Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Sen to není, nesmí. Ještě než se pustím do samotné recenze kolostrojní dvojice DUOBETIC HOMUNKULUS, jsem rád, že ani samotní !T.O.O.H! ještě nevzdali svůj boj a během sezónních sklizní LP 2011 znovu povstali. A proč se o nich vůbec zmiňuji? Je to jednoduché, jak kytarista a hrdelní mistr rozhlasových podnikových vysílání pro dílny a velíny, Wokis, který se na provozu !T.O.O.H! svého času podílel, tak samotná tvorba, neb i ta svým způsobem na zasloužilé kombo upomíná, jsou hlavními důvody proč si uvést vše na pravou míru. Odborová organizace Zero Budget Productions byla tak milá a nakloněná dělnickým manýrům, že svolila k vydání nového nosiče a rozeslala jej na mnohé adresy, na kterých bude uměleckému kroužku DUOBETIC HOMUNKULUS postupně vystaven resultát ohledně délky tvůrčí dovolené obodované počtem dní v rozmezí číselných hodnot 0-10.

Na naši echopální adresu také dokvačil jeden ze vzorků. Hlavní smysl a poslání dua vidím, a snažím se i slyšet, v progresivním prznění death metalu dalšími a dalšími prvky, kterým nečiní problém ani zbloudilé aplikování dechovky. Inu proč ne, zní to docela svérázně. V poměrně hezky pochystané papírové krabičce se skrývá jeden brusný kotouč klasické velikosti, po jehož vložení do menšího než obvyklého přehrávače, nastane podivná extrémní groteska, která zaujme zejména množstvím změn a solidním rejstříkem postupů. Tématicky je jasno, neboť v přilehlých továrních halách existují místa, kam se hodí podobnou problematiku nasměrovat a zcela zřetelně si umím představit, kterak dvojice po směně věnované údržbě lisu, složí dohromady aparát a již v dílně začne onu skončenou směnu přetavovat do hudební polohy.

Nadhled, humor, snaha o českou bohatost co do vyjadřování. Tady už by to dle mne šlo výrazněji lépe. Neříkám, že je něco špatně, nebo nevěrohodně, ale zdá se mi, že leckterá místa šlo využít lépe, nebo s nimi prostě a jednoduše nejsem ztotožněn. I ten humor jako by místy nebyl až tak k pousmání, jako spíš nutný v pasážích, kde by nutně být nemusel. Možná bych trochu ubral, byl záludnější. Mno, ale tohle je samozřejmě jen můj názor. Hudebně po převážnou část novinky (skutečně se vyhýbám onomu předlouhému názvu) ovšem problém nemám. Je slyšet, že spolku DUOBETIC HOMUNKULUS je death metalově pokrokové smýšlení vlastní. Osobně jsem pak rád za doprovod ostatních nástrojů a hostů, kde je dán prostor harmonii a skutečně procítěným pasážím. Nahrávka tak mnohdy velmi pěkně rozkvete. Jindy se pak ale možná až příliš zamotává do stupnic a akordů. Celkově jde o řádnou šlamastiku a neustále se proměňující válcování, které není válcováním v pravém slova smyslu, ale hlavně skladatelsky pečlivě řízenou střelou do řad natěšených uchazečů o zaměstnání ve strojírenském průmyslu. Když to vezmu kolem a kolem, je to slušné, skutečně ano. Hoši, vzkazuji vám v závěrečné řeči, kterak je bezmála týden, tedy necelých sedm dní aktivního odpočinku, tou cifrou, kterou vám daruje člen podnikové rady Echoes zinu. Užijte je strojnicky a se zanícením mechanicky vlastním.