. Ale aktuálně se mi daří nacházet spíš ta zrnka. Jedním z takových klenotů budiž debutové dílo kapely Wolvennest odkudsi z USA. Velká neznámá se najednou proměnila v dílo, od kterého se těžko odtrhuji. Jde o silně emotivně postavený doom s rituálním podkresem a nelítostnou stopáží - přesně tak, jak to mám rád. Třeba se časem vyloupne i nějaká recenze...

Lamia Vox - Sigillum Diaboli (2013)  ochutnávka

Pozvolné proklepávání neznámých jmen, které se předvedou na podiu klubu Futurum v rámci Prague Death Mass III, tu a tam přinese nečekané. Lamia Vox není ani black, ani death ani metal. Není to nic, co by žánrově napodobovalo zbytek kapel. Jde o zpestření, které dle prvotních náslechů studiové práce, bude mít zaručeně obrovský účinek. Ale o čem je vlastně řeč. Možná trochu neomaleně bych tvorbu připodobnil k výrazu Chelsea Wolfe, ovšem výraz Lamia Vox je víc ambient, víc ritual a víc tajemný a svým způsobem zlý. Okultní seance na obzoru.

Atrox - Contentum (2000)  ochutnávka

Trochu jsem se hrabal v archivu CD až jsem si povzdechl nad touhle deskou, kterou jsem pekelně dlouho neslyšel. Dříve jsem míval problém něco takového poslechnout celé naráz. No, ono to dnes není zas tak rozdílné, spíš se dokážu do té muziky víc ponořit a najít si patřičnou náladu. Mluvíme-li o avantgardě, tak bychom neměli toto jméno opomínat. Atrox umí, ačkoliv už o nich není téměř deset let slyšet. Zapomenutý drahokam, jež je potřeba čas od času zbavit pavučin a nánosů prachu.

Limp Bizkit - The Unquestionable Truth (Part 1) EP (2005)  ochutnávka

Závěrem snad něco odlehčenějšího. Přeci jen vrtat se celý měsíc v dost podivné a zádumčivé muzice je fajn, ale sem tam to chce prostě oddech. Ten přineslo, mimo jiné, i zapomenuté EP nesporných pravd. Společně s prvními třemi řadovkami, tuhle placku řadím mezi to nejlepší co se ze sušenky vydrolilo. Zbytek už mi nic neříká, respektive mne nedokázal tolik oslovit. Nástupce jedenáct let starého náznaku koncepce se už asi nedočkám, ale jsem rád, že mi tohle dílo zkřížilo cestu. Jde totiž snad o nejsyrovější nahrávku v historii Limp Bizkit. Alespoň, takový mám z díla dojem. Kytary jsou tu o poznání tvrdší a naléhavější. A to je fajn.

// Garmfrost

Rotting Christ - Rituals (2016)   ochutnávka

Sakis je ponořený do rituálních obřadů, do hloubek agrese i atmosféry. Spolu se spousty hostí vytvořil dílo velkolepé, hrajících si s posluchačem, jeho pozorností, náladami...Ačkoliv ubylo angličtiny zase o fous i dva víc, tak nějak těm textům rozumím. Možná intuitivně, možná jsem mimo, ale jsem ve vnitřku hudebního mistrovství. Je jasné, že Sakis není mág, ale je hudebním vizionářem, který jde přes mrtvoly směrem k dokonalému magickému umění. Více v recenzi, která bude coby dup.

// Victimer: Zatím to nehrotím, ale jednou mě ten, už pár let omílaný, zaklínací black Rotting Christ musel přestat bavit. Velebím si alba jako Kata Ton Daimona Eaytoy, Aealo nebo i Sanctus Diavolos, ale oproti nim mi novinka přijde jaksi vyšeptaná a předvídatelná.

// Bhut: Budu to mít podobně jako Victimer… no vlastně skoro stejně. S tím, že výčet oblíbených desek by šel ještě hlouběji do historie a ukotvil by se na A Dead Poem. Kdo tuhle kapelu zná, tak novinku pozná i poslepu, ale stále bude čekat nějaké rozuzlení a vyústění příběhu, které… nepřichází. Celkově mi přijde, že kapela ztrácí dech.

Skuggsjá - A Piece for Mind & Mirror (2016)  ochutnávka  naše recenze

Sešla se dvojice vynikajících tvůrců ze zdánlivě odlišných světů. Podobná setkání končívají většinou jako válka velkých já. Ne tak Skuggsjá. Wardrunu zde sice slyším víc než cokoliv jiného, ale i tohle je jen zdánlivé. Od svých domovských kapel (Enslaved moc nehledejte) se jen odpíchnou a uhání novou cestou. Notně ambientní záležitost klouže přes hranu black metalu, filmové hudby a najednou zjistíte, že si nejste jisti, zda posloucháte hudbu normálních smrtelníků, nebo se jedná o dílo bohů. Ještě je brzy, ale už vím, že jeden z vrcholů muziky roku 2016 se nachází právě zde.

My Dying Bride - Turn Loose the Swans (1993)  ochutnávka

Tohle je moje nejoblíbenější album umírající nevěsty. Zde bylo řečeno, nebo nastíněno vše, co tvoří její podstatu. Deska je to chladná, ale emočně tepající. Ano protiklad doomové odlištěnosti s chmurným death metalem a tklivého smutku rozproudí ve vnímavém sluchu touhu vzlétnout do jiné reality, zatoulat se ve vlastním já. Aaron nemusel umět zpívat, a stejně byl už tehdy jedním z nejvíce osobitých zpěváků, kterého si nespletete s nikým jiným.

// Victimer: Těsně po Vánocích mi tahle deska dělala společnost. Chodili jsme spolu na výlety. Zní archaicky, někdy až strašidelně. Má velmi podivný echa, kdesi z hlubin...  Ale hlavně je to oslava starého doomu, kdy mu bylo nejlépe, když ho se šíleným stiskem škrtil starší brácha death. Parádní relikvie.

Altarage - NIHL (2016)  ochutnávka

Těžké zlo ochromilo už tak zlou mysl a zplodilo nečisté dílo “NIHL”. Dávivé zvuky z chřtánu debilního démona nepřipomínají pranic lidského a o jeho hlukovém doprovodu platí to stejné. Tato parta z jihu není nic pro normálního jedince.

Koronal - Flicker Away (2016)  ochutnávka

Polští Koronal hrají směsici deathu, djentu a čehosi prý ještě. Následovníci odkazu Meshuggah hrají odlehčenější verzi psychotického hračičkování si s extrémní muzikou. Nevím, nakolik se jedná o líbivé dílo. Pro osobu se zprzněným úsudkem bude “Flicker Away” popík. Pro ostatní těžko stravitelná schýza výborně zahraná a promyšlená.

// Sarapis

Prong - X-No Absolutes (2016)  ochutnávka

Tvorbou této kapely jsem zasažen jen díky albu Rude Awakening (1996), které jsem si kdysi pořídil na kazetě a k němuž se občas vracím s gurmánskými úmysly. Co bylo pak, mě trochu minulo. Vím, že došlo k nějaké výluce, Prong nepremávali, ale to už je taky minulost. S novým albem jsem se střetl náhodou jako s mnohými dalšími nahrávkami, které den co den vykukují na svět, avšak s tím rozdílem, že “X - No Absolutes” poslouchám i nadále. Trochu mě překvapuje silný příklon k thrash metalu, ale jak už jsem řekl, moho srovnávat jen s elektronicky načichlým albem starým 20 let. Hlas Tommyho Victora se nezměnil, takže kdo ho neměl rád kdysi, nesedne mu ani dnes. Zatím mám pocity veskrze pozitivní, je to pěkná flákota přímočarého metalu, šlape jako hodinky. Snad jen ty baladické tendence by to chtělo vykopnout přes palubu, ale těch je naštěstí jen takhle maličko. Zatím spokojenost…

Skuggsjá - A Piece for Mind & Mirror (2016)  ochutnávka  naše recenze

Kolegové se vyjádřili dostatečně košatě, dokonce už máme venku výstižnou recenzi, takže se nebudu nijak rozepisovat. Jsem překvapen tímto albem, zaprvé že vůbec vzniklo, za druhé jakou úroveň má a jak dobře se poslouchá. U tohoto typu nahrávek mám občas problém s postupnou ohraností, ale tady to vypadá poměrně imunně. Album je krásným příkladem toho, co může vzniknout, když se sejde invence s cílevědomou realizací.

Pain of Salvation - Perfect Element, part I (2000)  ochutnávka

O kvalitách a nadčasovosti tohoto alba jsem nepochyboval nikdy. Pain of Salvation tenkrát měli vrcholné období a na co sáhli, to se ve zlato proměnilo. Proto nepřekvapuje, že album z počátku nového milénia zní pořád svěže a stejně poutavě. Pain of Salvation jsou skvělí vypravěči, pomalu se plíží vpřed, zvolna utahují smyčku a když se přiblíží vrchol, všechno exploduje v krásných harmoniích a klenutých vokálech. A to je jen kapka v moři předností, které jsou na “Perfect Element” zhmotněny. Laskomina pro progery od začátku do konce.

// Bodin

Skuggsjá - A Piece for Mind & Mirror (2016)  ochutnávka  naše recenze

Od tohohle projektu jsem očekával hodně. A dočkal jsem se. Pokud se jako já nemůžete dočkat dalšího alba Wardruny, neváhejte a pusťte si tuto nahrávku. Dokonaly přednes severské hudby v kytarovém oparu mistrů Ivara Bjørnsona a Einara Selvika vás pohltí. Album měsíce? Roku? Určitě jeden z horkých adeptů!

Inverloch - Distance | Collapsed (2016)  ochutnávka

Má radost nezná mezí. Tak dlouho očekávané album těchto australských divochů je konečně venku! Disembowelment to předčasně zabalili v devadesátých letech. Ale někteří členové této legendy cítili povinnost oživit odkaz této legendární kapely. Udělali tak cestou nového souboru. Inverloch pokračují přesně tam, kde stopa Disembowelment skončila. Máte-li rádi poctivý death/doom staré školy, je pro vás Inverloch tou správnou cestou. Silná nahrávka, zběsilost a poctivá práce těchto protinožců!  

// Victimer: Je to poctivost. Sice mě to nebere tolik jako kultovní předchůdce (od toho máme kultí), ale svoje kouzlo to má. Krásně zahleněný doom, drsný, bez úprav a škrobení. Recka bude.

Exumer - The Raging Tides (2016)  ochutnávka

Nejsem kdovíjaký znalec thrashmetalových Exumer. Ale jejich nové album jsem očekával s napětím. Tito pánové jdou na věc přímočaře a na novém albu si pochutná každý milovník tohoto žánru. Poctivost, thrashová jízda a výborné songy. Palec nahoru!

Gadget - The Great Destroyer (2016)  ochutnávka

Gadget mám rád. Tito švédové nosí v srdci poctivý grindcore a prostřednictvím nového alba si můžete na ploše necelé půlhodiny narvat do hlavy jejich novinku. Gadget jdou na to zostra a nekompromisně vás utlučou svým grindcorovým nářezem toho nejhrubšího zrna.

// Garmfrost: Super nářez, u kterýho se dobře běhá a skáče.

Firespawn - Shadow Realms (2015)  ochutnávka

Švédská deathmetalová drtička mi sedla hned prvním poslechem. A to hned takovým, že se k tomuto albu opakovaně vracím. Neříkám, že mi Entombed A.D. nějak nesedli, taky odvádí slušnou porci death‘n´rollu, ale Firespawn je prostě jiná jízda. L-G Petrov za mikrofonem posilněný velmi silným osazenstvem z kapel Necrophobic či Unleashed se vrací ke starým kořenům severského death metalu tak, jak ho mám rád.

// Symptom

Soen - Cognitive (2012)  ochutnávka  naše recenze

I vzpomněl jsem si na starého dobrého Martina Lopeze, někdejšího bubeníka Opeth a říkal jsem si, kde je mu asi konec? V řadách Soen už mi jeho hráčství tolik neimponuje a prvoplánová stylizace kapely směrem k Tool, jejichž proporcí rozhodně nedosahují je příliš okatá. Za mě příjemná poslechovka a víc asi nic.

// Jirka D.: K debutu Soen se vracím rád a podobnost (kulantně řečeno) s Tool mi nijak zásadně nevadí. S odstupem času mi deska Cognitive přirostla mnohem víc než album následující, které těch silných míst nemá tolik a je celkem otázkou, jak to se Soen bude dál.

Dean Martin - This Time I'm Swingin'! (1960)  ochutnávka

Noblesa swingujícího Dina a cit orchestru pro detail jsou stručně řečeno dechberoucí. Retro, které zahřeje na duši a s přehledem dá zapomenout na současné hudební hrdiny. Vesměs známé písně interpretované i jinými velikány jako Frank Sinatra a Billie Holiday, zde mají šmrnc a energii.

The Black Heart Rebellion - People, When You See The Smoke, Do Not Think It Is Fields They're Burning (2015)  ochutnávka

Nově objevený klenot z Belgie, který má tu moc spoutat posluchače svou hypnotickou silou. Milovníci tajemné hudby zaplesají nad šamanskou atmosférou a postupy vedoucími k odkazu Godspeed You! Black Emperor, ale i tuzemských alt-rockových skupin nezávislé scény. Okrajově zaznívá také spříznění s krajany Amenra.