Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Setkání s kapelou ORDO INFERUS je první, stejně jako je "Invictus Et Aeternus" první regulérní nahrávkou této mezinárodní kapely. Slovo mezinárodní ovšem platilo dřív, nyní je kombo složené ryze ze švédských žoldáků, takže nehodící se škrtněte a jedeme dál. Jet dál je totiž v případě ORDO INFERNUS na místě už jenom proto, že tahle kapela má davastační a válcující účinky. Aspoň se tak tváří - nemile a neukázněně. Co taky čekat od lidí, jenž svou minulost zasadili do takových kapel, jakými jsou například Nifelheim, Necrophobic, Exhumed nebo Godhate. Takoví mi nepomůžou s nádobím, ani s nákupem. S odstraněním tchýně by však jistě píchli... Pojďme se tedy legálně spláchnout z povrchu zemského, čichnout si k podzemním zdem a nechat se vláčet antickým starosvětem, neboť ten je pro kvarteto smrťáků tím imponujícím.

Jak jsem byl totiž obeznámen, ORDO INFERUS zpracovávají na své novince téma starověkého Říma a všech těch bojůvek kolem. Někdo je do toho holt zanícen, někomu je to šumák a někdo neví, komu zvoní hrana. Já jsem s historií na štíru, nepamatuji si ani tu svou, ale budu kapele věřit, že tento námět žene svým burácejícím extrémem hodnověrně. Nápovědou budiž latina, jenž je ve skladbách poctivě užita. Asi to tak má být, mně osobně už všemožné překlady do mrtvého jazyka lezou krkem, ale budiž... Death metal ORDO INFERUS, to je válečná vřava - nekompromisní a hlasitá. Demolici nepřítele občas krotí krátká atmosférická vsuvka, ovšem zde mluvíme spíš o jakémsi probuzení kavalérie a uklidnění po boji, tedy intru a outru. Uvnitř alba se většinou odehrává litý boj, který občas protne epická linka, nikoliv však zásadní, spíš jen pro pořádek. Takový přelet nad bitevním polem.

Nějak kastovat death metal ORDO INFERUS mi přijde zbytečné, jejich způsob smrti bych označil jako poměrně variabilní a byť lehce předvídatelný, tak zkušeně zahraný. Tony je řvoun na svém místě, to je bez debat, ale ani jemu by neuškodilo sem tam změnit výraz a seřvat vojáky za sebou trochu jiným stylem než jen growlem. Změny tam jsou, ale příliš zanedbatelné na to, abych je nějak pobíral a mohl ventilovat jako osvěžující. Slušná dřina je znát také z prolínání kytarových orgií, které se nebojí rozběhnout proti sobě a pouze nehoblovat hlavy nepřítele. Bicí však jakoby hrály jen druhé housle. Občas lze zaslechnout zajímavý přechod, nebo ultrarychlou palbu, ale celá bicí sestava mi připadá poněkud upozaděna, že je to až na pováženou. Osobně dávám přednost hlasitějšímu tlukotu a nějaké to exhibování někdy taky není na škodu. Tady není nic z toho...

Suma sumárum, vrásky na čele z osudu ORDO INFERUS nemám, jsou to muži na správných postech, ale dech mi nevzali, žiji dál. Pokud dáte přednost poctivosti a staré škole, jste na správné cestě nastoupit do bojového šiku a drtit protivníka. Já potřebují něco víc, něco, co mi zatím od těchto seveřanů nevlezlo do hlavy. Odkládám zbroj na dobu neurčitou a letím nakoupit.