Článek: Nedělní poslech 92

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 92

Jirka D.25.11.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Phal:Angst a jejich album "Phase IV".

Namísto úvodního představovaní začnu úplně odzadu, a to od posledních dvou skladeb na desce Phase IV. Jedná se o Despair II a The Books, přičemž první z nich je remix od Willa Brookse známějšího spíš jako MC Dälek a druhá z nich je remix od Justina Broadricka, kterého kdo nezná, odejde klečet do kouta. Odtud vede nit logiky k jasným inspiracím, vlivům, podobnému zvuku nebo žánru nebo co chcete. Ano, Dälek nebo v případě Broadricka spíš Jesu než Godflesh jsou jednoznačné kořeny hudby Phal:Angst, ale kořeny dostatečně obrostlé vlastní atmosférou a vlastním pohledem na věc.

Phal:Angst band

Když už jsem zmínil inspirační zdroje, určitě by stálo zato zmínit i Trobbing Gristle anebo prostě obecně industrialovou scénu, k níž má tohle vídeňské kvarteto blízko. Elektroniky je spousta, samplů je taky spousta, k tomu kytara a basa, obojí spíš v menší, ale důležité roli. Odtud možná vanou místy zmíněné post-rockové větry, i když zrovna tohle berte s rezervou.

Hudba na Phase IV je lehárko a pohoda, raní mlha zhoustlá elektronickým oparem a rozhodně nikam nespěchá. Sází na lehkou melancholii a zneklidňuje čistě cíleně, v malých dávkách, ale o to intenzivněji. Místy jako bych zaslechl Horseback (třeba v neremixované verzi Despair II), místy trochu naivity a místy fakt dobré nápady. Důraz je kladen na atmosféru, která nemá daleko ke snění a zklidněnému stavu mysli, kdy každodenní realita odchází chvíli otravovat někam jinam.

Ta chvíle trvá něco přes hodinku a je to čas, ke kterému se v poslední době docela rád vracím. Kapela umí zaujmout, umí si získat posluchačovu pozornost a udržovat v něm zdravé napětí. Navzdory celkem opatrnému spádu desky, kdy down-tempo převládá nad čímkoliv dalším, se pod ospalým povrchem pořád něco děje. Album se zcela vyhýbá jednoduchým schématům a postupům, a raději volí nepřímou, pro někoho možná nevstřícnou cestu. Na druhou stranu je stále co poslouchat a album i po několikátém poslechu baví a překvapuje.

Kapela: Phal:Angst

Album: Phase IV

Styl: industrial / down-tempo / electronika

Vydáno: 9/2018

Země: Rakousko

Vydavatel: Bloodshed666 Records

Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:

Ph - hlas, harp, metallophone, elektronika

Al - kytara

: - baskytara

Angst - elektronika, samply

Nahrávka byla redakci poskytnuta agenturou Creative Eclipse PR.

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.