Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Acausal Intrusion - Nulitas

Acausal IntrusionNulitas

Victimer2.6.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Chaotický svět za běžným vnímáním je probuzen a špikován debutem avantgardní rozpínavosti Acausal Intrusion.

Acausal Intrusion je teprve před rokem porozené deathmetalové robátko, ve dvou lidech řízené a se vší parádou parkující na pozemku I, Voidhanger Records. Ale u těch jsem na návštěvě poslední dobou docela často, tak proč se tolik divit a proč se znovu nepotěšit. Abych se s kapelou blíže seznámil a byl tak co nejvíce v obraze, začal jsem se dívat kolem. První co zaujme, je seznam podzemních spolků a projektů, ve kterých je aktivní jistý Jared Moran, v Acausal Intrusion působící jako rozervaný bubeník mlátící do škopků po pseudonymem Cave Ritual. Těch undergroundem vláčených seskupení je asi milion. S druhým chlapíkem ve zbrani, mistrem Nythrothem, se setkali v družině Feral Lord, která sype grim black metal, ale zároveň do něj posílá i vzkazy z jiných koutů zatracené mysli plně vytíženého raracha. Je to taková směs primitivního, chladného a psychedelického soundu.

 


S Acausal Intrusion to bude o podobném přístupu v tom, že na obyčejné pojetí zde není prostor a není tolerováno. Kapela dává vale klasickému semeništi deathových symbolů a jejich výraz dbá na technické a avantgardní provedení. Už obal, který mi přijde něco na způsob Jules Verne meets Karel Zeman a oba meets Voivod, dává tušit, že to bude chtít větší míru soustředění, kterak nám Acausal Intrusion chtějí sdělit, že modifikují žánr k obrazu svému a zároveň si nezadají se jmény jako Gorguts, se starými Cryptopsy nebo Demilich.


Exhumace probíhající v podobě Acausal Intrusion je pohyb ve tmě lehce dezoirentovaný, nestálý. Drtící klouby a fyzicky nepříjemný, ale také odvážně kompulzivní, leckdy se tak často ujišťující ve svém vyšilování, že budí dojem naprosto nepraktického společníka. Acausal Intrusion je nová kapela, která si žádá o pozornost a svým debutem tak okázale činí. Nejedná se o žádné šarádní kombo, ale poctivý death s příměsí avantgardou vyprášené kolekce typicky tuhých a neúprosných témat. Navíc se zvukem škopků, ke kterému nejde nejít naproti. A o to častěji, když v jejich doprovodu vlají vzduchem hodně podivná stvoření.


To nevysvětlitelné pohání naše skutečné životy, staré entity a chaotické energie vnikající do naší komfortní zóny a transformující naše vědomí na druhou stranu, kde tohle nabývá jiného významu. Tak praví sama kapela k materiálu své debutové desky. Chaotická, nestálá a fantasmagorující určitě je. Taky brutální, napínavá a tajemná, proměňující se. Jsem rád za klávesy, které ji poměrně často pročísnou a dají nový rozměr. Jsou strašidelné, jednoduché, protivně poutavé... Nulitas je deska rozjíždějící se velmi lopotně, rozplétající si své cestičky příběhem abstrakce, až se jí sama dotkne a přenese mezi chorý murmur a v zatuchlosti vyklepávané stihomamy.

 


Dostat se desce na kobylku je výprava na dlouhé večery, kterým vládne chuť objevovat a nechat se vést do míst, kam se každému nechce. I surovost a kal noci jest uměním vedoucím k podivné vizualizaci a někde na pokraji sil je dobré se zasmát s jedním z výjevů prvního alba Acausal Intrusion. Ony pak ty dlouhé večery (a brzká rána) dostávají hned jiný, ještě svéráznější charakter. Rezonující tma, nafukující se a zase splaskávající ve své pudové primitivnosti, i s vyšším posláním. Nechybí kus disonance, epiky, patřičně podivné a temné. Já v Nulitas slyším rozpínavý a nepochybně zajímavý materiál, od kterého se nelze jen tak odtrhnout. A v Acausal Intrusion pak dvojku, ke které se přístě opět hodně zblízka nakloním. Mám chaos v hlavě, hudbě a divné počty v místech, kde by měl být klid tuze rád.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky