Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Stále intenzivněji si také uvědomujeme, že pomalu odeznívá jedna výjimečná etapa v dějinách hudby. Pravda, v kontextu staletí je výjimečná jen pro nepatrnou hrstku generací, ale i tak budou pionýrská léta rockové hudby a jejich nositelé v kronikách lidstva zapsáni tučným písmem. Nedávné úmrtí Lemmyho Kilmistera nám zase připomnělo, že nic netrvá věčně (nicméně autora úvodníku - ač to nemyslí cynicky - víc než skon frontmana Motörhead překvapil jeho dožitý věk) a člověk aby trnul, kdo bude další. Ale prakticky vzato Jim Marshall na tomto světě není od roku 2012, Les Paul dokonce ještě déle, přesto elektrická kytara zaznívá ze zkušeben, koncertních sálů i reprobeden v obývacích pokojích čím dál víc. Není tedy na místě upadat do depresí. Uctěme památku a jedeme dál!

Loni se opravdu jelo naplno a vlastně proto jsme dnes tady. Respektive nejen dnes - také zítra a pozítří. Rok 2015 byl na poli hudby tak košatý, že se mu budeme ve třech článcích věnovat celý víkend. Zkrátka nechceme mu zůstat nic dlužni. Dnes a zítra můžete pročítat bilance jednotlivých redaktorů, v neděli to pak uzavřeme souhrnným žebříčkem těch nejlepších nahrávek, na nichž jsme se shodli. Přejeme příjemné počtení a mnoho inspirace v novém roce.

// Jirka D.

Top alba

David Gilmour - Rattle That Lock  //  ochutnávka

Graveyard - Innocence & Decadence  //  ochutnávka

Killing Joke - Pylon  //  ochutnávka

Marilyn Manson - The Pale Emperor  //  ochutnávka

Steve Rothery - The Ghosts of Pripyat  //  ochutnávka

Steven Wilson - Hand. Cannot. Erase.  //  ochutnávka

Rok 2015 byl silný a jestli mám nějaké nahrávky v úplném TOP a jiné jen v seznamu níže, hranice je občas velmi tenká a občas se dokonce přehazuje v čase. Snažil jsem se ale vybrat svoje největší favority, mezi něž jednoznačně patří rockové trio desek od Davida Gilmoura, Steva Rotheryho a Stevena Wilsona. To jsou stálice a jistoty, u nichž si netroufám rozhodovat o pořadí. Svou pozici z mého pohledu potvrdili i nestárnoucí Killing Joke a služebně mladší Graveyard, kteří skvělým způsobem napravili lehký lapsus minulého alba a svou aktuální deskou obhájili pozici jedné z nejlepších retro rockových kapel současnosti. Jako překvapení roku volím desku The Pale Emperor Marilyna Mansona, která ukončila dlouhé období nevýrazných až podprůměrných nahrávek a vrátila Mansona tam, kam patří.

Asaf Avidan - Gold Shadow  //  ochutnávka

Corrections House - Know How to Carry a Whip  //  ochutnávka

Disturbed - Immortalized  //  ochutnávka

Gazpacho - Molok  //  ochutnávka

Ghost - Meliora  //  ochutnávka

Jello Biafra And The New Orleans Raunch And Soul All-Stars - Walk on Jindal's Splinters  //  ochutnávka

Leprous - The Congregation  //  ochutnávka

My Sleeping Karma - Moksha  //  ochutnávka

Naxatras - Naxatras  //  ochutnávka

Riverside - Love, Fear And Time Machine  //  ochutnávka

Seznam dalších nahrávek, se kterými se do dalších let vydáváme společně, by mohl být možná ještě delší, ale za všechny těchto deset, rozkročených od živě nahraného punku Jello Biafry, přes vynikající meditaci sympaťáků My Sleeping Karma, divadlo Ghost a Disturbed, až po progresivce Riverside, Gazpacho či Leprous. Mimo seznam mi spadli Minsk, kteří více méně tvrdí žánrové jistoty, a pak i Fear Factory a My Dying Bride, kteří zase tvrdí svou vlastní historii, i když obstojně. Někde ve svých seznamech a poznámkách jsem našel ještě zmínku o výborných doomařích Shape of Despair, pro jejichž atmosféry na jejich letošní desce budete asi těžko hledat srovnání, ale i o technicích Beardfish, pokustónech Område a ve své podstatě uvolněné garážovce Pigs. A pokračovat by určitě šlo ještě dlouho. Jak jsem psal na začátku, rok 2015 byl fakt silnej.

Pokud jde o seznamy výše, tak letos naprázdno u mě vychází domácí scéna, i když jsem toho slyšel celkem hodně a v případě brněnských Animé a pražských The Vacant Eyes to bylo o fous. O větší fous to měli Heaving Earth a pak už nikdo. Zatím jsem přiliš nepochopil a asi nedocenil netradiční a svým způsobem zajímavý projekt Mortal Cabinet, a v případě Perfecitizen zase prohrávám bitvu s příšerným zvukem. Sympatie, ze kterých ale nic nekápne, posílám jihlavským Straight za jejich desku V očích tma, a pak Dětem deště za fajn vinyl Tyto alba. Jako překvapení volím desku Stumps mladé kapely Unaffected Evolution, která má sice naprosto tragický zvuk, ale zato obsahuje zajímavý a velmi svěží pohled na současnou extrémní modernu. Tím to pro letošek končí.

Anti-top roku

S každým dalším rokem mám stále větší pocit, že ubývá vyloženě špatných desek, ale geometrickou řadou přibývá těch nezajímavých, průměrných a ničím nevyčnívajících. Dnes není problém s technikou hry a s kvalitou studia, ale s nápaditostí kapel. Máme tu moře zmáknutých, ale naprosto nezajímavých alb, na nichž jedna kapela kopíruje nějakou další, která už sama zkopírovala deset jiných. Výjimku představuje snad jen alternativní scéna, která ve snaze znít úplně jinak a intelektuálně náročně, opustila pevnou půdu normality a vydala se na výlet kamsi mimo. Brát se příliš vážně škodí pleti.

Takže zklamání jsou ryze osobní, tedy když oblíbená kapela vydá kopec nudy. V tomto ohledu letos zvítězili Faith No More s albem Sol Invictus a Puscifer s nahrávkou Money Shot.

Druhým typem zklamání je stále hojně rozšířený problém s nesmyslným masteringem, jehož výsledkem je bolest uší a hlavy. Asi je mi celkem jedno, když si tímhle způsobem pohřbí desku Perfecitizen, ale u Torche nebo Baroness mě to mrzí hodně. Srovnání starých (rozuměj od 70. do počátku 90. let) a současných nahrávek je bohužel čistá kontumace dnešní produkce a je celkem smutné, kam jsme se přes všechen ten technický pokrok dostali. Řada zvukově zničených desek je bohužel stále dost dlouhá.

// Victimer

Top alba

Between The Buried And Me - Coma Ecliptic // ochutnávka

Aneb jak se ze vzteklých raubířů jednou stanou dospělí lidé. Typické top album letos nemám, ale dám přednost BTBAM, protože z nich mám největší radost.

Gazpacho - Molok //

Ze závětří Demona, až na jeho úroveň, skladatelsky i před něj. Molok je dalším potvrzením výjimečné pozice Gazpacho, kapely lehké jako pírko.

A Forest Of Stars - Beware The Sword You Cannot See // ochutnávka

Pár pochybností v průběhu roku nemohlo sestřelit tuhle jasně svítící hvězdu. A Forest Of Stars jsou pro mne absolutní špička extrémní hudby jako takové.

Steven Wilson - Hand. Cannot. Erase. //

Steven vždycky nadchne nakrklou dušičku lačnící po dobré muzice. A letos to znovu potvrdil. Prostě pan hudebník.

Dødheimsgard - A Umbra Omega // ochutnávka

Album, se kterým byla velká práce a které se pak odvděčilo velkou porcí nevšedních dobrůtek.

Shape Of Despair - Monotony Fields // ochutnávka

Podobně jako DHG byli i Shape Of Despair nejdřív nenápadní a schovaní. Až po jisté době do mě našeptali krásnou doom metalovou symfonii opravdových depresí a stínů.

Enslaved - In Times //  ochutnávka

Enslaved mi tento rok sedli ještě víc jak před třemi lety s “rytířem”, což jsem nečekal a o to víc jsem rád, že je na tyhle kumpány pořád spoleh. Pravá duše Enslaved se vším všudy.

Corrections House - Know How to Carry a Whip //

Nakonec přikládám do výčtu pozitiv i tuhle po okraj nenávistnou záležitost. Dlouho mi ležela v žaludku, až jsem ji vzal za svou. A velice rád.

Kauan - Sorni Nai // ochutnávka

Silný příběh z Uralu mě jako takový chytnul asi nejvíc, víc než hudba Kauan samotná, které přesto tleskám, protože snad nejvíce upozadila svou klasickou plochost. 

Leprous - The Congregation //

Leprous cukrují svůj vybroušený přednes někdy až moc, ale co naplat, jsou skvělí. 

Galar - De Gjenlevende // ochutnávka

Chytrý pagan metal i pro nepohany. Skvěle složené album.

My Dying Bride - Feel The Misery // ochutnávka

Tahle deska mi hodně sedla, MDB jsou věční.

Necrocock - Hudba z psychiatrických pavilonů // ochutnávka

Nemocná ústavní atmosféra plná léků a vyšinutí.

John Grant - Grey Tickles, Black Pressure // ochutnávka

Grant znovu zaujal, je to Pán.

David Gilmour - Rattle That Lock //

Pokud je Grant Pán, Gilmour je Bůh.

Ufomammut - Ecate // ochutnávka

Ufomammut pořád rostou, stejně jako jejich vousy.

Sadist - Hyaena // ochutnávka

Další lahůdka z jihu Evropy, sadisticky výživná.

Ahab - The Boats of the Glen Carrig // ochutnávka

Ahab jsou mistři doomového řemesla, laťka je pořád vysoko.

VI - De Praestigiis Angelorum // ochutnávka

Nářez, s nadhledem a obdivuhodnou atmosférou.

Kekal - Multilateral // ochutnávka

Jedna z mých nejposlouchanějších desek. Variabilita vítězí.

+ mé výletnické a cyklistické dovednosti

Anti-top roku

Diabolicum - Ia Pazuzu   //  ochutnávka

Zmatená industrializace bez hlavy a paty.

Faith No More - Sol Invictus   //  ochutnávka

Tak trochu jiný návrat? Spíš špatný.

Negură Bunget - Tău   //  ochutnávka

Mělké a nevýrazné, přesně takové Karpaty nejsou.

Torche - Restarter  //  ochutnávka

Deska, kterou nejde poslouchat. Zvuková verbež.

Puscifer - Money Shot   //  ochutnávka

Až se tomu nechce věřit, jak to zní průměrně.

+ všechno zlé je pro něco dobré

// Bhut

Top alba:

Abyssal - Antikatastaseis  //  ochutnávka

Dlouho jsem přemýšlel, kterou desku zvolit jako tu opravdu nejlepší za uplynulý rok. Problémem jsou rozdílné žánry. Ale nakonec stejně zvítězil tenhle samolibý bordel. Už dříve jsem se vyjádřil, že tady je prostě všechno, čeho si od tvrdé muziky žádám. Takže prostě tohle je moje číslo jedna.

Dødheimsgard - A Umbra Omega  //

Po dlouhý čas velký společník a jedna z mála nahrávek u níž mi nadšení z ní stále trvá. DHG se opět ukázali jako tvůrci nesnadného a přitom tolik oblíbitelného. Výtečná deska, kde i její obal hodnotím jako ten vyloženě nejlepší z celého roku.

A Forest Of Stars - Beware The Sword You Cannot See  //

Tihle viktoriánští gentlemani spolčeni se slečnou Katheryne, zrají přímo okázalým způsobem. Opět se jim podařilo dát dohromady výtečný kousek. Ačkoliv je oproti svému rovněž prvotřídnímu předchůdci, drobet agresivní na jeho nápaditosti to nikterak neubírá. Avantgardě se letos opět dařilo.

Death Karma - The History Of Death & Burial Rituals pt. I   //  ochutnávka

Nebýt zbytečně zničeného zvuku, tak je tahle deska na absolutním vrcholu roku 2015. Takhle je dílo degradováno lehce níž. Ovšem přesto jde o výtečnou věc s krásnou grafikou. Prostě bomba!

Killing Joke - Pylon  //

Nevím jak to dělají, ale od té doby, co vyšlo druhé eponymní album, sázejí do lidí jednu pecku za druhou, kde není jediné vaty.

Wows - Aion  //  ochutnávka

Takový můj objev, kterému se často oddávám. Trochu atmosféričtější hudba místy říznutá metalovým klonem Tool, ale jinak zdárně kráčící ve svých nápadech. Moc pěkné.

Gnaw Their Tongues - Abyss Of Longing Throats  //  ochutnávka

Nedá mi to a prostě musím tuhle desku zvolit taky jako jednu z těch, která mi často okupovala přehrávač. Co si budeme povídat, je to špína a hnus, jenže na umělecké výši. Takovéhle výlevy prostě zbožňuji.

Ufomammut - Ecate  //

Pulzující psychedelie v soukolí kamenného doom metalu. Takhle pěkně cvičit snad dovedou jen Ufomammut a OM. Chce to čas a chuť, ale do Ecate se dostat jde a je to vděčná práce.

Perfecitizen - Corten  //  ochutnávka

Nekompromisní výplach technicky nevyzpytatelné hudby. Konkurenta podobného žánru jsem prostě nenašel. Je to silné kafe a neskutečně natlakované. Likvidace v přímém přenosu.

Battle Path - Ambedo  //  ochutnávka

 Nejdřív jsem s deskou otálel, ale časté věnování jejím pestrým útrobám mne dokázalo vtáhnout do kompletního děje. Je toho v té nahrávce možná až příliš mnoho, za to se však nenudíte.

Shape Of Despair - Monotony Fields  //

Můj první kontakt s matadory doom metalu a hned tak intenzivní a pohlcující. Letošní rok podobně laděným spolkům celkem přál (Skepticism, Tyranny, Ahab, My Dying Bride), ale tahle je v mém žebříčku o krok napřed před těmi ostatními.

Kylesa - Exhausting Fire  //  ochutnávka

Možná si klepete na čelo, proč zrovna tohle album řadím mezi to nejlepší roku 2015, jenže pro mne je to první setkání s Kylesou a jejich současný výraz mi pěkně sedl. Ke starší tvorbě se prokousávám rovněž a jako drobný poznatek musím přiznat, že když poslouchám debut a letošní kus, mám pocit, že jde o dvě naprosto odlišné kapely. Jenže takové dojmy lze dosáhnout u vícero interpretů. Kdyby ta deska byla vážně tak blbá, tak bych si ji snad nepřehrával tak často. Prostě mě to baví a to hodně.

Adversarial - Death, Endless Nothing And The Black Knife Of Nihilism  //  ochutnávka

Batushka - Litourgiya  //  ochutnávka

Downfall Of Nur - Umbras De Barbagia  //  ochutnávka

Chelsea Wolfe - Abyss //

Infernal War - Axiom  //  ochutnávka

Kauan - Sorni Nai  //

Marriages - Salome  //  ochutnávka

Mefitic - Woes Of Mortal Devotion  //  ochutnávka

The Prodigy - The Day Is My Enemy  //  ochutnávka

Shrine Of Insanabilis - Disciples Of The Void  //  ochutnávka

Shroud Of The Heretic - Unorthodox Equilibrium  //  ochutnávka

Steven Wilson - Hand. Cannot. Erase.   //

Thy Catafalque - Sgurr  //  ochutnávka

VI - De Praestigiis Angelorum  //

Wiegedood - De Doden Hebben Het Goed  //  ochutnávka

Jdi a dívej se - kompilace, split   //  ochutnávka

Letos jsem učinil několik velice příjemných objevů v podobě několika nadějných kapel. Podporu a fanouškovský palec nahoru bych tímto rád směřoval ke kapelám: King Keporkak, Olaf Olafsonn And The Big Bad Trip, The Tower, Voluptas, Mallephyr.

Anti-top roku
Al-Namrood - Diaji Al Joor   //  ochutnávka

Gorgoroth - Instinctus Bestialis  //  ochutnávka

Napalm Death - Apex Predator - Easy Meat  //  ochutnávka

Nocturnal Depression - Spleen Black Metal  //  ochutnávka

Sigh - Graveward  //  ochutnávka

Toto jsou alba, která mi zkřížila cestu. Jiné špatné nahrávky jsem buďto již vytěsnil, nebo se o nich nemíním zmiňovat (třeba Aleš Brichta Project, Cruadalach a 99% tuzemských počinů). Hleďme raději na to pěkné.

+ s čím se setkávám poměrně často a co mi vždycky pije krev, je nepříjemný pocit, kterého dosahuji na koncertech. Jde o to, že si občas připadám jak na tiskové konferenci, kde se co největší počet lačných displajů rozesvítí, aby tak jeho obsluha zachytila maximální počet záznamového materiálu. Bohatě stačí, když pod podiem pobíhají dva, tři fotografové, jejichž snímky jsou pak veřejně k vidění a jejich kvalita je vysoká. Naproti tomu člověka vyloženě obtěžuje, jak si každej jouda potřebuje fotit tu, kterou kapelu, čímž nejen, že sere svítícím displejem, nebo bliknutím blesku, ale taky vypadá jako blbec.

+ smutné a alarmující je i to, co se událo na koncertě Eagles Of Death Metal.

+ nasraly mne okolnosti, které mne donutily k ukončení činnosti Godless Night.

Rozpaky

Zcela bokem nechávám nahrávky, u kterých ještě nemám pevný verdikt.

Heiden - Na svůj příběh jsme sami  //  ochutnávka

...a sami asi i zůstanou. Nevadí mi rocková uvolněnost a až rádiově vlezlá melodičnost. Vadí mi zpěv a podivné napětí, které z desky prostě nechce opadnout. Cítím v albu nejistotu a zároveň velkou sebejistotu tam, kde ji rozhodně nevidím. Jeden klín vytlouká druhý a já vlastně nevím kudy dál...

Krallice - Ygg Huur  //  ochutnávka

Kraslice, nebo chcete-li Králice, natočili další desku, kterou překousat znamená vzít si týden dovolené a nezkoušet nic jiného než desku podrobit výzkumu primitivnímu, či tomu, který bychom tušili u pracovníků NASA. Vážně těžká deska, která se nejspíš opět setká s nepochopením, jako tomu bylo vždycky předtím. Ani nevím proč tuhle kapelu vlastně poslouchám…

Mortal Cabinet - Necrotica  //  ochutnávka

Takže, když si desku poslechnu, jako jednu z těch, které prostě vyšly, tak zjistím, že není špatná. Sem tam silný motiv, sem tam dobrý vtip, ale nic víc. Jenže mediální holokaust, který albu předcházel, byl neskutečně hovadský a výsledek slibům nesahá ani po kotníky. Myslel jsem, že podobné chvástání je dominantou kapel převelikých rozměrů (třeba celá stáj Nuclear Blast apod.), jenže najednou se to vylouplo i u nás. Obávám se, že velké procento úspěchu tohoto projektu je dáno jen díky složení jeho členů. Hudebně to zas takové terno není a každý ze tří zúčastněných dělá ve svých domácích bandách daleko surovější a syrovější kousky. Netvrdím, že je to celé blbost, ale je to taková skoro sračka - místy zaujme krásnými konturami jinde to zas páchne. Jsou tam pěkné věci, ale ani ty by samy o sobě na desku roku rozhodně nestačily. Možná jsem zabedněnec, ale cítím v tom jasný kalkul a prvoplánovost. Samotného mě to mrzí...

