Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
65daysofstatic -  replicr, 2019

65daysofstatic replicr, 2019

Victimer6.2.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Decentní soundtrack ke konci světa, kdy je dbáno na neveselý stav věci z úhlu křehkého minimalismu. Účinky? Velmi dobré.

Nedá mi to a musím se vrátit na začátek. Na ten svůj. K 65daysofstatic jsem poprvé přičichl spolu s albem The Destruction of Small Ideas (2007), které mi v letních měsících bořilo mé krásné představy o jedné dokonalé rodině a dvou rodinných dovolených. 65daysofstatic byli vždycky jemnocitní, ale uměli se i spustit. Svého času měli stejně blízko k IDM komunitě jako ke kudrnatému math-rocku, a to myslím docela vhodně vystihuje rozpětí, kterého byli schopni. To se postupem času poměrně svérázně měnilo (Wild Light), až to došlo do současnosti (replicr, 2019). Do světa ryzího minimalismu.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/65tky2.jpg


V něm už není žádný prostor na odskoky jinam, tady je prostor (téměř) uzavřený. 65daysofstatic vždycky tíhli k elektronice a pásma představ promítané na plátno se postupně měnily z humánních na kybernetické. Už na Wild Light to byla znatelná změna a možná rána pro milovníky strun. Ti by se měli albu replicr, 2019 raději úplně vyhnout. Vyjádřit totiž slovy novinky termín post-rock v procentech, dostaneme se k velmi nízkému číslu. Navíc pouze v podobě dozvuků či dojezdů původních post-rockových nálad. Výjimkou budiž závěrečná skladba Trackerplatz.

 

replicr, 2019 je soundtrack posledních dní. Svým decentním zvukovým bědováním si o tohle zařazení vyloženě říká. Pohání jej minimalismus a pocity odcizení, které je nám až nebezpečně blízko. Asi proto, že se sami sobě odcizujeme, spěch moderní doby nezná bratra a hudba 65daysofstatic v sobě má cosi významně bezvýzamného z pohledu dnů příštích. Zdá se, že konec je neodvratný a my jej očekáváme. Nepanikaříme, jsme smíření.

 

Minuty se vlečou, ohlušující hluk velkého finále se nedostavuje, vše je až příjemně tiché a vláčné. Hlava promítá vzpomínky a mísí je s futuristickými výjevy odkudsi z mezigalaktických sfér, kam se možná po tom všem jednou podíváme. Nové album je jako ztišený alarm, nepřerušený tok útržkovitých výstrah. Dobrosrdečné rozloučení, které samo o sobě nemá s zemitou produkcí vůbec nic společného. Při troše fantazie bychom mohli replicr, 2019 označit jako downtempový android pop nebo kybernetik music pro romantiky na konci světa.


65daysofstatic se rozhodli pro odvážné, svojské dílko. Podobným se rád stavím do cesty, abych vyslechl čeho si žádají. U replicr, 2019 je to solidně zpracovaná temnota, krajní zvuková skromnost, soundtrack k prázdnému výhledu z okna budoucnosti. Už ani sny nemají tu sílu nutit nás myslet si opak. Vykláním se jako blázen a nakonec jsem tu stísněnost objevil, poznal zblízka, i když to vypadlo, že se naždy mineme. To tiché předení a zvuková prosba vysílaná do neznáma mi najednou přišly hrozně povědomé. Vykašlal jsem se na třecí plochy, které mne zprvu odrazovaly a začal desku chápat úplně jinak. Byla to dlouhá cesta, ale vyplatila se.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/%C4%8D%C3%AD%C3%ADslo.png

 

replicr, 2019 je album světlých momentů v prostředí temných vizí. Pásmo, jehož proud je nepřerušován, ale ohýbán. Nikoliv však na úkor skutečného děje, i když se dopředu dostanou tři, čtyři věci a zbytek funguje na bázi spojek. I ty spojky mají svůj smysl. Můj vztah k nahrávce je pozitivní, někdy jsme dokonce na stejné vlně. Baví mě svou neurčitostí, která se časem přemění v blízkého přítele pro vzácné minuty ticha a nejistoty. Jde to dobře, jen mít trpělivost.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

destyl01 / 5.8.20 15:12odpovědět

65dos miluju, ale tahle ruchařina mě hodně minula. Pěkně napsaná recenze. Jde vidět že autor si dal tu práci a vše si v klidu naposlouchal. Mě se toho štěstí bohužel nedostalo. Už se těším na další album

Victimer / 6.8.20 9:24odpovědět

Díky, s touto deskou to bylo na dlouho, ale byl to dobře trávený čas. Otázkou zůstává jaká ta budoucnost 65dos bude, kudy se vydají...?

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky