Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 96

Nedělní poslech 96

Sarapis20.1.2019
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Ruby The Hatchet a její album Planetary Space Child.

Album Planetary Space Child sice není z nejnovějších, ale s ohledem na jeho obstarožní obsah jsou necelé dva roky od jeho vydání vlastně ještě v pohodě. Střízlivým pohledem by nahrávka zněla progresivně možná v době, kdy její tvůrci tahali kačera a sotva vnímali zvláštní zvuky vycházející z gramofonů svých otců, ale ta už je dávno pryč. V kontextu současnosti je to další z obrovské řady nahrávek, které se vousatým dekádám klaní jako ti nejvěrnější sluhové, ovšem s tím nepatrným rozdílem, že jí dnes věnujeme pár přívětivých řádků v rámci Nedělního poslechu.

 

Ruby the Hatchet pochází z New Jersey a Planetary Space Child je jejich třetím studiovým albem. Momentálně kapela brázdí ve své květinami ozdobené dodávce rodný kontinent od Pensylvánie po Kalifornii a není to tak dávno, co se dokonce mihla v Česku (loni v srpnu v Bílině). Jsou to rozsévači okultní lásky a psychedelických partitur, které nezastaví ani šíře oceánů. Vedeni sličnou vokalistkou Jillian Taylor spadají do kategorie female fronted kapel, ale nikoli způsobem, jaký známe z metalových festivalů nebo blýštivých promo materiálů ke gothic metalovým kapelám. Mnohem blíže mají například k Devil's Blood, i když takovou oddanost Satanovi u Ruby The Hatchet nenajdete. Je to pro ně jen jedno z témat. 

 

 

Nahrávání Planetary Space Child probíhalo ve starém domě z 19. století, kde sice nestrašil duch oběšeného otroka ani zneuctěné jeptišky, ale pro oživení staromódních nálad posloužil více než dobře. Album působí zvukově autenticky a skladby soudržně. Chytlavé motivy, instrumentální uvolněnost hráčů a příjemný projev zpěvačky Jillian dohání veškerý deficit pramenící z pokulhávající originality. S tou si koneckonců bude lámat hlavu jen málokdo z těch, kteří milují hudbu usazenou v pohodlném křesle sedmdesátých let s příchutí neznámých houbiček a papírových psaníček. Hutná atmosféra a zemitější podloží zas mohou oslovit ty, kteří si k prastaré psychedelii Jefferson Airplane nebo Coven dokáží představit pár lopatek zrnitého stoneru. Zkrátka zkuste.

 

 

 

Kapela: Ruby The Hatchet

Album: Planetary Space Child
Styl: psychedelic rock
Vydáno: 08/2017
Země: Spojené státy americké
Vydavatel: Tee Pee Records
Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava:

Jillian Taylor - zpěv
Johnny Scarps - kytary
Lake Muir - baskytara
Owen Stewart - bicí
Sean Hur - klávesy, varhany 



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lulok / 20.2.18 16:04

Autor ma pravdu, jedna skatulka je nesmysl, clanek je toho sam dukazem. Zatimco autor je ocividne biasovan jednim 'alternativnim' smerem, ja naopak dlouho nevydrzel poslouchat kanalovy zvuk (rozumej reverbu az do pekla) Inferna (asi atmosfera) a po poslechnuti si par songu mixu Kabatu vs. Elektrick Mann vs. Rammstein jsem si malem naplakal do klavesnice, co ze to vubec vzniklo za pocin, kdy nekdo spatne zkopiroval link nominovanych kapel. Samotna kategorie ma timpadem pro hudebne narocnejsiho divaka nulovou hodnotu, protoze do salatu hazi jak zeleninu, tak zelezne piliny i se zbytky upilovaneho prstu. Alternativni hudba je nesmirne obsirny vesmir sam pro sebe a podle me spise ta kategorie vznikla za ucelem toho, aby to snaze pochopil i prosty volic Zemana a neocekavalo se od nej, aby mrskal zpameti skatulkama ikdyby ho probudili o pulnoci s revem ,,uprchlik ti krade praci a nechce pracovat.'' Na jednu stranu je sice fajn, ze se nekdo snazi vsimat si i hudby mimo neumirajicich stars ze Slagr TV, na druhou stranu o to spousta 'alternativnich' kapel ani nestoji (ikdyz hadam ze nektere se muzou tetelit blahem, ze to dotahli az semka a ted uz se konecne bude ten cash sypat jak z neziskovek). Kazdopadne dle meho skromneho nazoru tato cena nema zadnou vypovidajici hodnotu a ani mit nemuze, tudiz pro mne je to pouze dalsi 'zabavny porad' na urovni Slavika (no mozna Andelu preci jen timhle krivdim, Slavik reflektuje nevkus a bahno dnesni doby a ovci masy, zatimco Andel je preci jen vic posh). Aliexpress... eh... teda hasta la vista.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky