Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Elektronické projekty jednoho skladatele, převážně s laptopem a kytarou, to je fenomén dnešní doby. Je to cesta mladých umělců, kteří chtějí tvořit, ale nechtějí být omezováni celým bandem a touží po svobodě. A nebo jsou to boční projekty lidí, kteří z přemíry fatazie, entuziazmu a workoholismu ventilují. Tím druhým případem budiž kytarista Lost in Kiev, který přivedl k světu spíše projekt než band, Arche.

Na tento projekt jsem byl upozorněn přímo skupinou Lost in Kiev, která jej začala propagovat na další zbrani tvořících jednotlivců, sociální síti. Za Arche se skrývá pouze jediný muž s tím, že bubeník domovské kapely stvořil obal. Ten zatím nejspíše ani nespatří světlo světa v papírové podobě, protože projekt na mě působí naprosto jednoduše, bez úmyslů většího úspěchu. I proto vlastně nelze s úspěchem ani říci, kolik lidí jej skutečně tvořilo a jak, na svém profilu uvádí jen minimum klíčových interních informací. Toto je projekt ve všech případech současný - profiluje se pouze prostřednictvím sociálních sítí (BandCamp jako e-shop a FB jako zviditelnění), není v jiné než elektronické podobě a jeho zrození nestálo nejspíše více než minimální investici. Takhle dnes funguje velký počet současných umělců, kteří mohou tvořit bez závislosti na jakémkoli vydavateli.

Ale pojďme k hudbě samotné.

Arche jest digitálním pojetím post-rocku. Je takovým plně eletronickým pojetím těch klasických postupů, které jsou jinak hrány v nejběžnějším trojlístku bicí / kytara / basa. Je to jako zremixovaná deska čistě instrumentálních věcí. To nakonec není na současné mladé scéně nic objevného, ani nezvyklého. Osobně jsem za poslední půlrok slyšel na této scéně přes BandCamp dobrých sto kapel, z nichž polovina nabízí své desky volně ke stažení a většina se profiluje jako propojení ambientu, kytar a elektroniky. A hodně z nich to skutečně umí.

Arche připomíná zmíněné Lost in Kiev svou náladou, vybrnkáváním určitých motivů a postupy, jaké zmíněný band předvádí na nové desce Nuit Noire. Arche ale nejde do hloubky, je to všechno spíše ambientně laděné, jako by se tvůrce poprvé snažil najít v sobě tu sílu. Ta osudovost, ta strhující energie Lost in Kiev tu není ani zdaleka. Z Arche ale cítím potřebu jít jinudy, být v kontrastu s domovskou kapelou a mluvit spíše řečí Zero Absolu (se kterým stvořili Lost in Kiev splitko a odjeli turné). Je to tak dobře?

Otazníků, jak to mohlo znít, kdyby se přidalo na intenzitě, je povícero. Beru album Origin jako nástřel kytaristy, který zkouší, kam až lze zajít. Jak znít jinak. Jak to zkusit na podkresech, které zní na Nuit Noire. I proto desku nehodnotím, protože ji nepovažuji za plohodnotné dílo, je to takový půlhodinový celek, který je zajímavou cestou kousek dál od soustředěné tvorby jedné z naprosto zásadních post-rockových kapel. Jedná se ve finále o průměrný počin na poli ambientního post-rockového vesmíru, kterých jsou dnes sdíleny tuny. Zda bude mít tohle pokračování, netuším, nejspíše už ne, otázkou je, kam to potom nasměrovat.

Arche může být něčím, kam se možná domovská kapela jednou dostane. Současný post-rock se dnes tříští na čistě ambientní kousky, které pohání syntetické rytmy a jsou to spíše jednočlenné projekty. Zároveň je dnes scéna plná nečekaně košatých vyjádření, kde se ke slovu dostávají i dechové nástroje a kapely se nebojí znít skutečně velkolepě. A pak je mnoho agresivních spolků, které staví na těch naprostých základech jednoho motivu a košatí do hlukových vln. Pěkně jedna po druhé. Arche v tom všem propluje a zase zmizí, jako by tento celek byl jen nepatrnou ozvěnou. A tou možná i zůstane.