Článek: Sound of Metal

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Sound of Metal

Ruadek14.3.2021

V dnešní době vzniká mnoho filmů s hudební tématikou. Hodně muzikálů nebo filmových profilů známých jmen, které pro hudební průmysl něco znamenají nebo znamenaly. Přesto se tak často nestává, aby někdo natočil film zaobírající se metalovou kapelou či produkcí vyloženě metalové muziky. Pár takových ale v posledních letech vzniklo a já se dnes budu věnovat filmu Sound of Metal, který rozhodně stojí za vidění. A věřte, že to není jen o muzice, kterou se hned na začátku profiluje.

Sound of Metal je vlastně takový nenápadný malý indie film, který v roce 2019 natočil režisér Darius Marder. Tento týpek mě už zaujal kdysi, a to pořádně. Je totiž tvůrcem dramatu Za borovicovým hájem, co má kadenci emočně rozsekat i odolné jedince. Drama o motocyklovém kaskadérovi s Ryanem Goslingem v hlavní roli se však novému filmu skoro v ničem nepodobá. Když půjdeme hlouběji, zjistíme ale, že se stále jedná především o traumatizující osud jednoho konkrétního člověka. O čem tedy že Sound of Metal vlastně je?

Blackgammon jsou z mého pohledu dobře hlučící post-metalová kapela, kterou pohání soukolí dvou person. Na kytaru hraje a do mikrofonu schopně řve silně nalíčená Lou a kousek vedle ní mlátí do bicích Ruben. Mají rozjeté turné po Státech, jejich kapela má zvučné jméno a oni dva k sobě tak nějak patří. Že Ruben je vlastně závislostí Lou, která od smrti matky trpí depresemi a sebepoškozováním, to už je ta hlubší stránka věci. Jim to ale funguje, protože si svá osobní zla a bolesti vybíjí na pódiu. Patrně si pak jejich desky kupují stejně „postižení“ jedinci, pro které to může být terapie. Ruben ale záhy přichází o sluch, a to trvale. A někde tady je jasné, že film nabere zcela zásadní obrat a dvojice bude nucena začít řešit zcela zásadní věci.

Téma filmu je znepokojivé. Klade otázky a to i mně samotnému, co bych dělal na Rubenově místě. Nebo na místě jeho partnerky. Celý život se vám zhroutí v jednom okamžiku, kdy se dozvíte, že uši najednou trvale pracují na 25 % a že to půjde ještě dál, až nebudete slyšet vůbec nic. A že není lék, který by s tím něco udělal. Jen implantáty, drahé tak, že musíte hodně prodat a ve finále skoro nic nezískat. Opravdový zvuk už totiž nikdy neuslyšíte, s implantáty je to už jen odezva z vibrací, takové hodně zlé „karaoke“ reality. Nastává otázka, zda není pak lepší žít po zbytek života v naprostém tichu?

Hlavní hrdina se velmi záhy ocitne na všechno sám. Je v situaci, do jaké byl svým zdravotním stavem dohnán a i přes svou živelnost to není schopen vyřešit. Musí zpomalit, začlenit se do komunity neslyšících a uvědomit si, že lze žít kvalitní život i bez schopnosti okolní svět slyšet. Já sám si neumím představit svět bez zvuku, bez pravidelných poslechů oblíbených desek, bez možnosti slyšet šumění lesa ve větru. Šílená představa, že nikdy neuslyšíte už hlas svých vlastních dětí. Nebo svůj hlas.

Režisér výborně pracuje se zvukem, o kterém film vypráví. Přepíná mezi zvuky okolí a tím, co hlavní hrdina skutečně ještě zachytí ušima. Vytváří klaustrofobní pocity. Jinak pak celý svět zní s implantáty, kakofonie kovově chřestících zvuků, kdy jakmile jste sami a mluví na vás jeden člověk, ještě se to dá ustát. Jakmile jste v hlučném prostředí, ztratíte se a nedokážete rozlišovat vůbec nic. Děj filmu je založen na nedokončeném dokumentárním filmu Dereka Cianfrancee „Metalhead“.

Ten snímek ve výsledku vůbec není o metalu jako hudebním stylu, není paradoxně vůbec u hudbě. Je o naslouchání tomuto světu, ve kterém lze žít mnoha způsoby. A to i když přijdete o jeden z prioritních smyslů. Náhle zpomalíte a začnete si všímat věcí, které jste doposud míjeli. Máte z nich radost. Takže? Pusťte si ten film a zamyslete se nad tím, jaké otázky klade a jak na ně ve vašem případě lze odpovědět. Můžete se správně naladěni dočkat velmi slušného filmového zážitku.

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 13.1.17 10:25

Keďže si myslím, že dobrý webzin by mal mať aktívnu čitateľskú základňu, tak prispievam aj mojim TOP 2016 (ktorý som si ale rozdelil po svojom): 1. MAJSTRI (obľúbené skupiny, ktoré v roku 2016 prišli s dokonalými albumami) IRKALLIAN ORACLE - Apollyon Ako napísal Garm – toto neurobili ľudia. Napriek mojim výhradám k mixu je to priam dokonalá nahrávka. DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones Paracletus som považoval za nápor na hranici jak hráčskych, tak poslucháčskych možností, teraz prišiel The Synarchy of Molten Bones, no a ja na Paracletus-e už oceňujem jeho melodickosť a poetický náboj. DEATH GRIPS – Bottomless Pit Vďaka Death Grips (a Trompe L´Oeil) som začal počúvať (noise/electro/industrial/psycho) hip-hop. ___________________________________________________________________________ 1.1 MAJSTRI N.2 (ktorým som nestihol venovať patričnú pozornosť, no už len s letmého kontaktu viem, že sa zaradia do kategórie 1) CULTES DES GHOULES - Coven, or Evil Ways Instead of Love WARDRUNA - Runaljod - Ragnarok TERRA TENEBROSA - The Reverses 2. ELITA (skupiny, ktoré som objavil vďaka ich debutom alebo radovým albumom z roku 2016 a ktoré ma posadili na riť, alebo vykopli zo stoličky) VEKTOR – Terminal Redux Masaker...masaker jak sviňa...proste masaker. THE ARCHAIC REVIVAL – Rock n Roll Holocaust „We have put everything we have into the the recording of this album. People have died. Cars have been crashed. Tears have been spilt and mixed with our whiskey. Virgins have been sonically impregnated in their sleep by the solos of Davo X, and bastard children have sacrificed themselves to Satan in our honour. So grab a drink, pack your bong and turn this fucker all the way up. Low volume will not suffice. Take drugs and worship Satan, rock n rollers!!!“ Smrdia tieto slová samochválou? Je to preexponované promo neodzrkadľujúce skutočnú kvalitu nahrávky? Nie. Je to len skromne opísaný rokenrolový holokaust, ktorý títo páni spáchali na tomto albume. ALTARAGE - Nihl Nihl je na prvý pohľad nenápadný – ako starý tichý sused, ktorý vedľa vás býva hádam od nepamäti. Potom, jedného dňa k nemu vtrhnú kukláči a v kamennej pivnici pod domom nájdu obskúrny oltár a pozostatky asi 150tich ľudí pokrytých rôsolom neznámeho, no organického pôvodu. YOUNG HUNTER – Young Hunter Absolvoval som prechádzku zimným lesom s týmto albumom v ušiach... dojatie, melanchólia, zlosť i očarenie krásou – nádherná eko-hipisáčina s úžasným zvukom. FYRNASK – Fórn Fyrnask som objavil až týmto albumom, ktorý mi úplne učaroval. Blackmetalový šamanizmus? Šamanistický blackmetal? OCCULTUM - Towards Eternal Chaos Poľsko je srdce (a maternica) stredoeurópskeho blackmetalu. Napadlo vás niekedy, ako by znel plod zakázanej lásky Gorgorothu a Mgly, keby ho vychovával Destroyer 666? Nie? Keď si pustíte tento album, tak vás hneď chytí za gule a začne s nimi mixovať v šialenom tempe. A keď si myslíte, že ste prežili peklo, príde pieseň Abomination a milý Occultum zosíli stisk a gule vám odtrhne. Potom s nimi začne okolo vás freneticky tancovať s výrazom a revom excitovaného psychotika v rauši... Nič originálne, len destilát toho najlepšieho, čo v blackmetale nórskeho strihu doteraz vzniklo. 3. AŠPIRANTI (albumy, ktoré sú veľmi dobré, no pri ich počúvaní som sa udržal na nohách) BAPTISM – V – The Devil´s Fire Tento album som otočil nespočetnekrát, veľmi rýchlo som ho „prečítal“, no baví ma stále. PROSTERNATUR – Abyssus Abyssum Invocat Okultistický blackmetal, o ktorý sa snažia Cult of Fire a už aj Inferno, no na rozdiel od týchto domácich skupín TO Prosternatur verím. TURNIP - Window Killer Šťavnatý a groovy hard-blues-rock lákavo smrdiaci 70tkami – jedna z najlepších vecí v rámci tejto retro vlny (spolu s Bautastor a Kadavar Za rok 2016 mám jediné hudobné sklamanie - TOOL STÁLE NEVYDALI NOVÝ ALBUM!

opište kontrolní kód

Lomikar / 14.3.21 9:05odpovědět

Ha, to je mi náhoda, zrovna jsem ten film viděl asi před 14 dny. Mně akorát přišlo, že vlastně ten film není tolik o té hudbě, ale spíš ten ústřední problém je, že ona hudba se stala pro protagonistu kanálem pro překonání své drogové závislosti a když přišel o sluch, tak přišel o ten kanál a to největší riziko pro něj tak byl návrat ke starým závislostem. Stejně tak ten název filmu má vlastně dva významy. Druhý se odkazuje na ten nepřirozený filtr, skrze který poslouchá svět skrze ten neurální přístroj v posledním aktu a který ho donutí přijmout svoji hluchotu. Mimochodem protagonisty toho nedokončeného dokumentu Metalhead byli sludgový Jucifer.

Ruadek / 14.3.21 22:40odpovědět

No jasný, že není až tak o muzice zmiňuji nejen v posledním odstavci článku. Je ale o vnímání světa skrze zvuk, o závislostech, o tom jak se živelnej bicmen musel zklidnit a vyhnat ze sebe svý démony jinou cestou, než na jakou byl zvyklej. Hodně silný to bylo, určitě ne podívaná pro každého.