Recenze: Aaltoja

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

AaltojaPolku

Symptom31.3.2023

Zdroj: Bandcamp

Posloucháno na: PC / Marshall Major II

VERDIKT: Jaký osud má kapela zapsaný v palmových listech, zatím není jisté, ale už na debutu jim to pěkně hraje.

Pár let starý debut finského kvarteta je zahraný svěže a energicky. Obsahuje patos emíčkových melodií, hardcorový tah na branku a taky trochu punkové neurvalosti. Na to, že jde o první zářez do pažby, jedná se o slušný výkon hodný podpory a pozornosti. Pětice skladeb v délce něco málo přes dvacet minut představuje slušné vnadidlo na to, co přijde dál.

Nahrávalo se ve studiu Tonehaven Recording Studio, což je prostor v jehož výbavě je i Tom Brooke, známý ze zaniklé kapely Khuda a stále aktivního dua NYOS. Zvuk nahrávky stojí na poctivých základech a ze skladeb je to dobře slyšet. Dynamické kompozice se nebojí častého střídání proudu emocí. Jsou rychlé i pomalé, z nuly do plných řadí bez zaváhání a celkem nečekaně si u příležitosti titulní skladby Polku dobře rozumí i s nekompromisními blastbeaty.

Plnotučný zvuk dobře smíchaných nástrojů lichotí všem partům a dává vyniknout nejen kompozici, ale i charakteru použitých nástrojů. Polku je primárně kytarové album a jeho výraz definuje osobitý zvuk single-coil snímačů, které jsou typickým arzenálem pro daný žánr. Skladby kladou důraz na melodičnost, která spolehlivě zasekne háček a probudí zájem. Texty v rodném jazyce jsou vítaným zpestřením a je skoro jedno, že člověk nerozumí jedinému slovu. Rozhodující je energie, kterou spojení hudby s hlasem vytváří.

Hudební složka za mě funguje celkem vzato bez problémů. Zpěv (čti screamo) je na můj vkus trochu toporný a kontrastní, takže lehce trčí ven. Studiový výkon je v tomto případě slibný a je-li etalonem i v podmínkách živého hraní, tak hurá. A kdyby náhodou ne, tak jak se říká: „nějaká ta nota může padnout pod pult, ale hlavně neztratit tempo a rytmus.“ Obojího má kapela na rozdávání, tak nezbývá než se těšit na novou řadovou desku, která by vzhledem k nedávno vydanému singlu Tuulen Mukaan (2023) měla být na dosah.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Antony / 30.5.23 18:48

Recenze je napsána tak, že se z velké části shoduje s mými pocity. Super! Osobně album hodnotím na 100%, pořídil jsem si vinylovou limitku od Doomentia Recods a řadím je mezi TOP 2023. Desku s ohromným požitkem poslouchám tak, jak je na LP. Žádné přesouvání "VERDIKT22_neplatí nic" na začátek. Právě poslední uhrančivý a bolestný song dá následujícímu tichu vyznít. Ta deska se musí dodýchat. FORGOTTEN SILENCE dokázali vytvořit muziku nejvyšší úrovně, za což jim patří můj dík a obdiv. Jelikož v bookletu není otisknuta rusky promlouvaná pasáž a jazykem Mordoru vládnu, s dovolením ji zde uvádím i s překladem: Ты уже сегодня смотрел в окно? Нет? На улице очень жарко.. очень жарко.. Это ж кошмар.. Ключ у тебя есть? Давай, скажи, как часто ты входишь в эту квартиру? Каждый день.. ну серьезно, каждый день? Нет, это непонятно, потому что.. я тебе просто не верю. Почему ты так улыбаешься? Ага.. нет, я не хочу, чтобы ты меня видел в таком состоянии, потому что я.. мне стыдно. Помнишь? Помнишь в прошлый раз я просто боялась.. да.. да, я боялась! Я боялась.. я не хочу, чтобы меня видел в таком состоянии. Пожалуйста, уходи. Уходи, пожалуйста. Нет.. уже навсегда, не хочу тебя, уходи, пожалуйста! Десять, девять, восемь, семь, шесть, пять, четыре, три, два, один. Nоль! Už ses dneska podíval z okna? Ne? Venku je hrozné vedro.. hrozné vedro.. Je to děs. Klíč máš? Tak, řekni, jak často chodíš do tohohle bytu? Každý den.. vážně, každý den? Ne, není to jasné, protože.. já ti prostě nevěřím. Proč se tak usmíváš? Jo.. ne, nechci, abys mě takhle viděl, protože jsem.. cítím se trapně. Pamatuješ? Pamatuješ, jak jsem se minule bála.. ano.. ano, bála jsem se! Bála jsem se.. nechci, abys mě takhle viděl. Prosím, jdi pryč. Jdi pryč, prosím. Ne.. už napořád, nechci tě, prosím už jdi! Deset, devět, osm, sedm, šest, pět, čtyři, tři, dva. jedna. Nic!