Secrets Of The Moon - Sun  //  ochutnávka

Tahle deska je prostě šok. Čistý vokály mě ze začátku tak sraly, že jsem to nedokázal slyšet celé. Jenže pak si to člověk poslechne při zcela odlišné náladě a zjistí, že to sakra má něco do sebe. Privilegivm ani Seven Bells to rozhodně není a nebude, ale nějaký podřadný usmrkanec taky ne. Vlastně je mi tohle album z uvedených čtyrech rozpaků nejmilejší :)

// Garmfrost

Top alba

Steven Wilson - Hand. Cannot. Erase.   //

Čekal jsem, že jak půjde čas, oslnění smutkem posledního Wilsona vyprchá. Ne stále se rád nořím do skvěle vybarveného světa depresí, muzikantského veleumu a v neposlední řadě nádherných písní…

A Forest Of Stars - Beware The Sword You Cannot See  //

V podstatě bych mohl zopáknout řečené výše a přidat něco navíc. Za skoro celý rok dělící vydání se současností se mi album neomrzelo a stále nacházím nové detaily, dříve mi unikající. Stále rád se kochám nádherným bookletem a impozantní atmosférou tohoto díla.

Lost Soul - Atlantis: The New Beginning  //  ochutnávka

Zde je možná předčasné sázet soudy vzhledem k novotě alba, ale myslím že je to fuk. Zatím poukazuju na filmovou atmosféru brutální jízdy epického rozsahu, kde není času k nudě nebo odsudkům. Atlantis není co vytknout.

Hate Eternal - Infernus  //  ochutnávka

Erik Rutan zraje jako víno a jeho Hate Eternal s ním. Nejdynamičtější, nejdivočejší a nejzlejší nenávist věčného stínu.

Dødheimsgard - A Umbra Omega  //

Že se už nehraje žádná avantgarda a legendy tohoto ranku retroidní? Dodheimsgard rozhodně ne. A Umbra Omega je nesnadné dílo, které vyžaduje od posluchače soustředěný poslech, vnímavou mysl a rozhodně neortodoxní přístup.

David Gilmour - Rattle That Lock  //

Dědoušek Dejv dokazuje, že mu ani v pokročilém věku nedochází nápady a dokáže natočit skvělou desku, plnou HUDBY a krásné atmosféry.

Shape Of Despair - Monotony Fields  //

Finští kouzelníci namalovali úžasnou paletu depresivních obrazů, které ač jednoduše vytvořené, nejednoznačně mění svůj tvar. Dokáže vtáhnout snílka do bolestného království a rád tak činí.

Outre - Ghost Chants  //  ochutnávka

Outre je relativně mladá black metalová kapela, která ráda moderní směr s výborným muzikantstvím. Outre nezapomínají na extrém a temnotu. Mě si získali z celého černého srdce.

Temple of Baal - Mysterium  //  ochutnávka

V minulosti jsem je moc nemusel, ale Mysterium je album jak víno. Nic nového se neděje, jen se s radostí hrne mix melodií, hymnických nálad a opravdu divoké jízdy na pomezí deathu s blackem.

VI - De Praestigiis Angelorum  //

VI je jen projekt muzikantů z velevýznamných kapel černého stylu. To jen můžeme vynechat a dosadit vykřičník. Brutalita, zběsilost, hráčská šikovnost a ten booklet, ten booklet...Nic a vše jest mnohé…

Necrocock - Hudba z psychiatrických pavilonů //  ochutnávka

Enslaved - In Times //

Arcturus - Arcturian  //  ochutnávka

Helheim - raunijaR  //  ochutnávka

Adversarial - Death, Endless Nothing And The Black Knife Of Nihilism  //

Ahab - The Boats of the Glen Carrig //  ochutnávka

My Dying Bride - Feel The Misery //  ochutnávka

Awe - Providentia  //  ochutnávka

Christian Death - The Root of All Evilution  //  ochutnávka

Moonspell - Extinct  //  ochutnávka

Ævangelist - Enthrall to the Void of Bliss  //  ochutnávka

+ miliony krásných knih a koncertů jako třeba Anathema na Flédě nebo skvělý Hellfast Attack, respektive Mortal Cabinet na Melodce, stejně tak překvapení v podobě podmanivé Batushky.

