Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Slovak Metal Army presents

Slovak Metal Army presents

Jirka D.13.4.2017
Slovak Metal Army, jak už název napovídá, znamená Slovensko a znamená metal. A kromě podpory domácí scény formou publicistické činnosti patří do aktivit tohoto portálu i činnost vydavatelská, zaměřená na slovenské, v širším smyslu metalové kapely. Ale to už jsem psal.

Do redakce Echoes došly v poslední době tři tituly, jejichž katalogová čísla začínají u čtverky a končí sedmičkou. Neboli Slovak Metal Army je vydavatelství mladé, nadšené a ona sedmička je zatím vydání poslední, i když prý nikoliv na dlouho. Někde TADY si můžete udělat přehled o tom, co se během zhruba jednoho roku podařilo dostat do stříbrných drážek kompaktu (SMA zatím drží striktně cédéčkovou linii) a tím reklamní vsuvku skončíme a půjdeme na muziku. A vezmeme to popořadě.

 

// Act on Disputes - Raw Display of Violence EP

Act On Disputesdeathcore

leden 2017

kat. č.: SMA004

5 skladeb, 16 minut

bandcamp // facebook

 

Act on Disputes je mladá kapela z Nového Mesta nad Váhom a jejich pohled na hudební extrém by šel pro přibližnou představu zařadit asi jako deathcore. Metalová moderna. Nebo aspoň pokus o ni. Poznávacím znamením je potrhaná rytmika, hluboce posazený zvuk asi vícestrunných kytar (myšleno více než šest), hlasový kanál a groovy nátlak od začátku do konce. Žádné místo pro melodiku, žádné místo pro zpívánky. To vše natlačené masteringem na úplný strop, protože nechat si utrhnout hlavu je nejspíš snem každého posluchače.

 

Mini-album Raw Display of Violence se jmenuje naprosto správně ve všech myslitelných ohledech. Jeho náplní jsou čtyři zaměnitelné skladby (snad z lehce vybočující poslední titulní věcí) a jedna instrumentální mezihra. Kapela se evidentně snaží strefit do něčeho, co považuje za ten nejlepší pohled na hudbu a dělá pro to maximum. Bohužel pocit, že jde o revival podobných žánrových kapel, zůstává i při zohlednění všech běžně dostupných polehčujících okolností. To nemyslím nijak špatně, jen mám dojem, že podobnou produkci snadno zaměníte s tunou dalších, jí podobných produkcí. Žánroví fanoušci prominou.

 

Act On Disputes před sebou mají ještě velký kus práce. Primárně na technice hry a skládání (víc takových sól jako v první polovině Soul!), následně pak na hledání vlastní osobitosti, což v rámci žánru bude - chápu - složité.

 

 

// Death Sentence - Burning World In My Hands

Death Sentencemelodic metal

únor 2017

kat. č.: SMA006

7 skladeb // 25 minut

bandcamp // facebook

 

Melodický metal Death Sentence nemá nic společného s finským významem toho slova, ale blíží se spíš americkým kapelám první dekády, kdy nu-metalová vlna opadla a kdy řada kapel začala hledat svůj vlastní směr. Death Sentence klidně přirovnám k tvrdším Staind okleštěných o jejich romantiku, případně k Disturbed. Jako v případě první kapely, je i z této cítit snaha to všechno ze sebe vysypat, nejlépe naráz, během krátké chvíle a hlavně hodně razantně a nahlas. Ze všeho čouhá jak sláma z bot velký světabol, ale stejně tak i pěkná porce naivity a současně nasazení. Jak jinak.

 

K dobru kapely lze přičíst solidní groove, naopak k tíži především skladatelskou, pěveckou a textovou nevyzrálost. Opakovat I’m so empty in my soul snad desetkrát po sobě (druhá skladba) působí prostě trochu úsměvně. Vedle toho řada míst se povedla, melodika skladby Voodoo Doll je příjemná a zpěvák se občas zklidňuje ... což mu svědčí.

 

S Death Sentence je to prostě stejné jak s devíti z deseti začínajících kapel. Což se samozřejmě umocňuje ve chvíli, kdy se srazí s posluchačem, který začínal už před nějakým časem. Je to otázka priorit a věku. Death Sentence začínají, já už ne.

 

 

// Brute - Henchmen

Brutedeath metal

březen 2017

kat. č.: SMA007

8 skladeb // 35 minut

bandcamp // facebook

 

Brute snad není třeba představovat. Brute jako jediná z uvedených kapel působí dojmem sehrané a sebejisté kapely, která nejenom že ví, co chce hrát, ale taky to hraje. Tedy death metal. Staroškolsky, s drnčivou basou, neinvenčně, snad s trochou melodiky (Three Days), jinak ale především nekompromisně.

 

Henchmen je třetí deska v pořadí a po pravdě deska s komickým obalem, který dost kazí celkový dojem. Podobně zábavně působí úvodní intro, které bych si uměl odmyslet. Zbytek alba je ale příjemný deathmetalový válec, který vyznavači klasického přístupu ocení, jakkoliv podobných válců museli slyšet už mraky. Někde tady hledejte první limity desky - Brute jsou old school a současné trendy jsou jim cizí. Máte-li rádi modernu v jakékoliv podobě, Brute nejsou pro vás.

 

Do značné míry u Brute nenajdete ani něco, co bych nazval atmosférou, jakkoliv to u death metalu může vypadat divně. Henchmen jako celek plyne výborně, ale současně jako celek dost splývá. Skladby jsou technicky vzato naprosto v pohodě, ale pach smrti jaksi uniká, necítíte žádnou hnilobu ani zkažené maso. Prostě death metal, jaksi bez nadšení a přidané hodnoty. Tím ale nijak tuhle desku nezlehčuju, protože jako dobré řemeslo funguje dobře. Jakýkoliv přesah ale nenajdete.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Duro Harin / 13.4.17 7:45odpovědět

Obrovska vdaka za podporu SMA a vasu cinnost.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky