Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Abigorum - Exaltatus Mechanism

AbigorumExaltatus Mechanism

Garmfrost13.10.2020
Zdroj: CD, mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Abigorum už od svých počátků nepatří mezi jednoduché spolky, které se nabízí, respektive podbízí. Je nutné se poddat jejich přístupu, jinak nelze. Abigorum hrají pro sebe a ze sebe. Je jen na nás, zda se dokážeme s jejich tvorbou ztotožnit, nebo ji odmítnout. Všechno nebo nic. Žádný průměr, odpad … Nic takového!

Nutno říct, že debutující rusko-německá bestie Abigorum je naprosto odlišná od jednočlenného projektu Alexeyho Koroleva, který si vystačil pouze s pomocí za mikrofonem sám. Dřívější podoba black/ambientových depresí Abigorum mi seděla podstatně víc. Předchozí výtečné splitko se spřízněnými Striborg Spectral Shadows bylo pro svou bestialitu a odlištěnost neskutečným zážitkem. Nicméně poté, co se Alexey spojil s německou dvojicí, kytaristou a zpěvákem Tino „Fluch“ Thielem a baskytaristou Sandrou „Pesthexe“ Batsch, styl Abigorum naznal výrazné změny a úhybný manévr z dřívější parádní podivnosti a zlé elektrárny.

 

abigorum

 

Šéf vydavatelství Satanath Records a multiinstrumentalista Alexey Korolev se v případě dlouhohrajícího debutu, který vyšel v létě loňského roku, přesunul „pouze“ za klávesy a bicí. Ta tam je neuchopitelná prázdnota a děsivost předchozích nahrávek. Povětšinou německy zpívaná nahrávka se ponuře probíjí depresivními vlnami a s předchozími počiny ji pojí maximálně chladná nálada, kde není prostor pro jakýkoliv cit. Nenajdete zde vášeň, vztek, radost… Nic! Pouze zlé oscilace deklamujícího démona.

 

Kytarové party se nepouští do žádného dobrodružství. Stejně jako zbytek osazenstva funguje pro celek. Nejvýrazněji se jeví rytmika a skvěle jedovatý scream. Tempo skladeb je stále a jen pomalé, valivé… Možná až do doomové bažiny hozené. Doomová osudovost a chlad jsou všudypřítomné. Lyrika je podána až na výjimky v němčině. Tvrdý jazyk ovšem tvrdému soundu padne. Plíživé zlo Exaltatus Mechanism je také obletováno industriálními ruchy. Deska tak dostává odér začmouzeného továrního sklepení. Vše je pomalé, špinavé, chladné a odlištěné...

 

Krátká stopáž desce padne tak akorát. Vůbec ji totiž není snadné vstřebat pro její nepřístupnost. Nepřeháním a přiznávám, že doposlouchat Exaltatus Mechanism je pro mě utrpení. Což může být dáno i pro absenci výraznějšího riffu, popřípadě něčeho, co by mi pomohlo se zorientovat. Přímočará stavba skladeb sází na jednoznačnou odtažitost až nepřístupnost, aniž by chtěla cokoliv zjednodušit a své dílo nabídnout širšímu posluchačstvu. Samotné riffy jsou postupně nabalovány na jiné a občas společně vygradují do osamoceného frenetismu (Für die Ewigkeit).

 

 

Zřejmě se mi nepodařilo naladit na stejnou strunu a albu příliš nerozumím. A nevypadá, že bychom společnou řeč našli ani v brzké době. To samozřejmě neznamená, že nemůže oslovit podobně minimalisticky nebo nihilisticky stavěného posluchače. Abigorum už od svých počátků nepatří mezi jednoduché spolky, které se nabízí, respektive podbízí. Je nutné se poddat jejich přístupu, jinak nelze. Abigorum hrají pro sebe a ze sebe. Je jen na nás, zda se dokážeme s jejich tvorbou ztotožnit, nebo ji odmítnout. Všechno nebo nic. Žádný průměr, odpad … Nic takového!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky