Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

V současnosti je jméno Satyricon skloňováno všemi pády. Mnohdy je vyháněno, jinde zas obhajováno. Pokud chcete znát můj názor, tak s novým albem jsem nespokojený, ale počkám si ještě, jak bude znít živě poslední sobotu tohoto měsíce Na Chmelnici. Nicméně nebudeme se trápit současností, jelikož nyní nastává čas pro prohrabání střípků historie. Asi by se slušelo věnovat celý dnešní díl právě Satyricon a jejich demo snímkům, ovšem půjdeme na to trochu jinak. Samozřejmě, že jedno demo od této kapely zmíníme, ale zbylé nahrávky se budou týkat spíše kapel, ve kterých známý duet Satyr a Frost působil či stále působí. Celkově lze říci, že dnešní počiny jsou učebnicovým příkladem mající hodnotu platiny. Tak vzhůru do spleti pásek.

Satyricon – All Evil

Demo All Evil je skutečně zlé. Chlubí se třemi skladbami s opravdu zlým zvukem. Ovšem ne natolik špatným, abychom si nemohli vychutnat odér syrového black metalu, kterým se kapela v pozdějších letech prezentovala na oficiálních dlouhohrajících deskách. Je to takový ten klasický kolísavý a zahuhlaný sound z kazeťáku. Z dnes známého dua, které tvoří jádro Satyricon, zde však byl pouze Satyr. Spoluhráče měl hned tři, kteří se taktéž skrývali za přezdívkami: Lemarchand – kytara, Wargod – basa a Exhurtum – bicí. Za zmínku jistě stojí posledně jmenovaný, kterým není nikdo jiný než samotný Carl-Michael Eide, známá to postava black metalového světa. Můžeme ho znát z kapel jako Aura Noir, Virus, Dødheimsgard, Ulver nebo třeba Ved Buens Ende. Demáč vyšel v roce 1992, byl obstarán xeroxovým obalem s kresbou, ve které se dá orientovat až po chvilce soustředění a s příšerným logem kapely, které ostatně dema mívaly snad ve všech případech bez ohledu na žánr. Satyricon zde předvedli rychlý black metal s typickým Satyrovým frázováním, které užívá dodnes. Jen ta zběsilost dnešnímu obrazu chybí. Nahrávka je to náležitě syrová, hrubá a nekompromisní. Proto dělá čest svému názvu All Evil. Na druhou stranu lze vyčíst hráčkou zdatnost v odlehčenějších pasážích. Není to jen bezduché ratata klepání, ale trochu propracovanější materiál. Zárodek legendy.
Ukázka: celé album

Storm - Nordavind

Spíš prazvláštním projektem než regulérní kapelou, byla formace Storm. Ta v roce 1995 vydala svou jedinou nahrávku Nordavind. Jednalo se o viking folk metal, který ovšem nelze srovnávat s dnešními nezbednými hopsasa-hejsasa kapelami ala Korpiklaani. Zde se jednalo čistě o bohatýrské zpěvy za doprovodu ryze pohanských melodií. Tuto kapelu lze brát skutečně vážně, na rozdíl od dnešních pivem nasmrádlých spolků. Tady můžeme slyšet propracované kytarové melodie, smyslné klávesy (ovšem jen místy) a především čisté vznešené vokály, ať už mužské či ženské. Vše je obdařeno čistým zvukem, který dává skvěle vyniknout všem nástrojům. Pokud vám tedy nevadí dávka lidových folkových písní v podání metalovém a sveřepém – jistě nebudete zklamáni. Závěrem se ještě sluší připomenout, kdo zatím vším vlastně stojí. Kytaru, basu, klávesy a zpěv měl na starosti Satyr Wongraven, bicí a zpěv zase Herr Nagell (jasně, je to Fenriz) a ženským zpěvem přispěla Kari Ruesl åtten, která se v roce 1994 mihla v řadách The 3rd And The Mortal. Klenot? Bezpochyby.
Ukázka: Mellom Bakkar Og Berg

1349 – Chaos Preffered

Ačkoliv Frost neodmyslitelně patří ke kapele 1349, ne od samého začátku s nimi byl spjat. Uvádí se, že kapela existuje od roku 1997, kdežto on k ní přistoupil teprve roku 2000. Jsme v článku o zapomenutých demech a nějaké odchylky od tohoto typu nahrávek už tu máme. Nebudeme proto nyní rozebírat nahrávku, na které už můžeme slyšet Frostovo rozpohybované tělo, jelikož se jedná už o EP, či později dlouhohrající album, ale mrkneme se na skvostné demo Chaos Preffered vydané přesně rok před Frostovým příchodem, tedy v letech 1999. Dílo skrývá čtyři skladby halené do typického syrového zvuku black metalových desek. Řezavé rychlé kytary, štiplavě rozjuchané bicí a skřehotavý vokál s charakteristickým zabarvením. Vyjít něco takového dnes, asi bychom kapelu velebili do výšin. V tempu se nepolevuje a od samého začátku se drtí a drtí. Organický black ve špinavém kabátě, který mu prostě padne jako ulitý a náramně sluší. Pokud tedy uctíváte z tvorby 1349 pouze Hellfire, měli byste si rozšířit obzor o tuto úctyhodnou demo parádičku. Hotový poklad.
Ukázka: Nightmare Reality

Zyklon-B – Blood Must Be Shed

Taková jedna z perel a diamantů scény je kapela Zyklon-B. Že je neznáte? Už delší dobu řadím nahrávku Blood Must Be Shed k drahokamům black metalu. Proč? Možná kvůli kultovnímu statusu tohoto EP, který nabylo díky sestavě jej utvářející. No nebudu vás napínat a prozradím, že skupinu tvoří čtveřice: Frost (bicí), Ihsahn (klávesy), Aldrahn (zpěv) a Samoth (kytara, basa). Je třeba snad něco dodávat? Dnešní hantýrkou bychom mohli říci „all-star band“. Snad jen pro úplnost dodám, že texty jim psal Faust. Ovšem tahle banda nám toho po sobě moc nezanechala. Pouze jedno EP, které nyní probíráme z roku 1995 a pak dvě split alba. Ale tentokrát jsme v roce 1995 a z reproduktorů nám burácí opravdu svižný black metal s nenávistným vzezřením. Divokou hudbu lehce zjemňují klávesy, které jsou drobátko v pozadí, aby příliš nepřečnívaly přes okraj hradby black metalových sypanic. Tu a tam zazní samplový doplněk, který trefně doplňuje jednotlivé pasáže. Než se stačíte nabažit, je deset minut v tahu a trojice skladeb, kterými EP disponuje, taktéž.  Co si posluchač odnese? Jedinečný a neopakovatelný zážitek nenávistného war black metalu s velice nadčasovým obličejem. Však se není čemu divit, když jej má na svědomí takováto sebranka.
Ukázka: Bloodsoil