Článek: Nedělní poslech 92

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 92

Jirka D.25.11.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Phal:Angst a jejich album "Phase IV".

Namísto úvodního představovaní začnu úplně odzadu, a to od posledních dvou skladeb na desce Phase IV. Jedná se o Despair II a The Books, přičemž první z nich je remix od Willa Brookse známějšího spíš jako MC Dälek a druhá z nich je remix od Justina Broadricka, kterého kdo nezná, odejde klečet do kouta. Odtud vede nit logiky k jasným inspiracím, vlivům, podobnému zvuku nebo žánru nebo co chcete. Ano, Dälek nebo v případě Broadricka spíš Jesu než Godflesh jsou jednoznačné kořeny hudby Phal:Angst, ale kořeny dostatečně obrostlé vlastní atmosférou a vlastním pohledem na věc.

Phal:Angst band

Když už jsem zmínil inspirační zdroje, určitě by stálo zato zmínit i Trobbing Gristle anebo prostě obecně industrialovou scénu, k níž má tohle vídeňské kvarteto blízko. Elektroniky je spousta, samplů je taky spousta, k tomu kytara a basa, obojí spíš v menší, ale důležité roli. Odtud možná vanou místy zmíněné post-rockové větry, i když zrovna tohle berte s rezervou.

Hudba na Phase IV je lehárko a pohoda, raní mlha zhoustlá elektronickým oparem a rozhodně nikam nespěchá. Sází na lehkou melancholii a zneklidňuje čistě cíleně, v malých dávkách, ale o to intenzivněji. Místy jako bych zaslechl Horseback (třeba v neremixované verzi Despair II), místy trochu naivity a místy fakt dobré nápady. Důraz je kladen na atmosféru, která nemá daleko ke snění a zklidněnému stavu mysli, kdy každodenní realita odchází chvíli otravovat někam jinam.

Ta chvíle trvá něco přes hodinku a je to čas, ke kterému se v poslední době docela rád vracím. Kapela umí zaujmout, umí si získat posluchačovu pozornost a udržovat v něm zdravé napětí. Navzdory celkem opatrnému spádu desky, kdy down-tempo převládá nad čímkoliv dalším, se pod ospalým povrchem pořád něco děje. Album se zcela vyhýbá jednoduchým schématům a postupům, a raději volí nepřímou, pro někoho možná nevstřícnou cestu. Na druhou stranu je stále co poslouchat a album i po několikátém poslechu baví a překvapuje.

Kapela: Phal:Angst

Album: Phase IV

Styl: industrial / down-tempo / electronika

Vydáno: 9/2018

Země: Rakousko

Vydavatel: Bloodshed666 Records

Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:

Ph - hlas, harp, metallophone, elektronika

Al - kytara

: - baskytara

Angst - elektronika, samply

Nahrávka byla redakci poskytnuta agenturou Creative Eclipse PR.

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.