Článek: Nedělní poslech 9

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 9

Victimer18.9.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Spire a její album "Entropy".

Tahle neděle bude v rámci našeho seriálu patřit partičce Spire, které je nejlépe kdesi na oběžné dráze. V universu, nekonečnu, jak kdo chcete. Tajuplná formace (ne, na jména členů jsem doposud nepřišel) si libuje ve stejně tajuplném vyznění. A abychom si ho krapet přiblížili, musíme si zajít do vestibulu, kde parkují meziplanetární moduly kapel Darkspace, Sun Of The Blind nebo roztomile rozladěné vozítko Blut Aus Nord. A po tomto konstatování jistě zpozorní nejeden universální poutník s tykadly na teniskách. Na to vemte jed, protože pár jich sedí mezi vámi.

Entropy je prvním albem kapely a kvůli jeho nesporné kvalitě jsem jej původně směroval do rubriky klasických recenzí, ale nakonec jsem se rozhodl pro jednu vesmírnou neděli. Najít zaparkovaný koráb Spire není problém, ale po vstupu do jeho útrob už problém nastává. Identifikovat oba protagonisty je zatím nadlidský úkol, obě postavy se maskují a jejich pohyb po objektu je velice nečitelný. Navíc při live produkci se objevují další klony. Nechme ale jejich anonymitu stranou. Podstatné je, že hudbu lze identifikovat mnohem snadněji.

Je to zhudebnělá temnota. Jasně, takových už tu bylo... Tahle je ale bez jakýchkoliv parodických elementů. Vesmír je přece hluboký a stejně hluboká se snaží být exkurze Spire. A vypadá to dobře. Už od prvního poslechu je laťka prožitku vysoko a nedá se říci, že by těmi dalšími závažně klesala. Občas se zhoupne, ale drží. A pevně. Připravte se na black metal a jeho vyslání vysoko nad nebe, které běžně vidíme. Realita Spire je výš a dál od té naší. Jediné, co zůstává dole v přízemí a ještě hlouběji, je onen black metal a jeho rouhavý status. Světelné body na noční obloze pak představují signály, které kapela vysílá. Od prvního tónu je zřejmé, jak se věci mají a jak je s nimi naloženo se sluší vyzvednout.

Spire neurčují pravidla, ale jejich prezentace je silná a určitě stojí za pozornost. Tahle vesmírná mise z Austrálie se hlásí o slovo dost hlasitě na to, aby ji šlo minout. Zkuste jejich mezihvězdnou výpravu, neprohloupíte.

Kapela: Spire

Album: Entropy
Styl: ambient black metal
Vydáno: 8/2016
Země: Austrálie
Vydavatel: Iron Bonehead Productions
Odkazy: bandcamp, facebook

Současná sestava kapely:
??

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.