Článek: Premiéra Filmmusik

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Premiéra Filmmusik

Jirka D.9.5.2017

V rámci příchodu na svět prvního sólového alba Emila Amose, což se stane 2. června na Pelagic Records, je třeba poodhalovat a ochutnávat se zvýšenou pozorností. Protože první album pod vlastním jménem po více jak padesátce alb jemu předcházejících, to si pozornost zaslouží.

Má smysl představovat osobu Emila Amose? Snad jen krátce - v prvé řadě OM, protože OM my rádi. V druhé řadě Holy Sons, Grails, Lilacs & Champagne. Desky na Thrill Jockey, Drag City, Neurot Recordings, Temporary Resistence, Robotic Empire... Bylo by to na dlouho, ostatně jak píšeme v úvodu, těch desek, na kterých se objevilo jméno Emila Amose, je víc jak padesátka a to jsme na další z nich možná i zapomněli.

Emil Amos

S trochou nadsázky by šlo napsat, že první Amosova sólová deska představuje sbírku toho, co se jinde nevešlo, nepoužilo, zbylo. Ostatně i autor mluví o kaleidoskopu, který spojuje rozdílné přístupy všech čtyř jeho kapel a zní jako soundtrack k napínavému evropskému filmu ze 70. let. Proto ten název - Filmmusik. A představit si pod tím můžete každý, co kdo chcete.

Album, jak jsme psali v úvodu, vyjde 2. června na berlínském labelu Pelagic Records, a to jako klasický ediční trojlístek CD / LP / digital. Příznivci kompaktu se můžou těšit na digipakové vydání, milovníci vinylů zase na možnost volby mezi černou a nachovou deskou.

Ale abychom to nezakecali, dáme slíbenou ukázku. A to ukázku ne ledajakou, protože song Elements Cycling má dnes světovou premiéru.

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 7.12.25 10:41

Já jsem zase neurval trochu času na sepsání své části, takže aspoň stručně. Poslouchal jsem zpětně letošní novinku Stevena Wilsona, bude recenze. Taky jsem poslouchal letošní Lvmen, a taky bude recenze. V jistém smyslu nenapravitelný jsem v tom, že si vždycky pustím novou desku Soulfly, což jsem udělal i teď, a to už není ani bída, to je čiré zoufalství. Poměně dost času jsem strávil s dvěma alby Hail Spirit Noir, konkrétně Eden In Reverse (2020) a Fossil Gardens (2024). Obě supr. Neustále se vracím k aktuálním Deftones a pořád nedokážu jít do hloubky. Nevím proč. Poměrně nemálo poslechů jsem věnoval nové desce domácí party Lais Kilski, recenze taky bude. Zatokrev jsem zkoušel docela marně a nad poslední deskou Between The Buried And Me zatím trochu váhám. Snad vše.