Článek: Nedělní poslech 9

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 9

Victimer18.9.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Spire a její album "Entropy".

Tahle neděle bude v rámci našeho seriálu patřit partičce Spire, které je nejlépe kdesi na oběžné dráze. V universu, nekonečnu, jak kdo chcete. Tajuplná formace (ne, na jména členů jsem doposud nepřišel) si libuje ve stejně tajuplném vyznění. A abychom si ho krapet přiblížili, musíme si zajít do vestibulu, kde parkují meziplanetární moduly kapel Darkspace, Sun Of The Blind nebo roztomile rozladěné vozítko Blut Aus Nord. A po tomto konstatování jistě zpozorní nejeden universální poutník s tykadly na teniskách. Na to vemte jed, protože pár jich sedí mezi vámi.

Entropy je prvním albem kapely a kvůli jeho nesporné kvalitě jsem jej původně směroval do rubriky klasických recenzí, ale nakonec jsem se rozhodl pro jednu vesmírnou neděli. Najít zaparkovaný koráb Spire není problém, ale po vstupu do jeho útrob už problém nastává. Identifikovat oba protagonisty je zatím nadlidský úkol, obě postavy se maskují a jejich pohyb po objektu je velice nečitelný. Navíc při live produkci se objevují další klony. Nechme ale jejich anonymitu stranou. Podstatné je, že hudbu lze identifikovat mnohem snadněji.

Je to zhudebnělá temnota. Jasně, takových už tu bylo... Tahle je ale bez jakýchkoliv parodických elementů. Vesmír je přece hluboký a stejně hluboká se snaží být exkurze Spire. A vypadá to dobře. Už od prvního poslechu je laťka prožitku vysoko a nedá se říci, že by těmi dalšími závažně klesala. Občas se zhoupne, ale drží. A pevně. Připravte se na black metal a jeho vyslání vysoko nad nebe, které běžně vidíme. Realita Spire je výš a dál od té naší. Jediné, co zůstává dole v přízemí a ještě hlouběji, je onen black metal a jeho rouhavý status. Světelné body na noční obloze pak představují signály, které kapela vysílá. Od prvního tónu je zřejmé, jak se věci mají a jak je s nimi naloženo se sluší vyzvednout.

Spire neurčují pravidla, ale jejich prezentace je silná a určitě stojí za pozornost. Tahle vesmírná mise z Austrálie se hlásí o slovo dost hlasitě na to, aby ji šlo minout. Zkuste jejich mezihvězdnou výpravu, neprohloupíte.

Kapela: Spire

Album: Entropy
Styl: ambient black metal
Vydáno: 8/2016
Země: Austrálie
Vydavatel: Iron Bonehead Productions
Odkazy: bandcamp, facebook

Současná sestava kapely:
??

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.