Anti-top roku

Faith No More - Sol Invictus  //

Od návratového alba FNM jsem prakticky nic nečekal, ale ani takové zklamání. Osobně se nedokážu přinutit je poslouchat a raději zůstanu u starších tutovek.

Ono těch vyloženě blbých desek bylo víc než dost, ale nemůže vás zklamat něco, co je vám lhostejné...Rozpačitý jsem ovšem z posledního alba Paradise Lost, což se mi nikdy nestalo. Moje srdeční záležitost natočila retro zbytečnost, která vyšuměla do ztracena...

+ úmrtí Terryho Pratchetta a Leonarda Nimoje, politická situace doma i ve světě a definitivní konec Redblacku

// Ruadek

Top alba

Steven Wilson - Hand. Cannot. Erase.  //

Steve Rothery - The Ghosts of Pripyat  //

Portico - Living Fields  //  ochutnávka

Leprous - The Congregation //

Ibrahim Maalouf - Red & Black Light  //  ochutnávka

Velké věci se děly na poli hudebním, ačkoli ne tak nečekané, že bych z toho oněměl. Dvě rockové věci od sólových kytaristů, z nichž obě jsou lehce retro. Což je vlastně zvláštní paradox - už léta vyhrávají desky, které nečerpají z moderních postupů, ale vzdávají hold těm starým. Dosadil jsem i vyleštěnou modernu, která ve své jednoduchosti našla sílu, Portico. A nakonec trocha špičkového jazzu, který mi Ibrahim opět naservíroval s úsměvem svatouška. A ten mi také na sklonku roku udělal největší radost.

Jaga Jazzist - Starfire  // ochutnávka

Moonspell - Extinct  //

Amorphis - Under The Red Cloud  // ochutnávka

Asaf Avidan - Gold Shadow  // ochutnávka

Graveyard - Innocence & Decadence  //

David Gilmour - Rattle That Lock  //

InAeona - Force Rise The Sun  // ochutnávka

Rok 2015 byl barvitým rokem, dělo se mnoho zásadních věcí, hodně těch nejlepších bylo nakonec ve formě návratu velkých jmen. A jako každý rok jsem si už teď jist, že mne minula obrovská spousta kvalitní hudby, kterou jsem neměl šanci zachytit. Takže už teď vím jistě, že celý další rok budu trávit občasné poslechy u desek z roku 2015 a budu si říkat, co bych doplnil do nynějšího žebříčku. Klasika, rok co rok stejná.

Anti-top roku

Nightwish - Endless Forms Most Beautiful  // ochutnávka

Keep Of Kalessin - Epistemology  // ochutnávka

Paradise Lost - The Plague Within //  ochutnávka

Devin Townsend Project - Z2  // ochutnávka

Asi fakt zklamáním jsou pouze Paradise Lost, tam jsem poprvé v životě nepobral ani jednu věc, nepobírám ani celý tento návratový koncept.

+ poměrně velká nuda co se týká většiny nových spolků, které kopírují postupy jeden od druhého, o vlastní invenci potom nemůže být ani řeč. Nadále se potvrzuje, že jen vyhraná kapela umí složit zajímavou desku, protože se naučila držet si odstup a nadhled, v jistém smyslu unikátní přístup a rukopis. Špatné je na tom to, že většina současných metalových / rockových velikánů nemá své nástupce a čert ví, kam se to všechno bude postupně ubírat…

+ špatných věcí tento rok bylo hodně co se týká světového dění, které nechci plést do hudebního shrnutí. Člověk lituje že se nedostal na vysněné koncerty, že si nekoupil tu či onu desku. Přesto převládá nadšení z toho, že je stále na všech scénách co poslouchat a že se rodí překvapivé věci, které jako by se zjevily odnikud. Dokud se bude dít na poli hudebním dostatek divů, abych nakrmil nekonečný hlad, bude v mém světě vše správně. A tak to zatím stále je.

Přeji všem posluchačům, aby tento nový rok byl štědrou hostinou pro jejich vybíravé uši a abychom kolektivně neohluchli. Chválit se má totiž jenom to, co si to skutečně zaslouží.