Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Trent Reznor IV

Trent Reznor IV

Jirka D.18.12.2011
Dnes se pouštíte do čtvrtého a zároveň posledního dílu seriálu, který se věnuje biografii amerického multiinstrumentalisty Trenta Reznora. Na konci minulého dílu jsme se dostali až do roku 2007, kdy pod značkou NIN vyšlo album Year Zero a zmínil jsem se rovněž o albu remixů, o jejichž provedení se tentokrát postarali jiní umělci. A někde zcela na konci jsem uváděl, že tato deska byla poslední, která vyšla u velkého labelu.

Všechno to začalo tím, že se Reznorovi ani v nejmenším nelíbila cenová politika, kterou nastavila Universal Music Group (velký šéf Interscope records) pro australský trh. Ať už šlo o cenu alba Year Zero samotnou, o které se tvůrce hudby vyjádřil jako o „absurdní“, nebo i o jeho distribuci. „Odměnou pravému fanouškovi je vlastně jeho ošizení“, dává k dobrému Reznor a rovněž dodává, že v poslední době se stává ovzduší pro nahrávací společnosti čím dál víc zoufalé a jejich odpovědí na svoje vlastní problémy je útisk spotřebitelů. Situace vrcholí v listopadu roku 2007 na koncertě právě v Austrálii, kde Reznor nabádá fanoušky: „stahujte (doslova kraďte, angl. steal) a stahujte a stahujte a dejte to všem vašim přátelům a pořád stahujte.“

Ač se celá situace jeví poněkud podivně, na Reznorovi bylo znát, že už má podivných a co si budeme říkat, ne úplně férových praktik labelů tak akorát. Ke konci zmíněného roku rozvazuje s Interscope smlouvu a do roku dalšího vplouvá jako umělec zcela na volné noze, připraven vše řešit pokud možno ve vlastní režii. Pro tyto potřeby si zakládá společnost nazvanou The Null Corporation a s novým materiálem na sebe nenechává dlouho čekat. Už v březnu 2008 vychází celkem netradiční dvojalbum NIN nazvané Ghosts I-IV, které poskytl zdarma ke stažení na webu. Nachází se na něm 36 čistě instrumentálních skladeb, které opět hýří elektronikou a přiznám se otevřeně, že tuhle desku si zase tak často nepouštím. Nicméně něčím živ musí člověk býti a tak tento počin nevyšel pouze ve volně stažitelném vydání, ale těch edic bylo poněkud více ... až po dílo nazvané neuvěřitelně Ultra-Deluxe limited edition package, které vyšlo v limitovaném počtu 2500 ks a stálo 300 doláčů. Asi by se slušelo dodat, že dle informací dostupných na slušném webu, byla tato várka rozprodána během tří dnů. Pokud se budete pídit po podrobnějších informacích o tomto albu, opět dojdete (mimo Trenta Reznora) k takovým jménům jako Alan Moulder, Atticus Ross, Adrian Belew či Alessandro Cortini.

 



Nine Inch Nails – Echoplex (Slip, 2008)


A značka NIN nezahálí ani po „přízracích“ a hned v květnu téhož roku vydává své další dílo (a bohužel do této doby zatím i poslední), album nazvané Slip. Deska byla rovněž umístěna samotným autorem na web k volnému stažení a pro movitější byla vylisována i nějaká CDs. Po bujarém vydávání nového materiálu sehnal Reznor sestavu muzikantů a rozjel Lights in the Sky tour, které zahrnovalo především severní a později i jižní Ameriku. Už jen na okraj dodávám, že z koncertů vznikla hromada živého materiálu, který byl počátkem roku 2009 rovněž umístěn na web.

To už jsme se ale přehoupli do dalšího roku, který přinesl fanouškům Nine Inch Nails poměrně ledovou sprchu. V únoru se na oficiálních stránkách kapely objevilo toto Reznorovo prohlášení: „Přemýšlel jsem, že by na nějakou chvíli měli NIN zmizet.“ A žádná novinářská kachna to tedy nebyla. O tom, že album Slip bylo poslední (doufejme že zatím), jsem psal v odstavci výše, ovšem v jistém rozhovoru se Reznor vyjádřil i o ukončení koncertní činnosti. Poslední koncert NIN proběhl v září tohoto roku a poté se dokonce proslýchalo, že koncertní vybavení kapely se objevilo na eBay. No, můžeme tomu věřit, nemusíme, každopádně NIN jsou zatím u ledu a s tím už nesvedeme nic.

Spánek NIN se ovšem nevylučuje s další a jinou činností a oblastmi aktivit, kterých měl Reznor vždycky hodně. V minulých dílech jsem se zmiňoval o kapele Tapeworm (toho času již nefunkční), o práci pro oblast počítačových her, o skládání hudby pro film atp. Do roku 2010 je datován vznik další kapely nazvané How To Destroy Angels (Jak zničit anděly), ve kterém se kromě Trenta angažuje jeho krásná žena Mariqueen Maanding a Atticus Ross. Na rozdíl od kapely Tapeworm, pod kterou se za léta existence nepodařilo vydat nic oficiálního, kapela nová vydává eponymní šestiskladbové EP už v červnu 2010 a to opět k volnému stažení a poslechu.

 



 

Trent Reznor & Atticus Ross & Karen O – Immigrant song (2011)


Další projekt, kterému se Reznor společně s Rossem v onom roce věnovali (a dodejme, že velmi úspěšně), byla tvorba hudby k filmu Davida Finchera The Social Network. Reznor se sice v nějakém periodiku vyjádřil, že by se chtěl věnovat především odpočinku (není divu, po tom maratonu), ale poté prohlašuje: „Když jsem si přečetl scénář a pochopil, co se chystá, řekl jsem good bye volno, které jsem si naplánoval.“ Ocenění na sebe nenechala dlouho čekat a tak za tento počin dostává zmíněné autorské duo Golden Globe Award, Academy Award,.... no bylo jich hodně. Představa Reznora, který si přebírá Oscara za filmovou hudbu, by v 90. letech napadla jen hodně velkého futuristu. Letos se zmíněné duo opět podílí na filmové hudbě a opět pro Davida Finchera. Jedná se americkou adaptaci filmu The girl with dragon tatoo a celkem zajímavě byla pro trailer vybrána skladba Immigrant Song od Led Zeppelin.
 

A jsme na konci. Asi by se slušelo naspat nějaký hluboce filosofický závěr, ale už nemám sil. Snad jsem nezapomněl nic důležitého a snad jsem vám přinesl zajímavé informace o zajímavém hudebníkovi, kterým Trent Reznor bezpochyby je. Snad by se slušelo dodat, že uváděné skutečnosti a informace jsem čerpal především na zahraničních serverech.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky