Článek: Nedělní poslech 92

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 92

Jirka D.25.11.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Phal:Angst a jejich album "Phase IV".

Namísto úvodního představovaní začnu úplně odzadu, a to od posledních dvou skladeb na desce Phase IV. Jedná se o Despair II a The Books, přičemž první z nich je remix od Willa Brookse známějšího spíš jako MC Dälek a druhá z nich je remix od Justina Broadricka, kterého kdo nezná, odejde klečet do kouta. Odtud vede nit logiky k jasným inspiracím, vlivům, podobnému zvuku nebo žánru nebo co chcete. Ano, Dälek nebo v případě Broadricka spíš Jesu než Godflesh jsou jednoznačné kořeny hudby Phal:Angst, ale kořeny dostatečně obrostlé vlastní atmosférou a vlastním pohledem na věc.

Phal:Angst band

Když už jsem zmínil inspirační zdroje, určitě by stálo zato zmínit i Trobbing Gristle anebo prostě obecně industrialovou scénu, k níž má tohle vídeňské kvarteto blízko. Elektroniky je spousta, samplů je taky spousta, k tomu kytara a basa, obojí spíš v menší, ale důležité roli. Odtud možná vanou místy zmíněné post-rockové větry, i když zrovna tohle berte s rezervou.

Hudba na Phase IV je lehárko a pohoda, raní mlha zhoustlá elektronickým oparem a rozhodně nikam nespěchá. Sází na lehkou melancholii a zneklidňuje čistě cíleně, v malých dávkách, ale o to intenzivněji. Místy jako bych zaslechl Horseback (třeba v neremixované verzi Despair II), místy trochu naivity a místy fakt dobré nápady. Důraz je kladen na atmosféru, která nemá daleko ke snění a zklidněnému stavu mysli, kdy každodenní realita odchází chvíli otravovat někam jinam.

Ta chvíle trvá něco přes hodinku a je to čas, ke kterému se v poslední době docela rád vracím. Kapela umí zaujmout, umí si získat posluchačovu pozornost a udržovat v něm zdravé napětí. Navzdory celkem opatrnému spádu desky, kdy down-tempo převládá nad čímkoliv dalším, se pod ospalým povrchem pořád něco děje. Album se zcela vyhýbá jednoduchým schématům a postupům, a raději volí nepřímou, pro někoho možná nevstřícnou cestu. Na druhou stranu je stále co poslouchat a album i po několikátém poslechu baví a překvapuje.

Kapela: Phal:Angst

Album: Phase IV

Styl: industrial / down-tempo / electronika

Vydáno: 9/2018

Země: Rakousko

Vydavatel: Bloodshed666 Records

Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:

Ph - hlas, harp, metallophone, elektronika

Al - kytara

: - baskytara

Angst - elektronika, samply

Nahrávka byla redakci poskytnuta agenturou Creative Eclipse PR.

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.