Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Somewhere in Time... príbeh albumu

Somewhere in Time... príbeh albumu

Garmfrost5.5.2026
Další kniha ze série Príbehů alb od Juraje "Dagona" Slobody se věnuje výtečnému albu Iron Maiden Somewhere in Time...

Jsem moc rád, že Juraj „Dagon“ Sloboda nezahálí a rozšiřuje sbírku tak zvaných Príbehů alb, která začíná košatět. Po Piece of Mind nám předkládá další, neméně legendární příběh nahrávky Iron Maiden. Somewhere in Time je počinem se vším všudy vynikajícím a pro mnohé jedinečný, Juraj je zase zárukou přínosu tuny informací. Předpokládám, že zasvěcenému čtenáři není potřeba představovat jeho jméno, nicméně pro formu připomeňme, že se jedná o legendu zinařského světa, známou z tištěného plátku Unholy Pagan Fire, či internetového webzinu R.U.M. zine, nebo dříve Mortem zine. Zároveň je autorem několika dobře přijatých knih. Vedle zmíněné Piece of Mind… Príbeh albumu, rozebral Born Again… Príbeh albumu, nedostižných Black Sabbath nebo Démanty sú večné věnující se dílu Kinga Diamonda. Pevně věřím, že zmínit tyto informace nebylo nutné, že každý, kdo čte tato slova, moc dobře Dagonovu práci zná.

 

Stejně jako v recenzích předchozích knih, ani tentokrát nebudu pitvat Somewhere in Time. Jednak tak činí autor knihy a předpokládám, že každý posluchač metalového stylu tohle album velice dobře zná. Respektive, myslí si, že zná. Měl jsem za to, že jsem obeznámen s nahrávkou ze všech stran a že mě nemůže nic překvapit. Juraj už dříve dokázal, že jeho síla netkví pouze v psaném projevu. Je výborným statistikem, je doslova vědeckým pracovníkem, který shromažďuje veškeré dostupné zdroje, které pak spojuje v monumentální práci.

 

im 

 

Kniha má deset kapitol, dá-li se to tak říct. V úvodu se autor představí svůj vztah k Iron Maiden i této nahrávce. Zabrouzdá, jak jinak, do historie, do osmdesátých let, do svého dětství a zavzpomíná na své první kontakty s Iron Maiden a metalem vůbec. Vypíše zde také své zdroje, ze kterých čerpal a uvede tak čtenáře do děje.

 

Samotnému Somewhere in Time předcházelo monstrózní turné, které svým vyčerpávajícím způsobem málem zapříčinilo, že kapela skončila. Juraj v jednotlivých kapitolách, jak je u něj zvykem, pitvá album ze všech stran. Z počátku s kapelou zavítáme do studia, kde budeme svědky nahrávání. Juraj má vypravěčský dar, takže se dočkáme takřka dobrodružného příběhu. V další kapitole se dočteme, v kolika verzích nahrávka vyšla, jaký byl úplně první evropský vinyl i s jeho katalogovým číslem či na jakém místě v britském žebříčku se umístilo.

 

Jedna z nejsilnějších kapitol, je ta, ve které se rozebírá obal alba i všech singlů. Nechává mluvit Derreka Riggse i kapelu. Chcete vědět, čí nápady Derrek zhmotnil? Není to tak jednoduché. Doslova jsem hltal množství detailů obalu. Jeho komplexnost je stejně úžasná jako jeho podoba. Tuhle část jsem si opravdu užil.

 

iron

 

V knize se dál nabízí pohledu na každou skladbu. Jednu po druhé. Kdo co složil, kdo co kde zahrál, na co nahrál, vymyslel texty. O každém cinknutí do činelu, šepotu či pěveckých kreacích Bruce Dickinsona je zde napsáno ohromující množství postřehů. Klobouk dolů! Přeložené texty rovněž velice potěší. Když si zapamatujete informace z předchozí kapitoly, texty dostávají úplně jiný rozměr.

 

Milovníkům Iron Maiden zajisté udělá radost stať o turné na podporu Somewhere in Time. Dozvíme se, kde všude kapela vystupovala, kolikrát kterou skladbu zahrála a zastoupení jednotlivých alb. Autor nevynechá naprosto nic. V závěru se dostaneme do roku 1987, kdy kapelu opouští Adrian Smith, připomíná se, že za pár let tak učiní i Bruce Dickinson… Na obzoru se ovšem zatím schyluje k dílu mocnému, mnou milovanému Seventh Son of a Seventh Son… Že by oslí můstek k dalšímu príbehu albumu? To bych byl moc rád…

 

 

Juraj si našel v mém srdci místo nejen jako můj kolega. Obdivuju jeho recenzentskou práci, jeho tah na branku, spousty zajímavých otázek zajímavých kapelám. Jeho príbehy albumů ovšem miluju nejvíc. Věnuje se v nich mým srdcovým nahrávkám. Obdivuhodné je, že jeho láska k nim se dá samozřejmě snadno rozpoznat, nicméně ji nikomu necpe pod nos. Důležité je pro něj faktografické pitvání nahrávky ze všech stran. Myslíte si, že o nich víte všechno? Garantuju vám, že s údivem zjistíte, že ne. Minimálně vám tato pitva udělá radost, tak jako mě.


Napsal: Juraj Sloboda

Žánr: Literatura naučná, historie, hudba a zpěv

Vydáno: 2026

Vydavatel: Unholy Pagan Fire Records

Počet stran: 229

Vydání: první

Jazyk: slovenský

Vazba: měkká/brožovaná

Forma: kniha



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

-k- / 5.5.26 11:24odpovědět

Knihu jsem shodou okolností včera dočetl a musím hluboce smeknout. Jedná se o titánskou práci a naprosto fanatické skládání kamínků do mozaiky. Přiznám se, že tohle byla první Jurajova kniha, ke které jsem se dostal a rozhodně se budu pídit po předchozích (často beznadějně vyprodáno!) a budoucích. Skvělá kniha, hezky se čte a prohlíží. Juraj je neskutečný srdcař - díky. Má to jen jednu nevýhodu - už tři dny mi v kuse jede "Somewhere In Time" a právě mi dohrál singl "Wasted Years"... rád bych si poslechnul i něco jiného, ale jde to? Prokletá kniha.....

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky