Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
RONNIE JAMES DIO Životopis heavymetalové ikony

RONNIE JAMES DIO Životopis heavymetalové ikony

-krusty-9.4.2022
Ronnie James Dio je tím, kdo formoval tvrdou muziku. A to jako jo a ne že ne. Nebo je rozhodně jedním z několika. A proto si biografii zasloužil. Tady je!

Moje chyba. Dia jsem vždycky vnímal jako výtečného vokalistu raných Rainbow a toho, který zaskočil u Black Sabbath (a nutno podotknout, že kapelu vokálně vyzdvihnul do nebes). Vnímal jsem jej ovšem spíše okrajově. Bylo všeobecně známo, že je bezpochyby výjimečným vokalistou a já to akceptoval, leč nepraktikoval. Sólovou kariéru si uvědomuji především díky logu, které jsme se všichni učili kreslit, aniž bych se s jeho hudbou doopravdy setkal. I obaly alb byly fajnové, ale když jsem ochutnal hudbou samotnou, působila na mne tak trochu jako chudý příbuzný.

 

 

 

A jak už to bývá, velikost člověka si našinec uvědomí až když dotyčný odejde. Zpětně si uvědomuji, že Ronnie James Dio byl jedním z mála vokalistů, které si posluchač nikdy nesplete a kteří tvrdou scénu doslova budovali. Sestava Gillan, Plant, Osbourne, Dickinson, Halford by bez něj prostě nebyla kompletní...

 

U této publikace jsem se ale snad poprvé pořádně zamyslel nad otázkou: koho nebo co vlastně recenzovat? Původního autora Jamese Curla nebo český překlad? Je to jedno a to samé, nebo dvě odlišné disciplíny? Pokusím se o kompromis...

 

dio kniha1

 

Kniha samotná není úplně nejčtivější biografií, kterou jsem kdy četl. Hlavně v úvodní části, která pojednává o dětství Ronalda Jamese Padavony se lehce ztrácím v množství jmen i kapel (to je čistě můj problém, ale těch Ronnieho kapel bylo vážně dost). Tato kniha je životopisem, tedy časová posloupnost vnáší do děje logiku a ne/přehlednost.

Je patrné, že Dio byl Curlovým hrdinou, který musí být permanentně opěvován. Nejlepší zpěvák, srdečný člověk, veselý chlapík... už jsem jenom čekal informaci, kolik starého papíru nasbíral a jak často pomáhal důchodcům přes přechod. O to více (a paradoxně příjemně) překvapí i Diova odvrácená strana, kterou autor ilustruje nedodržením slova vůči členům Elf/Rainbow nebo své první sestavy, což mělo za následek odchod Viviana Campbella. Což byl de facto začátek konce... ale o tom si ostatně přečtěte sami. Každopádně díky za pár faktů o Diově osobnosti, které dokazují, že i on byl obyčejný člověk, zmítaný pocity, náladami, zabedněností a egem. Ostře to kontrastuje s jeho posmrtným zbožštěním a nálepkou Mirka Dušína světového metalu.

 

dio kinha2

 

Ač nejsem skalním „diovcem“, biografii jsem si přečetl se zdravým zájmem a dozvěděl se něco o albech, která jsem znal jen podle obalů. Četba mne tradičně donutila poslechnout víceméně kompletní diskografii a ač jsem nebyl přinucen ke koupi Diových alb, musím opětovně potvrdit jeho roli v historii hard rocku a heavy metalu. A zíral jsem jak moc dobrý kytarista byl/je na prvních albech Vivian Campbell (dnes ukrytý v Def Leppard).

 

Jedince posedlé sběrem dat potěší detailně, olivoidně zpracovaná diskografie na konci knihy (byť bez obalů alb je to jen suchý výčet dat). Každopádně díky za ni.

 

dio foto

 

Je fér zmínit jisté nepovedenosti této biografie. Od strany 50 jsem si začal všímat lehce nestandardního jazyka. Výrazy jako „hmatníková ruka“ nebo „týdenní časopis“ jsou trochu zneklidňující. V některých částech je text velice kostrbatý, násilný a nečeský ála Google – překladač. Proč tomu tak je, netuším, protože po pár stranách už je vše v pohodě. Detailem budiž i to, že někdy je název skladby psán kapitálkami, někdy kurzívou.

 

Chápu, že biografie asi má jisté náležitosti a nejede přes ně vlak. Ale s čím jsem se setkal snad poprvé a co mne velice rušilo, byl seznam zdrojů za každou kapitolou. Je to opravdu nutné? Ale ještě větší pecka je, že pod více než polovinou černobílých fotek je/musí být napsáno, s čím svolením bylo možno fotku zveřejnit. Tento profesorsky detailní přístup je o to bizarnější, že najdeme i fotky bez popisku nebo jen a pouze s popiskem kdo ji povolil otisknout. Také mi hlava nebere stejnou fotku na stranách 118 a 217.

 

Vzhledem k tomu, že se jedná o zatím jedinou dostupnou biografii Ronnieho Jamese Dia široko daleko, buďme za ni rádi a buďme shovívaví. Každopádně musím zanotovat starou známou a obehranou písničku, že tvrdé desky jsou tvrdé desky a z této knihy by udělaly něco víc. Grafiku Ondřeje Šmejkala mám rád (viz obaly čerstvé Big Bossovy CD kolekce), ale titulka s paroháčem, holubicí, duhou a netopýrem mi nepřijde hodná Diova jména. Na druhou stranu, originální anglická titulka je těžký podprůměr ve stylu „čtvrt hodiny ve Photoshopu“.

 

Buďme ale rádi za tohoto zdravě vypadajícího vrabčáka v hrsti a nepokukujme po neexistujících holubech na střechách. Tenhle vrabec patří do klece každého vyznavače mocného hlasu mistra Dia.

 


Napsal: James Curl

Žánr: autobiografie

Vydavatelství: MetalGate, z.s. 2021

Počet stran: 218

Design a sazba: Ing. T. F. Hanzl

Překlad: Aleš Ondráček



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 13.1.17 10:25

Keďže si myslím, že dobrý webzin by mal mať aktívnu čitateľskú základňu, tak prispievam aj mojim TOP 2016 (ktorý som si ale rozdelil po svojom): 1. MAJSTRI (obľúbené skupiny, ktoré v roku 2016 prišli s dokonalými albumami) IRKALLIAN ORACLE - Apollyon Ako napísal Garm – toto neurobili ľudia. Napriek mojim výhradám k mixu je to priam dokonalá nahrávka. DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones Paracletus som považoval za nápor na hranici jak hráčskych, tak poslucháčskych možností, teraz prišiel The Synarchy of Molten Bones, no a ja na Paracletus-e už oceňujem jeho melodickosť a poetický náboj. DEATH GRIPS – Bottomless Pit Vďaka Death Grips (a Trompe L´Oeil) som začal počúvať (noise/electro/industrial/psycho) hip-hop. ___________________________________________________________________________ 1.1 MAJSTRI N.2 (ktorým som nestihol venovať patričnú pozornosť, no už len s letmého kontaktu viem, že sa zaradia do kategórie 1) CULTES DES GHOULES - Coven, or Evil Ways Instead of Love WARDRUNA - Runaljod - Ragnarok TERRA TENEBROSA - The Reverses 2. ELITA (skupiny, ktoré som objavil vďaka ich debutom alebo radovým albumom z roku 2016 a ktoré ma posadili na riť, alebo vykopli zo stoličky) VEKTOR – Terminal Redux Masaker...masaker jak sviňa...proste masaker. THE ARCHAIC REVIVAL – Rock n Roll Holocaust „We have put everything we have into the the recording of this album. People have died. Cars have been crashed. Tears have been spilt and mixed with our whiskey. Virgins have been sonically impregnated in their sleep by the solos of Davo X, and bastard children have sacrificed themselves to Satan in our honour. So grab a drink, pack your bong and turn this fucker all the way up. Low volume will not suffice. Take drugs and worship Satan, rock n rollers!!!“ Smrdia tieto slová samochválou? Je to preexponované promo neodzrkadľujúce skutočnú kvalitu nahrávky? Nie. Je to len skromne opísaný rokenrolový holokaust, ktorý títo páni spáchali na tomto albume. ALTARAGE - Nihl Nihl je na prvý pohľad nenápadný – ako starý tichý sused, ktorý vedľa vás býva hádam od nepamäti. Potom, jedného dňa k nemu vtrhnú kukláči a v kamennej pivnici pod domom nájdu obskúrny oltár a pozostatky asi 150tich ľudí pokrytých rôsolom neznámeho, no organického pôvodu. YOUNG HUNTER – Young Hunter Absolvoval som prechádzku zimným lesom s týmto albumom v ušiach... dojatie, melanchólia, zlosť i očarenie krásou – nádherná eko-hipisáčina s úžasným zvukom. FYRNASK – Fórn Fyrnask som objavil až týmto albumom, ktorý mi úplne učaroval. Blackmetalový šamanizmus? Šamanistický blackmetal? OCCULTUM - Towards Eternal Chaos Poľsko je srdce (a maternica) stredoeurópskeho blackmetalu. Napadlo vás niekedy, ako by znel plod zakázanej lásky Gorgorothu a Mgly, keby ho vychovával Destroyer 666? Nie? Keď si pustíte tento album, tak vás hneď chytí za gule a začne s nimi mixovať v šialenom tempe. A keď si myslíte, že ste prežili peklo, príde pieseň Abomination a milý Occultum zosíli stisk a gule vám odtrhne. Potom s nimi začne okolo vás freneticky tancovať s výrazom a revom excitovaného psychotika v rauši... Nič originálne, len destilát toho najlepšieho, čo v blackmetale nórskeho strihu doteraz vzniklo. 3. AŠPIRANTI (albumy, ktoré sú veľmi dobré, no pri ich počúvaní som sa udržal na nohách) BAPTISM – V – The Devil´s Fire Tento album som otočil nespočetnekrát, veľmi rýchlo som ho „prečítal“, no baví ma stále. PROSTERNATUR – Abyssus Abyssum Invocat Okultistický blackmetal, o ktorý sa snažia Cult of Fire a už aj Inferno, no na rozdiel od týchto domácich skupín TO Prosternatur verím. TURNIP - Window Killer Šťavnatý a groovy hard-blues-rock lákavo smrdiaci 70tkami – jedna z najlepších vecí v rámci tejto retro vlny (spolu s Bautastor a Kadavar Za rok 2016 mám jediné hudobné sklamanie - TOOL STÁLE NEVYDALI NOVÝ ALBUM!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky